Hned z několika – ne moc dobrých důvodů – jsme na Velikonoce zůstali v Praze. Na internetu jsem si připravila pouze plán na první den. Naším cílem měl být Rakovník. Na stránkách města jsem si našla, co je zde zajímavého a stáhla si pár tipů na výlety v okolí pro případ, že bychom toho měli málo a bylo hezké počasí. Což nakonec bylo v podstatě celé Velikonoce, a přesto jsme toho moc nenachodili. Škoda. Chybí mi pořádná turistika.
Rakovník je překvapivě zajímavé město. Člověk by skoro neřekl, že tolik architektonických zajímavostí může být pohromadě. V prvé řadě je ale třeba promyslet, kde budete parkovat. Na Husovo náměstí o rozměrech 400 x 50 metrů (ve spěchu jsem si poznamenala centimetrů, to by bylo také jedinečné náměstí!) se totiž dostanete jedině přes závory a tím se ocitnete v placené zóně.
My parkovali u sokolovny, což bylo skvělé ze dvou důvodů. První je zřejmý – bylo to zdarma, a druhý byl ten, že mi udělalo ohromnou radost, když jsem budovu hned poznala a identifikovala na základě fotografií, které jsem zahlédla v ráno prostudovávaných letáčcích. Najdete ji i v tom, který jsme až později ulovili v místním informačním centru, nazvaném Deset zastavení moderní architektury. Sokolovna v Tyršově ulici je v něm označena jako výchozí bod vycházky. Základní kámen byl položen v roce 1913. Architektem byl Otakar Novotný (1880–1959), který patří k nejvýraznějším osobnostem tuzemské architektonické produkce první poloviny 20. století. Jeho pestrá tvorba se vyvíjela od kombinace moderny a secese, přes modernu inspirovanou holandskými domy s neomítanými fasádami (Lexova vila a tato sokolovna, Štencův obchodní a bytový dům v Praze), kubismus (majáková a vodárenská věž letiště Praha-Kbely) až k funkcionalismu (budova spolku Mánes u Štítkovské vodárenské věže v Praze).
 |
| Sokolovna v Rakovníku |
Díky fasádě z neomítaných vápenopískových cihel dostala sokolovna přezdívku „Bílý dům“, i když teď už se zdá být trochu šedivou, byla v roce 2017 vyhlášena národní kulturní památkou.
Sousední Jednotě, která je dílem Františka Alberta Libry (1891–1958) jsem bohužel pozornost nevěnovala. A tak se k němu dostanu až později.
Před kulturním zážitkem bylo třeba uspokojit nižší potřeby, proto jsme na místním infocentru hned po zakoupení turistických vizitek a otištění razítek zjišťovali, kde se tu dá dobře najíst. Předtím jsme ale smlsli indiánka na rohu v pekařství, kde byla skoro pořád fronta, což by mohlo ukazovat na jistou kvalitu vzhledem k tomu, že druhé bylo hned naproti přes náměstí. Paní z IC nás poslala do Palackého ulice do vinárny nebo do jídelny. Chvíli jsme venku okukovali jídelní lístky a pak si vybrali jídelnu, protože tam byl větší výběr. Svíčkovou za 81 Kč jsem už dost dlouho neviděla. A byla tak dobrá!
Žádné komentáře:
Okomentovat