Černý Petr (*)

Uf, co k tomu říct. Jedná se o druhý celovečerní film režírovaný Milošem Formanem. Natočený je podle novely Jaroslava Papouška. Ocituji zadní stránku obalu: „Svým námětem se řadí mezi filmy o každodenním životě mládeže v šedesátých letech. Vlastně jednoduchý příběh je postaven na vynikajících výkonech herních představitelů – převážně neherců (nenapodobitelný J. Vostrčil v roli otce a skvělý herecký výkon tehdejšího posluchače DAMU V. Pucholta v roli zednického učně Čendy). Film můžeme označit za pronikavou psychologickou a sociologickou studii, napomáhající k pochopení rozporů mezi rodiči a dětmi a mládeží a dospělými vůbec.“

Nejsem si jistá, jestli ten, kdo psal text na tu obálku, film vůbec viděl. Bylo to maximálně 86 minut pronikavé nudy. Normální život, normálních lidí, bez začátku, pointy a vlastně jakéhokoliv děje. Hlavní hrdina, dá-li se to tak nazvat, je ničím nezajímavý Petr, který má pracovat v samoobsluze jako hlídač, aby tam lidi nekradli. Takže se v civilu jen tak potlouká po prodejně. U prvního, kdo se mu zdá, že něco ukradl, neví, co má dělat, tak za ním jenom jde (a čeká, že se něčím prozradí), druhou ženskou, co jasně vidí, že něco šlohla, jen tak nechá odejít. Líbí se mu nějaká holka a kamarád se ho ptá, jestli se aspoň líbali. A to je v podstatě vše, vlastně ho ještě vždy maminka důkladně vyslechne, kde byl, co tam dělal a tak, a když neodpovídá, tatínek ho peskuje, že má odpovědět mamince a pak má pár nudných kázání, která ale žádné rozpory mládeže s rodiči ani nenaznačují. Tak nějak mi uniklo, co tím chtěl autor říct. 

Pokud ovšem neměl v úmyslu urážet zedníky, protože Čenda je vážně divnej. Snad jen kvůli tomu, jak prudí Petra, aby mu řekl správné: „Ahooooj,“ ne jenom „hoj“ stojí za to film vidět.

Film je z roku 1963 a na ČSFD má 84 %. A přitom i v komentářích je, že je o ničem a o všem. 

Čenda: „Cos mu udělal, já jsem jeho nejlepší učedník!“

Petr: „Co bych mu udělal?“ 

Čenda: „Nekecej!“

Petr: „Nic sem mu neudělal!“

Čenda: „Já jsem jeho nejlepší učedník, cos mu udělal?“

Petr: „Nic.“

Čenda: „Cos mu udělal?!“

Petr: „Fakt nic!“

Čenda: „Počkej, počkej, ty mě nevěříš, jo? Ty mě nevěříš... vona mi nevěří, že já jsem nejlepší... Zdeňku! Zdeňku! Pojď sem!“

Zdeněk: „Co je?“

Čenda: „Řekni jim to?“

Zdeněk: „Co jim mám říct?“

Čenda: „No, co říkal mistr!“

Zdeněk: „Vo čem?“

Čenda: „No vo mě!“

Zdeněk: „Že jsi namazanej.“