středa 5. srpna 2015

Za plotem: sobotní poznámky ze Sázavafestu

Jak už jsem psala dříve (na konci tohoto článku jsou odkazy na moje předcházející povídání o Sázavafestu), neměla jsem lístek, a tak jsem v sobotu vyrazila na Sázavafest jen na to, co jsem doopravdy toužila slyšet.

První výhoda toho, že nemáte lístek je, že nemusíte slyšet všechno, protože jste si to zaplatili, ale jdete si poslechnout jen to, co vás opravdu zajímá. Ovšem můžete přijít o něco skutečně pěkného, o čem jste neměli ani ponětí. A já chtěla slyšet Vypsanou fixu (překlepla jsem se a napsala vyspanou... připadalo mi to vtipné), takže jsem šla až na sedmou. Ještě jsem se musela známé zeptat, která stage to je. Óčko, vpředu zámku, fajn. Plot byl až u schodů, tak jsem se usadila pod velkou túji na kamenné zábradlí, vytáhla pletení nového modrého šátku a poslouchala. Bylo to senzační. Hned jsem si v duchu vypočítávala další výhody… tu, že ušetřím, nepočítám. Druhou výhodou je, že můžu být relativně blízko a přitom sedět bez obav, že na mě někdo šlápne, polije mě pivem apod. Třetí fantastickou výhodou je, že nikdo není kolem mě, tzn. žádný otravný kuřák! A za čtvrté, když si budu zpívat, taky se uslyším, ale nikdo jiný. Za páté, to dunění, kdy mám pocit, že mi srdce buší v rytmu v jakém se kolem mě třese zem, mi tak docela nesvědčí. Neumím to přesně popsat, ale jako by mi z toho bylo trochu špatně a to tady není. Takže žádné dunění. Plus snad ještě to pletení, aniž by po mně někdo vrhal divné pohledy… vyjma sekuriťáka, ten si mě zvědavě prohlížel. Tak trochu jsem čekala, že bude něco namítat. Musím se přiznat, že já mu to vracela, protože sekuriťák – takovej celkem mohutnej kluk – kterej cucá lízátko, to skoro stálo za fotku. Jo a málem bych zapomněla na sedmou výhodu – můžu si vzít k pití a jídlu cokoliv chci a z domova. To už jsem psala v jednom z prvních článků, že se dovnitř nesmělo nosit pití ani jídlo. Nekontrolovalo se to nijak zvlášť přísně, ale do kabelek občas nahlíželi.

A teď už k Vypsané fixe. Zajímá vás, co hráli? Třeba Sundej si to dnešní tričko s nápisem Yesterday, oficiální název je Komik Lobotomik, Klenot, Čtyři slunce (svítěj), Dezolát a moje oblíbená 1982, kterou sice vůbec nechápu, ale tu melodii mám moc ráda. Pobavila mě hláška: „Vy všichni v sobě máte antidepresivní rybičky… asi jste je chytli v Sázavě,“ ze které vyplynulo, že další bude písnička Antidepresivní rybička. A na závěr ještě Krásný smutný den.

Když hraje Tomáš Klus, spousta lidí sedí před cukrárnou, ostatní postávají na obou chodnících. Celkem mě překvapuje, kolik jich je. Nevidím na pódium, ale vím, že ti lidé na něm na můj vkus mluví víc, než je třeba. A nemyslím si to sama, odněkud zaslechnu neslušné: „Tak už nežvaň a hraj.“ Protože mě to moc nebaví, jdu se projít s přáteli, které jsem právě potkala. 

Na mostě přes Sázavu stojí asi patnáct lidí. „To je divný,“ říká kámoška. „To asi šetřej, poslouchaj a nechce se jim platit za vstupný.“ Souhlasím, je to divný, protože na mostě zrovna moc dobře slyšet není, to spíš na nové cyklostezce, nebo u již zmiňované cukrárny. „Jako by čekali na ohňostroj,“ jen tak plácne. V tu chvíli si vzpomenu, že nějaký ohňostroj má skutečně být. Jenom jsem zapomněla kdy. Měla jsem pocit, že se mě to netýká, protože to bude někdy pozdě večer. No, v deset mají hrát Alphaville a já se na ně rozhoduju zůstat. Jejich písnička Forever Young je pro mě totiž srdcovkou už patnáct let. Myslela jsem si, že od nich znám jenom můj oblíbený Big In Japan, ale broukám si refrén i Sounds Like A Melody. Tuhle trojku hrají v podstatě brzy po sobě, akorát se mi nelíbí, že všechno hodně remixují. Mám ráda tyhle písničky klasicky, když zpívají! Vlastně ještě určitě hráli A Victory Of Love, taky pěkná.

Závěr večera mi nedobrovolně zpestřili dva opilí dědíci, kteří se nacpali na lavičku ke mně a páru, k němuž jsem si přisedla. Předstírám, že o nich nevím, a když odcházím a ten jeden mě nechce (?) pustit, protože sedí na lavičce i s batohem na zádech, opatrně se protáhnu a mizím. 

K dnešnímu dni mám snad ještě jednu poznámku: pletení na veřejnosti pořád budí dost velký rozruch. Skoro jako bych tam byla nahá.

Moje další články o Sázavafestu 2015:

Žádné komentáře: