Dopoledne venku krásně svítí sluníčko, zbytky zlatého listí se snáší ze stromů a ve vzduchu poletují dešťové kapky připomínající sníh. Těším se a zároveň jsem zvědavá, kdy uvidím ten úplně první. Každý rok je to pro mě událost. Miluju to! Pokaždé mi nový sníh (hlavně ten úplně první) udělá ohromnou radost.
Odpoledne už není tak hezky. Je pod mrakem, ale aspoň neprší. Dočetla jsem knihu Měsíc je drsná milenka, závěr byl super, ale na úplném konci mě autor naštval. Mělo by být speciální oddělení pro knihy, v nichž umře některý z hlavních hrdinů, nebo by autor (či pokračovatelé) měl vytvořit alternativní verzi pro milovníky zcela dobrých konců!
Moje předsevzetí o celodenním psaní blogu vzalo trochu za své kvůli dočítání knihy (posledních čtyřicet stránek a už bych ji taky měla vrátit, že?) a taky mě trochu bolela hlava, protože jsem včera dost odbyla pitný režim (sice jsem se to večer snažila dohnat, ale to už nikdy není ono). A když se rozhlédnu kolem, vždycky mě přepadne touha mít všechno vyprané, uspořádat knihy (dočíst je, ideálně všechny najednou), doplést rozdělané projekty a nahodit něco nového (třeba rukavičky na vánoční pletařské setkání).
Žádné komentáře:
Okomentovat