Někdy, když miminko usne, vím přesně, co chci dělat. Protože se na to už dlouhou dobu těším. Za den máme tak jeden až dva spánky. A nejde úplně přesně říct, kdy budou. Svého času býval první v době oběda a druhý v době večeře. Teď se to naštěstí trochu šouplo na dřív, ale zároveň se snadno stane, že třeba odpolední chybí. O to horší je pak nálada. Nejdřív miminka. Potom moje, když ustavičně řve.
Ale třeba dneska je to hrozný. Chtěla jsem jí ohřát oběd a najednou koukám, že mi spí v houpátku. Co teď? Honem se naobědvám, protože jinak na to pak nebude prostor a navíc nechci jíst až ve tři nebo kdovíkdy. A pak...
- S články na blog je to hrůza. Říct, že jsem ve skluzu, je hodně optimistické. Jsem spíš daleko (či hluboko) za něčím, co by se dalo nazývat skluz.
- Jenže, něco podobného se děje i s emailem. Leží mi tam kdovíjak dlouho nezodpovězená zpráva.
- Taky bych mohla plést krajku na svém novém svetru Susurrus, protože s mimi se na to těžko soustředí a u toho počítání dost vyrušuje. I když poslední dobou si v obýváku hraje sama celkem dobře. Venku je to horší.
- Ráda bych taky objevila nějakou aplikaci na mobil pro trénink hraní na ukulele. Ale nechce se mi teď ztrácet drahocenný čas googlením. Jenže kdy jindy, že? Až si večer budeme chtít s manželem číst?
- Stejně tak chci vygooglit nějaké informace k zahradničení. Třeba kam zasadit hortenzie. Nový fíkovník a borůvky či kaki, aby se jim dařilo. O tom, že bych si chtěla koupit tulipány a možná nějaké další květiny a někam je zasadit ani nemluvím. A co se dělá s tulipány, které jsem měla v květináčích?
- Mám rozdělaných pár kurzů – nově jsem začala s jógou, takže bych v tom chtěla pokračovat, ať se z toho stane zvyk.
Jenže reálně můžu mít pár minut času, nebo taky třeba dvě hodiny.
Abych nezapomněla, tenhle článek jsem úmyslně pojmenovala naší oblíbenou hláškou: „Pssst, miminko spí.“
Žádné komentáře:
Okomentovat