Něco nového 3 (v září)

Po 9. 9. Kamarád mě pozval na oslavu 10. výročí Národní technické knihovny v Dejvicích, s nímž byl spojen i koncert Tata Bojs. Musím přiznat, že mě zaujaly zvláštní kresby rumunského výtvarníka Dana Perjovschi, které jsou v Hale služeb na stěnách. A vtipné bylo, jak řekl, že pokud si myslíme, že by je zvládlo nakreslit kterékoliv malé dítě, máme pravdu, ale že my (dospělí) toho schopni nejsme.

Út 10. 9. Na tradičním pletařském setkání (na němž jsem už dva měsíce nebyla) v kavárně Pointa na Hradčanské jsem si pořídila dvě zbrusu nová klubka: Susurro od Malabriga. Nechutně krásná, lesklá a hebká. Složení? 50 % hedvábná moruše (Mulberry silk), 25 % merino vlna a 25 % len. Je to jednonitka tloušťky DK / Sport. Prý se ke mně hodí odstín Bobby Blue, tak jsem si ho vzala. A taky Chrysocolla, který se ke mně prý vůbec nehodí, a taky se nehodí k Tigers Eye, ale mně společně připadala klubíčka dokonalá. Možná z nich bude svetřík, ale to ještě budu muset nějaké dokoupit, protože jedno klubko má jenom 297 metrů. Doporučené jsou jehlice 3,75 až 4,5 a vzorek 21 až 28 ok na 10 cm. 

St 11. 9. Byla jsem na aikidu, což je dost zvláštní, protože ve středu nechodím. A tak mě překvapilo, že měl hodinu Bohouš. Šla jsem nakonec jenom na jednu, protože jsem se ještě necítila tak docela fit po tom víkendu (padesátce), ale i tak to bylo zajímavé. Má samozřejmě jiný styl než Ondra. Několikrát nám připomněl, že chceme-li se rychleji posouvat vpřed (rozuměj víc toho umět), musíme cvičit pomaleji. A ještě pomaleji. Dělali jsme Yokomen uchi, který budu mít příště na zkouškách. Jak ikkyo, tak irimi nage.

Čt 12. 9. Na druhé hodině šití se ukázalo, že šití velice jednoduché tašky je složitější, než člověk předpokládal. Je potřeba koupit dostatečně velký kus látky, vymyslet si rozměry 37 cm x 41 cm, pak přidat něco na záševky (2 cm po stranách a 6 cm na výšku). Vystřihnout obdélník ve správném směru po látce a správně velký. Najít na odstřižku správnou délku rovného stehu i entlu. Oentlovat všechny okraje obdélníku, založit vrchní část (těch 6 sm), sešít okraje tak, aby vrchní části padly krásně k sobě, pořádně prošít spoje nahoře u okraje – lze čtyřikrát přejet sem a tam a přitom se otáčet kolem jehly, aby člověk nemusel couvat. A uši budeme dělat příště. Každopádně to bylo velice poučné. Aby člověk věděl, že sice šití jde rychleji než pletení, ale taky to není za pět minut, když to má vypadat pěkně. Na večer jsem si koupila červený burčák a byl dokonale sladký. 

Pá 13. 9. Pátek třináctého mi obvykle nosí štěstí, dnes se ale asi nic mimořádného nepřihodilo. Ochutnala jsem nivu s medem. Prý to tak jedí Francouzi. Vypadalo to divně a trochu děsivě. Ale ve výsledku to bylo docela dobrý. Med trochu zjemní chuť nivy. Vyrazila jsem na dnešní trénink aikida s Philippem Gouttardem (plánuji samostatný článek). Už jsem na něm byla vloni... aha, tak dokonce to bylo letos v lednu. Zmínila jsem to v článku Lednový deník 2019. Nahodila jsem šátek Sudden Bliss od Kristina Vilimaite (psala jsem o něm zde).

So 14. 9. Vyrazila jsem s přítelem na 30. ročník Krajkářských dnů v Annabergeru (plánuji samostatný článek). Zjistila jsem hned několik věcí: 

• občas se chytrý mobil vážně hodí (třeba jako navigace a stejně tak by se dalo jet podle ukazatelů, protože z Prahy je to snadná cesta),
• občas vám nepomůže (když si doma dostatečně nepřipravíte, kde najdete nějaký obchod s klubíčky, nebo muzeum, takže se nakonec stejně musíte zeptat),
• některý lidi odmítají mluvit jinak, i když jim evidentně nerozumíte,
• Němci jsou příliš slušní: až když na mě divně zírají a ptám se – vlastně úplně zbytečně, když mi to paní při vstupu dovolila – jestli můžu fotit, řeknou mi, že ne. Nechápu, proč to neřeknou rovnou, klidně taky slušně: prosím nefotit. Nebo se dá ukázat na cedulku, kterou tam někteří mají a já ji přehlédla.
• Ve dvou je výstava vždycky lepší. Zvlášť když ten druhý tomu rozumí, nebo se o to zajímá. A tak jsem mu dávala hádat, jaký je rozdíl mezi polohodem a plátnem a podobně. Těšila jsem se na strom z listů – upaličkovaných různými lidmi – byl opravdu pěkný! Navíc bych nejspíš přehlédla celá dvě patra, kdyby tam nebyl!
• I když si nic nekoupím, může být výlet báječný.

Ne 15. 9. Pro změnu jsme vyrazili do Litoměřic na výstavu Zahrada Čech 2019. Bylo to super. Něco jsme si i koupili. (Jako obvykle plánuji samostatný článek.)