Vyrazili jsme autem asi o půl druhé do Dejvic. Zase mě rozbolela hlava. Nevím, co to se mnou dnes je. Nechali jsme ho u kasáren – o víkendu modrá zóna neplatí – a šli pěšky na metro A, kterým jsme se svezli až na náměstí Míru. Odtud jsem se snažila pěšky trefit do Ateliéru K1 podle toho, jak jsem si v pátek nakreslila mapu (a dnes jsem ji zapomněla doma). Nezvolila jsem sice správně všechny ulice, ale trefila jsem bez obtíží, za což jsem na sebe byla pyšná, protože domy i ulice vypadaly ve dne úplně jinak než v noci.
Poznamenala jsem si, že bych se někdy chtěla zajít podívat do místních látek Červený. Třeba tam budou mít něco úplně jiného než v Mrázovi.
Poté, co jsme minuli kavárnu Monolok, jsem zaváhala, zda oslovit nedaleko stojící dámy (s pestrým ručně pleteným šátkem) mířící evidentně na téže místo, ale váhající kudy dál. Jenže jsem si nebyla tak docela jistá, kde přesně to je.
Nápis byl relativně nenápadný, ale když jsem věděla, co hledám, na které straně by to mělo být a kde přibližně, nedalo se zabloudit.
Když jsme vstoupili dovnitř, zaskočilo mě, kolik je tam lidí. Málem jsem se musela ke stolku s klubíčky tlačit. Ačkoliv jsem měla seznam s tím, co bych asi tak přibližně potřebovala na nejrůznější projekty, které mě právě teď nejvíc lákají. Vždy jsem si vypsala typ příze – tloušťku – a potřebnou gramáž. A taky to, jestli potřebuji jednu, dvě nebo více barev, zda mají být kontrastní, nebo se doplňují. Mimo jakýkoliv projekt jsem vzala pouze klubíčko Crazy Zauberball od SchoppelWolle odstín Sanduhr. Ponožkovka. Někdy bych z nějaké opravdu mohla udělat ponožky. Ale z téhle asi ne. Vypadá tak dobře!
Potom jsem tam osahávala nejrůznější klubíčka a pořád váhala, která koupit na co. Ukázalo se, že kdybych chtěla plést svetřík nebo tuniku z něčeho lepšího, typu Malabrigo, vyjde to na dost velké množství peněz. Jasně, měla bych jedinečný kousek do šatníku, ale zase tak moc se mi utrácet nechtělo. Hlavně proti šátkům je to vysloveně drahota.
A tak to zase vyhrál šátek. Stripe study shawl vyžaduje dvě kontrastní barvy – zvolila jsem žlutou (Songbird) a modrou (Totoro) Hydru od Das Mondschaf po čtyři sta metrech na sto gramů.
Krátce nato jsem se zakoukala do bláznivě barevné v kombinaci s šedou Hedgehogfibres. Ale o kousek dál jsem objevila zlatou s šedivou. Nastalo velké váhání, která z nich se ke mně hodí víc, co s ní vymyslím a k čemu ji budu nosit. Přítel moje dilema nechtěl rozseknout, a tak jsem se obrátila na Vlněné sestry. Helča v tom měla jasno ihned – ukázala na zlatou a řekla, že to je to, z čeho obvykle pletu. Taky jsem si to myslela, jenom jsem váhala, jestli nezkusit něco trochu jiného (a přitom stejně bláznivého). Ale možná bych to mohla udělat až jako další zkušenost a napoprvé sáhnout po jistotě, barvě, která se mi bude zaručeně líbit. A co z toho udělat?
Katka ukázala na velikánský šátek, který jsem před chvílí obdivovala a přitom nevěděla, co je zač. Doporučila mi k němu mohérové ITO sensai, které jsem taky chtěla vyzkoušet. Z doporučených odstínů jsem si vybrala 301 Cream. A k tomu navrch silně kontrastní tmavě modrou Malabrigo Mechitu odstín 150 Azul profundo. Návod na šátek si budu muset sice teprve koupit, ale vlastně jsem na něj ušetřila díky tomu, že jsem si nekoupila jehlice velikosti 2,5 nebo 2,75, protože je snad na vzor rybí kosti nebudu potřebovat – holky říkaly, že i když pletu velice volně, mohla bych Mechitu plést na trojkách.
Odcházela jsem asi v pět s malou taškou a nákupem na dva šátky. Prima, aspoň nezaplním skříň! Akorát budu muset ještě vymyslet, z čeho plést Japanese Garden Shawl, když BC Garn Soft Silk je čisté hedvábí.
Žádné komentáře:
Okomentovat