Velký jarní úklid se letos nekonal. Na podzim jsme se totiž pustili do předělávání dosud nevyužívané místnosti – původní ložnice. Byla v ní velká trojskříň, k ní patřící skříň a manželská postel s nevyhovujícími matracemi a prknem nebo dírou uprostřed, už přesně nevím. Každopádně jsme dostali použitou, ale velkou a pro nás novou postel, o které jsem psala zde. Tak nějak jsem rozhodla, že vyměníme původní obývák za ložnici. Důvodů bylo samozřejmě více, třeba to, že zde už byla ta velká nová postel a nebylo ji tím pádem nutno nikam stěhovat. Navíc bývalý obývák je velký a světlý (jak ostatně obývací pokoje bývají), zatímco ložnice na mě působila dost neútulným dojmem, navíc na mě působil tísnivě starý náboženský obraz. A tak jsme zůstali v bývalém obýváku, večer si četli nebo koukali na film, já samozřejmě také pletla (především u filmů) a sem tam i trochu šila (obsadila jsem jediný veliký stůl mimo kuchyň). Věci (oblečení a papíry) mám i v jiných místnostech, ale ve výsledku nám stačilo využívat ložnici a kuchyň, kde jsme si po nainstalování nových kamínek zvykli koukat na filmy, protože je tam teplo a má to kouzlo navíc.
Ale na podzim jsme se rozhodli, že začneme postupně osidlovat i další místnosti, a tak jsme začali škrábat omítku v bývalé ložnici, protože jsem tvrdila, že je to tam nesnesitelně ošklivé (bílé a trochu zaprášené) a je nutno vymalovat. A předtím je samozřejmě potřeba škrábat, aby se vápno na zdi dobře chytilo. K tomu se ale zase dostanu někdy příště. Taky je o čem vyprávět.
Každopádně po oškrábání a namalování bylo potřeba vyhodit lino (chceme mít na zemi prkna a ta původní jsou kupodivu v celkem dobrém stavu) a pořádně vytřít. Pak začalo harakiri se stěhováním nábytku: v ložnici chceme mít ten, co tam dává smysl = skříně s oblečením, které se nám ani jednomu nelíbí, ale jsou prostorné, i když značná část je bohužel bez poliček (taková truhla nastojato) a naopak v obýváku by bylo fajn mít nějaké ukázkové kousky nábytku (i zájmů). Třeba taková knihovna se tam vysloveně hodí. Počítáme tam i s kamny a gaučem. Jelikož bychom tam chtěli trávit většinu času, mělo by tam být místo na věci spojené s našimi zálibami. Tedy prostor na koukání filmů, čtení i pletení. Šití bych si ráda úmyslně nechala v ložnici, kde s ním mohu dělat nerušeně nepořádek a nemusím ho sklízet před návštěvou nebo nějakým odpočinkem.
V obýváku by krásně vypadal i skleník, ozdobná skříň s vystavenými hrnečky. Sami bychom si takovou věc nepořídili, ale když už ji tu máme, bylo by lepší, abychom si pohled na ni užívali. Tajně se těším, až některé horší kousky nahradím vlastním ozdobným porcelánem pro který mám tak trochu slabost (hlavně hrnečků na čaje mám nějak víc).
Jenže poměrně záhy se ukázalo, že se nám nábytek do obýváku nevejde. Tuhle překáží kamna, támhle komín, tuhle okno, támhle dveře. I když byste to mohli považovat za rozmar, nelíbí se mi, když jde otevírat jen polovina dveří. Jenže když máte do místnosti dvoje dvoukřídlé dveře a na další stěně okno, jste celkem limitováni v tom, co si můžete navymýšlet.
Ale ono i kdybychom si mohli stěhovat podle nálady, stejně přesouváme všechny kusy nábytku. V obýváku nebude žádný původní, respektive žádný původní z poslední doby, možná že se některé kousky vrátí zpátky na své dřívější místo. A protože v ložnici a kuchyni stále fungujeme, stalo se nám z domova prostředí pro známou dětskou hru: Škatule, škatule, hejbejte se!
Skříně přesunujeme z obýváku do kuchyně, gauč do obýváku, skříně do ložnice, další skříň do obýváku a pak nějak budeme muset vyšašit pootočení postele, aby mohl „projít“ skleník a vyměnit se s kredencí, která přijde do obýváku. A v rámci těchto výměn to je pořád samé: všechno vyndat, přesunout, vyluxovat, omýt, podložit nohy nábytku, natřít červostopem, všechno vložit. A tak stále dokola.
Takže na nějaké mytí oken není ani čas, ani nálada. A navíc to vůbec nedává smysl, protože všude se hrozně práší. Ale zato se náramně těšíme na krásný nový pokoj, protože už jsme překonali krizi, kdy jsme měřili všechny skříně a lomili rukama, že se to tam ani náhodou nevejde a dokonce uvažovali, že z něj zase uděláme ložnici.
Každopádně jsme se i bez velkého jarního úklidu nauklízeli víc než většina běžných domácností, zejména co se luxování, mytí skříní a přeskládávání oblečení týče.
Žádné komentáře:
Okomentovat