V 9:59 nám jede vlak. Třetí zastávka je Švošov (kdybych na konec přidala Š, četlo by se to stejně i pozpátku). Vystupujeme z pěkného moderního vlaku a máme v plánu jít po červené do Rybárpole, což je část Ružomberku, jejíž název si nemohu zapamatovat, ačkoliv vím, že to má něco společného s rybou nebo rybářem a polem. Zároveň je to první zastávka, přes kterou jsme dnes jely.
Podle našich poznámek má být dnešní túra o délce 16 km na pět hodin a dvacet minut. To ale zjistíme až doma, před cestou si myslíme, že půjde o krátkou oddychovou trasu vhodnou pro dnešní den, kdy hlásí, že by mělo pršet. Ani se moc nemýlí, déšť je sice mírný, ale pláštěnky navléknout musíme. Alespoň chvílemi. Ale přitom je tak strašně dusno, že se těšíme, až je konečně budeme moci sundat. I když já z té své mám trochu legraci, protože jsem si omylem vzala nějakou cyklo, která je vepředu dlouhá a vzadu mi málem prší na zadek. Připadám si v tom ještě směšnější než v té normální.
Cesta Komjatnianskou dolinou je příjemná a jde se nám hezky. V Komjatné se před kapkami schováme do autobusové zastávky a pohodlně se nasvačíme z vlastních zásob. Mimochodem se svačinami je to čím dál horší… jak začínám jíst čím dál zdravěji, mám celkem potíž vzít si něco s sebou. Dřív to bylo v pohodě – paštika, mazací sýr (tzv. taveňák) nebo kus suchého salámu. Dneska mě i kvůli zhoršené kvalitě a chuti ani jedno moc neláká. Zdravou variantou je zelenina, jako třeba mrkev nebo kedlub, která bez úhony přežije cestu, vařená vejce, tuňák v konzervě (lžičku už nosím stále s sebou stejně jako nůž nebo náplast), ale jinak je to bída. Ještě jsem ochotná vzít na milost hermelín nebo tvrdý sýr (zejména ty staré mi opravdu chutnají).
Cesta Komjatnianskou dolinou je příjemná a jde se nám hezky. V Komjatné se před kapkami schováme do autobusové zastávky a pohodlně se nasvačíme z vlastních zásob. Mimochodem se svačinami je to čím dál horší… jak začínám jíst čím dál zdravěji, mám celkem potíž vzít si něco s sebou. Dřív to bylo v pohodě – paštika, mazací sýr (tzv. taveňák) nebo kus suchého salámu. Dneska mě i kvůli zhoršené kvalitě a chuti ani jedno moc neláká. Zdravou variantou je zelenina, jako třeba mrkev nebo kedlub, která bez úhony přežije cestu, vařená vejce, tuňák v konzervě (lžičku už nosím stále s sebou stejně jako nůž nebo náplast), ale jinak je to bída. Ještě jsem ochotná vzít na milost hermelín nebo tvrdý sýr (zejména ty staré mi opravdu chutnají).
Jdeme přes Studničnou (770 m), Radičinou (1127 m) – původně jsme uvažovaly o odbočce na vrch Kečky (1139), ale je moc dusno – až na Dubovské lúky, kde se někde zřejmě ztratíme… až večer nám chlapík z ružomberského informačního centra říká, že z příšerného rigolu, který byl původně cestou, značka někde odbočovala vpravo, ale my jím šly jak ovce a ještě si sem tam obešly příjemnější cestou. Sice jsme měly rigol pořád na dohled, ale odbočku jsme přehlédly, a tak jsme nakonec došly opět do Likavky.
P. S.: S počítáním kilometrů na horách je to trošku složitější, na rozcestnících (směrovnících) se totiž místo nich uvádějí hodiny. Běžně se používá přepočet tří nebo čtyř kilometrů na hodinu. Už nevím, jak to dělají turisté, my to máme tak, že jdeme do kopce pomaleji, než kolik nám říká ukazatel, ale z kopce to zase pro změnu obvykle zvládneme rychleji. Rozhodla jsem se na této dovolené počítat rychlost 4 km/hod. a budu v ní tím mít zahrnuto stoupání, klesání a celkovou náročnost v parných letních dnech. Takže za dnešek to beru 25 celkem a na zítra si pro jistotu chystám náhradní ponožky do batohu pro případ, že bych si zase ty na nohou rozmáchala ve vysoké trávě. Mimochodem tady na horách to bylo opravdu super – i když sem tam málo značené – rozhodně málo turistů!
Zajímavé počtení: Určování času turistické chůze
Žádné komentáře:
Okomentovat