Krásný den

Je překrásný den! Slunce svítí a hřeje. Venku je snad 17°C (možná jen 15°C), musela jsem si nejdřív sundat tenkou bundu a nakonec jsem nesla v ruce i svetr. Vykračovala jsem si s baťůžkem a kabelkou a při čekání na tramvaj číslo 26 jsem nastavila tvář slunci, vzpomínala jsem na léta na koleji na vysoké škole. Od kolejí jsem do školy jezdila 26 a vlastně to byl asi i nejlepší spoj do centra města. Někdy je to legrační, jak i po letech zůstávají některé věci stejné a přitom jsou úplně jiné – teď už pracuji, 26 jezdím jen zřídka a hlavně jsem v úplně jiném městě. Dá se říct, že konkurenčním, protože Praha se s Brnem pořád poměřuje. Nebo je to naopak? Těžko říct. U mě má pořád navrch Brno. Myslím jako město. Lidi jsou všude stejně skvělí. Navíc většina Pražáků stejně Pražáci nejsou. 

Užívám si, jaké to je být doma ve tři hodiny. Šla jsem k zubaři a pak už nemělo smysl se vracet do práce. Asi bych měla začít chodit dřív, dobře, přeformuluji to na, chtěla bych začít chodit dřív do práce, abych mohla chodit i dřív domů, protože je to úžasné, když máte celý den před sebou a venku je ještě světlo a teplo. A taky se zdá, že toho můžete spoustu udělat. Na blog sice můžu psát kdykoliv, ale kreslení při umělém světle tak nějak není ono. A prát v noci už vůbec nepřipadá v úvahu. 

Na mojí dobrou náladu má vliv samozřejmě i zubař. Když vám nedělá nic bolestivého a zákrok je hotový za pár minut, vždycky vás to potěší. Peněženku už sice méně, ale trápit se tím mi moc nepomůže. Skoro celý měsíční plat. Ach jo. Ale vypadá to tak dobře!

A bonus, který má asi největší vliv na mou dobrou náladu – přestal mě bolet zub, který včera začal, pak přešel do takového nepříjemného tepání a večer už jsem nemohla myslet skoro na nic jiného. Jak říkal jeden kamarád, kdyby to šlo, nejraději bych si ho sama vytrhla. Konečný verdikt je počkat ještě chvíli, zda se umoudří (víc čistit, vyplachovat atd.) a případně přijít v době, kdy berou s bolestí. Jinak by měl jít můj první moudráček ven v lednu. Kdo ví, proč se mu říká zub moudrosti?