Malování na hedvábí

Ačkoliv se učím, nedokázala jsem odolat a znovu jsem se přihlásila do kurzu malování na hedvábí. Tentokrát na sobotu 21. června. Světe div se, vyšlo mi to. Sice to něco stálo, ale výrobky jsou naprosto skvělé. Jak řekla jedna návštěvnice: ani na to není třeba zvláštní talent.

Jako první jsem vytvořila oranžovožlutý šátek. Všichni mu říkali sluníčkový... Myslím, že se mi moc povedl. Další výrobky už nebyly tak skvělé. I když...

Uchvátil mě růžovofialový šátek, který si jedna holčina vytvořila, a tak jsem použila stejnou kombinaci barev na ozdobení pouzdra na brýle.

Dalším výrobkem byl dlouhý šátek, který jsem musela zanechat v obchodě, protože ještě potřeboval doschnout.

Jako poslední jsem vyráběla kravatu pro mého přítele, který mě podporoval v rozhodnutí jít na kurz (a nejen v něm). Musím přiznat, že jsem byla hrozně moc nervózní z výsledku, protože jsem barvila textil poprvé, navíc jsem si už na pouzdře vyzkoušela, že pokud se k sobě různé barvy moc přiblíží, jedna z nich zůstane a ne vždy je to ta, kterou chci. Navíc jsem na kravatu sehnala jen malý igelitový pytlík, takže se na sebe tmavě hnědá s oranžovou doslova lepily. Ale výsledek je podle mě hezký, i když dosti odlišný od původního záměru.

Klávesnice si nerozumí s dlouhými nehty

Mám takovej pocit, že jsem dneska dala docela zabrat chudince své klávesnici. Trošku jsem jí odendala písmenko H. Naštěstí, jak vidíte, se mi ho podařilo vrátit na správné místo, ale pěkně ve mně hrklo.

Nechala jsem si kapku narůst nehty, protože je teď zkouškové, bakalářku už mám napsanou, a tak moc na počítači nepíšu, takže mi to nepřekáží. Normálně mám velmi dobrou rychlost psaní na počítači, ale s dlouhými drápky se to nijak výrazně nezhoršilo, ale teď vážně zvažuji, že se této ozdoby vzdám. To písmenko se mi totiž trošku odklápí a nejde tak pěkně psát jako ostatní. :-( Nevíte, kam bych si s tím měla zajít? A taky jak vyčistit klávesnici? Mám v ní totiž šílenej nepořádek, jak jsem si všimla.

Ach jo a s těmahle znalostma chci dělat státnice z informatiky... vtip.

Aby byla ironie dokonalá, co myslíte, že po mně chtěl kompík za písmenka kvůli potvrzení napsání článku. No jhh...

Jak to bylo s hedvábím

Ani už nevím, jak jsem se k tomu dostala, ale zaujal mě letáček s kurzem Malování na hedvábí. Nejdřív jsem o tom jen tak pověděla příteli, ale on mi řekl, že pokud mě to vážně zajímá, měla bych to zkusit.

Trošku jsem nad tím popřemýšlela a rozhodla se, že něco takového prostě musím vyzkoušet. Těžko bych si mohla domů koupit hedvábí a patlat si to doma, jako kurz to bude lepší a když mi to půjde a bude to realizovatelné v domácích podmínkách, můžu si koneckonců další krásné šátečky vyrábět doma.

Na kurz v dubnu se mi už bohužel přihlásit nepodařilo. Bylo to jen pro šest lidí a evidentně je o takovéto ruční práce zájem. Ale milá paní mi po domluvě napsala, že další kurzy jsou začátkem a koncem května. Věděla jsem, že začátkem května mě čeká taková mírně vzrušující zkouška z předmětu, na kterém budu muset trochu zamakat, a tak jsem se napsala (asi tři týdny předem) na kurz poslední květnovou neděli.

Jenže jak jsem zjistila, když jsem celá nadšená přišla před obchůdek, tentokrát jsem se na kurz přihlásila sama a on se kvůli tomu nekonal. Ačkoliv jsem byla smutná a trochu i naštvaná, mluvila jsem s moc milou paní a ta mi ukázala, jak takové šátky vypadají a rovnou si mě zapsala na další kurz. Že je těsně před mýma státnicema? Ale to přece nevadí.

Mezitím tomu totiž ještě kámoška dala korunu, když mi z knihovny půjčila knížku o hedvábí. Knížka naprosto super! Kámoška ještě víc!!! Dozvěděla jsem se spoustu zajímavejch věcí (například že malování na hedvábí je v něčem velmi snadné - barvy se sami rozpíjí, takže se s tím nemusíte tak patlat jako s obrázkem na papíru, ale v něčem je to pěknej průšvih - např. to, že se pak musí nějak zafixovat, aby na té látce vydržely) a nadchla se pro tuto ruční práci ještě víc. Skoro jsem si až říkala, že kdyby to s tím kurzem nevyšlo, zkusím to doma na vlastní pěst, ale nechci riskovat zničené hedvábí a nákup drahých barev. Co kdyby mě to náhodou nebavilo?

(Kdybyste náhodou věděli o stránkách nebo knížkách zabývajících se touto problematikou, uvítám je v komentářích:).)

Poslední zkouška? Možná.

Tak do dneška jsem si myslela, že jsem se naučila zkouškové zvládat dost v pohodě a nehrotit to jako ostatní. Prostě buď to udělám nebo ne. O nic nejde, je to jen pitomá zkouška. No, ale ono dokud vám opravdu o nic nejde, tak to tolik třeba nehrotíte, ale když si představím, že dnešní zkouška je jediná možnost (kromě nepřijetí bakalářky vedoucím) jak nejít ke státnicím. To už pak začnou nervy trochu hlodat. Navíc další termín (5. 6.) je plný, a když to nevyjde ani 10. nebo 12. 6., tak mám útrum, protože do 13. 6. musíme mít zkoušky hotový.

Výsledky jsme měli mít už o půl třetí... body tam mám a je jich celkem dost, tak hádám, že jsem to teda nakonec udělala, i když z teorie jsem byla docela v šoku. Ne že bych vůbec nevěděla, o co jde, ale spíš se mi ty pojmy všechny tak nějak pletly, že jsem si prostě nebyla schopná vzpomenout, co patří zrovna k tomu, na co se učitel ptal.

S příkladama jsem problémy absolutně neměla. Učila jsem se je totiž moc a moc na zápočet a taky jsem celkem matematický typ, zato přečíst skripta a naučit se všechno možné nazpaměť... no, to moc nemusím. Ale tak snad to mám a to je moc prima.:) Takže až se mi tam konečně objeví známka (jestli:)), budu si moct říct: TEĎ UŽ JEN PŘIJÍMAČKY A STÁTNICE a mám PRÁZDNINY, na které mám asi milion plánů. Vymýšlení plánů mi totiž jde nejlíp o zkouškovém, kdy člověk nemůže ven, číst si, ani dělat různé ruční práce.

Opět k bakalářce

Tak dneska jsem si pro ni byla. Vypadá nádherně. Hnědé desky, stříbrné písmo. Fakt kočka. Ani bych neřekla, že takhle pěkně může vypadat moje práce. A když se kouknu dovnitř... úplně něco cizího. Já se přece snažila napsat něco jakžtakž odborného a tohle vypadá jako by to bylo fakt dobrá práce už pořádně zkušeného studenta.

Zkrátka vyzvednutí bakalářky mi zvedlo sebevědomí. Ještě ji obhájit a budu úplně happy. Uvidíme, co mi na ni řeknou vedoucí a oponent. Osobně ji nepovažuju za nic extra, ale myslím si, že je taková průměrná a po odborné stránce docela dobrá. Jak mi řekl jeden moc dobrej učitel: možná se moc podceňuju. Ale znáte to ne? Když si věříte, zaručeně přijde něco, co vám tu sebedůvěru vezme. Když si nevěříte a podceňujete se, můžete být akorát mile překvapeni, jak to ve skutečnosti dopadlo.

Tak mi držte pěsti, ať mi to s těmi státnicemi vyjde.