Barevná lavička

Pro porovnání rozdílu (první prkno natřeno)

Hodně lidí prý špatně zvládá aktuální situaci: různé zákazy a omezení, měnící se opatření (takže člověk neví, co teď smí a co nesmí), únava z toho všeho a chybějící sociální kontakt – takový ten normální, osobní. Otevřené obchody, hospody… některé věci se špatně shání online, nebo si je nemůžete prohlédnout, vyzkoušet… někdy to mám taky tak. Většinou je mi to sice fuk, i když bych do hospůdky na pšeničné, nebo nějaké tmavé silné pivo zašla velice ráda, ale dokud není léto, není to tak hrozné. Když mě ale přepadá splín (přičítám ho prodělanému Covidu), obvykle si nevím rady a hledám je na svém blogu. Co jsem radila ve svém dokumentu O štěstí?

Po natření je lavička krásná jako by byla nová

Většinou to aspoň trochu pomůže. Minule to bylo zvláštní. Ani jsem neměla nijak zvlášť špatnou náladu, prostě mě jenom napadlo, že to u nás doma vůbec není hezké. Všechno je takové staré, omšelé. Dveře, lavička… A je nepříjemné, že se nikam nedostanu pro barvu, i když možná že nějaké barvy laky by mohly mít otevřeno. Chtěla jsem totiž naši lavičku uprostřed zeleno-hnědého dvora natřít na žluto. Komplementární barva z malování bude dokonalá, ne? Vlastně by byla lepší oranžová, ale bála jsem se, že tu neprosadím. Snést by se asi dala i pastelově růžová, protože ta se mi v kombinaci s hnědou opravdu líbí.

Jenže žádnou barvu nemáme, a navíc by bylo fajn, kdyby šla použít i na něco dalšího. Že bychom třeba udělali dveře ke kozám růžové? Bylo by to vtipný, ale asi ne. A tak jsem si řekla, že lepší něco než nic a požádala o hnědou barvu, kterou vloni přítel natíral plot. Budu mít nudnou hnědou lavičku, ale aspoň nebude šedivě omšelá.

Používám Lazurol: má příznivou cenu, je původně určen na laťkové ploty a hlavně ho máme doma ve chvíli, kdy si vzpomenu, že chci natírat. Dávají se dvě vrstvy a mělo by být venku nad 8°C. Což se během Velikonoc zvládlo. 

Hned po vyfocení mi na lavičku naťapali bláto kočky. Teda hlavně Gigi (černý kocourek, který se k nám adoptoval). Ale můžete mu to mít za zlé? Pro detailnější fotku mrkněte na můj článek o tlapkových ponožkách zde.

František si zabral lavičku pro sebe

Když jsem pak o pár dní později přemýšlela o tom, že namaluji i spodek lavičky, aby byla celá krásná a chráněná před povětrnostními vlivy, rozhodly se mi v tom kočky zabránit. Začalo to Frantou. Než jsem si donesla barvu, už ležel na lavičce. Tak přece ho nevyhodím. A ještě si ji pěkně držel tlapkou. Pak si pod ni vlezl Felix. Natřela jsem tedy alespoň část, kde neležel, abych na něj nenakapala barvu. A když jsem si všimla, že už odešel a já můžu natírat, objevila jsem pod zbývající částí Macíka. Tak jsem se pustila do natírání něčeho jiného. Pro realizaci tu mám místa dost.

P. S.: A dle toho vtipu o policajtech a nákupu černobílé televize je hnědá taky barva. ;-)