Kočka z Vlkolínce

Ze zastávky Tehelňa, kousek od našeho ubytování, nám jel v 9:47 autobus. Paráda, takovéhle brzké vstávání… na to by se dalo zvyknout. Jenom to dost omezuje délku túry, kterou si můžeme dovolit naplánovat. 

Vycházíme raději dřív, abychom zastávku našly, protože nevíme, kde přesně je. Když si tam sedneme a čekáme, z rozpálené silnice sálá horko a vzduch také není nejstudenější, přilísá se k nám jakýsi podezřelý děda. Vyptává se: „Od zajtra máte prázdniny?“ a pořád zdůrazňuje, že nechce otravovat a rušit, stále se na něco ptá, jako odkud jsme, kam jedeme, jestli známe tamtoho (doslova takto) hokejistu z Jihlavy… a na každou naši odpověď dělá: „Jaj, chi chi chi.“ Naštěstí se nakonec odporoučí. Za 1,50 € jedeme obě dvě do Bieleho Potoka, zastávka Kovostav.

Nejprve se jdeme podívat na Chatu Jazierce za stejnojmennou vesničkou, mají tam totiž být Jazierske travertiny. Mají tam být jakási jezírka. No… vidíme jen dvě tůňky, do kterých vyvěrá zespoda potůček, ale je to jen špatně zachytitelné foťákem.

Místní zajímavostí je, že se potůček najednou ztrácí pod zemí a o chvíli později se zase objevuje. To bychom měly první dva kilometry.

Nechce se nám jít do Vlkolínce čtyři kilometry po asfaltce Trlenskou dolinou, ale chceme se vydat po žluté turistické značce, která je relativně nová a není v naší mapě. Doma jsme vyčetli, že vede odněkud z Bieleho potoka. Trochu potíž je v tom, že je to vážně dlouhatánská obec, která se nyní považuje za součást Ružomberka. Hledáme, koukáme a propadáme panice, ale přece se nebudeme dva kilometry vracet, abychom šly tou Trlenskou dolinou! Následně jsem to zařadila do Sbírky hloupých nápadů, což je něco jako Poslední slova před smrtí, ale ne s tak fatálními následky. Optaly jsme se nějakých cyklistek a pak i místní paní činící se na zahrádce. Ta nám řekla, že máme jít kus zpátky po poli a že tam dál nahoru vede cesta. Ta byla docela dobrá a dostaly jsme se po ní až ke sloupům vysokého napětí, tam se ztratila v suti a bodlácích. Přesto se dalo pokračovat dál. Přece se teď nebudeme vracet? (další bod do Sbírky) Pak se ze stezky stala pěšina pro zvěř – vedla loukou, pak lesem strmě do kopce. Zamířily jsme po hřebeni na vrchol, protože jsme si nebyly jisté, na které jeho straně se Vlkolínec nachází. Ještě že tak, protože moje spolubojovnice si myslela, že bude vlevo a on byl vpravo. A musely jsme nejprve kousek slézt – naštěstí po pokosené louce – a pak zase trochu do kopečka. Možná, že právě tady probíhaly minulou neděli závody v kosení, o kterých si čteme na letáčku.

Nejprve se jdeme podívat ke kostelíku a galerii. Při nákupu vstupenky obdržíme slevu 10 % do bufetu. Halušky s bryndzou tu sice nemají, ale aspoň si dáme špíz (3 €) a maso z grilu (2,90 €). Masíčko je křehké a voňavé, přímo se rozplývá na jazyku. Škoda, že ho na tom špízu není víc, je na něm ještě lahodný špek, cibule, červená a zelená paprika. Měla jsem si taky radši dát plátek masa. Griluje i čepuje tu sympatický mladík, který má co dělat, protože ještě musí stíhat mýt nádobí. Považuji za nadstandardní službu upozornění, abych se nespálila o horkou jehlu. Kofolu a malé pivo máme díky slevě z galerie vlastně zadarmo.

Kostel Navštívení Panny Marie je z roku 1875. Na dveřích se nachází cedule s informacemi o páteru Pavlu Horském, jenž se narodil 15. ledna 1924 a do řehole vstoupil v roce 1943, pro svou víru byl pronásledován a odsouzen k dlouholetému vězení 1950–1960, zemřel 29. října 1995 v Ružomberku.

Pak se jdeme podívat do Galérie ľudového umenia, kde jsou hlavně tkané koberečky, krosna (= velký tkalcovský stav), nějaké obrázky, pár kožešin (i lištička, chudinka), vypreparovaný pstruh americký a další exponáty. Dříve byly dvě místnosti – prohlídková a se suvenýry – spojené a byla to třída, vzadu byl byt učitele. Zepředu je na budově napsáno „hudobná škola“, prý tam bylo chudobná a majitel-vtipálek smazal C. Moc se mi to nezdá, podle mě by se to na tu ceduli nevešlo. Jako učitel zde působil například Jozef Májek, který padl v boji za svobodu španělského a československého lidu jako interbrigadista ve Španělsku v roce 1936 ve věku 25 let. Na budově je pamětní deska.

Škola ve Vlkolínci pravděpodobně existovala už v 17. století. Zděná jednotřídka byla postavena pro děti s povinnou šestiletou docházkou a jednoho učitele. V první Československé republice od roku 1918 platil nový zákon o povinné osmileté docházce. Dnešní děti z Vlkolínce navštěvují školy ve městě.

Prohlížím si letáček o Vlkolínci. Dřevěná osada Vlkolínec je památkovou rezervací lidové architektury, která byla v roce 1993 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO jako krajinno-sídelno-architektonický komplex. Nachází se na Slovensku ve vnitřních Západních Karpatech, v pohoří Veľká Fatra ve výšce 718 m n. m. pod vrchem Sidorovo. Zde si dovolím již zmiňovanou krátkou odbočku. Karol Sidor byl publicista, spisovatel, diplomat, státník a dlouholetý člen ružomberského katolickeho kruhu. Narodil se 16. 7. 1901 v Ružomberku a zemřel 20. 10. 1953 v Montrealu. Pamětní desku má na zdi radnice v Ružomberku.

Na dveřích vedle kliky

Vlkolínec je městskou částí Ružomberka, přitom představuje typ středověkého sídla s architekturou horských a podhorských oblastí severního a středního Slovenska, podstatnou část chráněných objektů tvoří dřevěnice, respektive hospodářské dvory (usedlosti) s typickou srubovou výstavbou a terasovitými políčky. Charakteristickým rysem je šindelová střecha s lomeným ostřeším. Deskové štíty mají malé otvory (dymníky) pro odvod dýmu do podkroví, kde se udilo maso a šindele. Dříve domy neměly komíny i proto, že Marie Terezie vymyslela daň z komínů a místní na to neměli peníze. Domy jsou zde dvoj- nebo trojprostorové. Centrální část tvoří vstupní „pitvor“ (= předsíň) s kuchyní v zadní části. Odsud se vstupuje na jednu stranu do pokoje a na druhou do komory. Největší místností v domě byla izba (pokoj), v ní žily klidně i tři nebo čtyři generace. Jedlo se tam, vařilo, spalo, ale konaly se tam i všechny domácí práce a v zimě se tam ochraňovala mláďata domácích zvířat. Některé domy mají v pokoji vykopanou jámu na ukládání brambor. Pouze v pokoji byla dřevěná podlaha, v předsíni a komoře byla udupaná hliněná. Komora byla tmavá místnost s jedním oknem, jež sloužila k ukládání potravin, dřevěného nádobí, hospodářského nářadí a případně i ke spaní. Při sroubení se mezi kmeny stromů vkládal mech, aby se zabránilo vniknutí průvanu a chladu do místnosti a aby se udržovalo teplo z ohně nebo pece. Mech se vkládal už při stavbě, naproti tomu k vymazávání spár hlínou docházelo až po dokončení. Hospodářské stavby (stodoly, maštale, chlévy) stojí buď samostatně, nebo jsou přistavěné k domu.

Vedle kostela za silničkou se nachází hřbitov s kamennými a litinovými kříži

Obec je trvale obydlená, proto je nevhodné vstupovat mezi jednotlivé domy, kde jsou soukromé prostory. V současné době zde trvale žije 18 obyvatel v 6 domech z celkového počtu 55. Ostatní domy slouží k rekreaci buď jako chalupy vlastníků (svého času se zde dala koupit za 15–20 tisíc, nyní jsou ceny mnohem vyšší), nebo k pronájmu. Našla jsem možnost ubytování v chatě Evka. Pobavil mě text: „Ceny ubytovania sú rovnaké počas celého roka a sú rozdielne podľa drevenice“ na přední a zadní, dítě do tří let zdarma, dítě od tří do deseti let 12,50 € (10 €), ostatní 25 € (20 €). A pak následuje text, že od 20. prosince do 6. ledna je cena pro přední dřevěnici za 1 dospělého 45 € a za dítě 3–10 let 20 € a za zadní dřevěnici 2 dospělí 40 € a dítě 3–10 let 20 €. Součástí vyšší ceny je prý překvapení a v ceně je i parkování.

Vznik Vlkolínce jakožto osady dřevorubců a uhlířů se předpokládá mezi druhou polovinou 14. století a první polovinou 15. století. Jedna z pověstí říká, že název obce Vlkolínec je odvozen od výskytu vlků v této lokalitě. První zachovaná písemná zmínka pochází z roku 1461 (Wylkovinecz), ale už v roce 1376 nařídil král Ľudovít I. Veľký, aby se daně platily městu Ružomberku a v případě sporů byli vyhledáni jeho představitelé. Tehdy začala závislost na městě. Až do poloviny 20. století byla osada součástí hradního panstva likavského hradu. Ve zdejší chladné oblasti se pěstovaly odolné obiloviny (ječmen, oves, žito), luštěniny (hrách, boby, fazole), užitkové textilní rostliny (len, konopí) a okopaniny (brambory, zelí, tuřín, řepa), v zahrádkách za dřevěnicemi pěstovaly ženy zeleninu (mrkev, petržel, cibuli, česnek) a dařilo se tu i ovocným dřevinám, např. švestkám a hruškám-hniličkám, které se sušily. Brambory a zelí byly základem stravy. Chovaly se ovce, včely. Muži dělali se dřevem, svépomocně si stavěli domy. V padesátých letech po druhé světové válce se plánovalo přesídlení místních do Ružomberka. Důvodem byly požadavky místních na zabezpečení podmínek pro život, porovnatelných s ostatními městskými částmi. Až do poloviny 20. století vedly do Vlkolínce pouze polní cesty a nebyla zde elektřina. Vzniklo zde Občianske združenie Vlkolínec, které organizuje různé akce, např. hvězdicový turistický výstup na Sidorovo na Veľkonočnú nedeľu. A letos ještě stihnete 27. září Poďakovanie za úrodu a 12. prosince Vlkolínskou zabíjačku. Ročně do obce přijde až 60 000 návštěvníků.

Lavička se žábou před galerií

Kuriozita v galerii

Ve Vlkolínci jsme viděly nejednu kočičku, ale tak jak jsou prý místní před fotografiechtivými turisty plaší, tak kočky zrovna tak. Sotva jsme se objevily za zatáčkou, kočka i s malým kotětem byly fuč.

V obci též najdete několik pamětních tabulí a to:

• padlým Vlkolínčanům v roce 1944 „za náš slobodný život padli: Bradiak Ondrej 70-ročný, Bradiak Štefan 31-ročný, Kaman Vojtech 35-ročný, Kendera Ján 68-ročný, Kendera Vojtech 38-ročný, Kupčo Ondrej 45-ročný, Kupčová Mária 70-ročná, česť ich pamiatke“ na domě číslo 9007,
• Jozefu Májekovi, učiteli působícímu na vlkolínské škole, který padl jako interbrigadista v občanské válce ve Španělsku roku 1936, pamětní tabule je umístěna na budově bývalé školy,
• a již zmiňovaná pamětní tabule na kostele.

Jako suvenýr poslouží pamětní mince Vlkolínce za 50 Kč z mosazi nebo za 80 Kč z bílé mosazi. Nebo si můžete pořídit turistickou vizitku Sk-35 Vlkolínec, kterou teď zrovna neměli (na začátku turistické sezóny!!!), a Sk-208 Rolnícky dům a dvůr Vlkolínec.

Zdroje:
http://liptov.sk/vlkolinec/
http://www.treking.cz/regiony/vlkolinec-skanzen.htm
http://www.treking.cz/regiony/vlkolinec.htm
http://www.noviny.sk/c/slovensko/vlkolinec-turistov-laka-na-150-rocne-drevenice
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/relax/1078554-jeden-z-nejkrasnejsich-koutu-slovenska-najdete-ve-vlkolinci
http://www.pametni-mince.cz/pametni-razby/katalog/katalog-razby/lanovky-a-vrcholy/vlkolinec
https://sk.wikipedia.org/wiki/Vlkol%C3%ADnec
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlkol%C3%ADnec
http://www.vlkolinec.sk/vsk/menu/obcianske-zdruzenie/zakladne-informacie
http://visit.ruzomberok.sk/nav/kam-ist/historicke-pamiatky/rolnicky-dom-vo-vlkolinci
http://www.chataevka.sk/cennik/

A slibovaná kočka z Vlkolínce

Pokud se vám článek líbil a chtěli byste více fotek, těšte se na článek Vlkolínská stavení a další o domečkách! :-)