Po 23. 9. Vypáral se mi šátek Sudden Bliss od Kristina Vilimaite. Byla jsem pořádně naštvaná, protože jsem ho pro vás nestihla ani vyfotit. A hlavně proto, že nahodit zpátky brioche mi tentokrát přišlo jako nadlidský úkol. Asi to bude tím, že pletu z krajkové příze, takže to je takové příšerně tenoučké. Později se ukázalo, že vlastně bylo super, že se to stalo, protože jsem ho mohla nahodit ještě jednou a lépe. Teď mám i ten začátek opravdu krásný – brioche je asi lépe plést trochu volněji.
Út 24. 9. Vyrazila jsem na aikido, i když se mi moc nechtělo. Hodina s jo (tyčí) byla celkem vtipná, protože mi to vůbec nešlo a ještě ke všemu jsem cvičila se stejným šmudlou, jako jsem byla sama. Vůbec mi nedošlo, že se nestřídají nohy a cvičí se jenom na jednu stranu, takže pak mi to nevycházelo. Druhá hodina už bylo běžné cvičení a na třetí jsem nešla, protože už jsem byla celkem unavená (a hladová).
St 25. 9. Koupila jsem si focacciu, něco mezi chlebem a pizzou, s vajíčkem a rajčaty. Kupodivu to byla velice chutná večeře. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem se ji kdysi pokoušela péct (výsledek už si nepamatuji – myslím, že trochu nuda. Setkání s bývalým přítelem a dělení věcí bylo trochu dramatické, i když mírumilovné.
Út 24. 9. Vyrazila jsem na aikido, i když se mi moc nechtělo. Hodina s jo (tyčí) byla celkem vtipná, protože mi to vůbec nešlo a ještě ke všemu jsem cvičila se stejným šmudlou, jako jsem byla sama. Vůbec mi nedošlo, že se nestřídají nohy a cvičí se jenom na jednu stranu, takže pak mi to nevycházelo. Druhá hodina už bylo běžné cvičení a na třetí jsem nešla, protože už jsem byla celkem unavená (a hladová).
St 25. 9. Koupila jsem si focacciu, něco mezi chlebem a pizzou, s vajíčkem a rajčaty. Kupodivu to byla velice chutná večeře. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem se ji kdysi pokoušela péct (výsledek už si nepamatuji – myslím, že trochu nuda. Setkání s bývalým přítelem a dělení věcí bylo trochu dramatické, i když mírumilovné.
Čt 26. 9. Dostala jsem od kolegyně doma pěstované zelené papriky s tím, že by mi měly „dojít“. Pochází z těch sazeniček, které jsem jí darovala v létě.
Na kurzu šití jsem pracovala s overlockem. Dodělávaly jsme ucha k jednoduché tašce přes rameno.
Seděla jsem skoro hodinu před domem na batohu, protože jsem si zapomněla klíče, a pletla si. Kupodivu to bylo celkem příjemné. Koupila jsem si na doporučení prodavačky křenové chipsy. A byly vážně dobré, i když křen jinak nejím. (Jedla jsem je při čekání na klíče.)
So 28. 9. Vyrazila jsem na pouť, ale najednou jsem se dozvěděla, že bychom mohli jet na kešku. Fungl novou! Teoreticky bychom mohli být mezi prvními třemi zalogovanými (blázny). Takže fofrem do auta. Na oběd nebyl čas, protože by nám ji někdo mohl vyfouknout. A hurá do lesa. Cestou na kopec jsme viděli paní s košíkem. Že by rostly houby? No, nebyl čas se zdržovat. Ale pak se před námi objevily: první, druhá, třetí... malé pevné se světlými kloboučky, ale i větší – vhodné na řízky. Odlovení bylo lehce komplikované v tom, že nám sice kolem projíždějící cyklista prozradil, že první už nebudeme, ale že tam po něm ještě nikdo nebyl. Nicméně se v keši nacházela různá CVG kolečka a ta pro první tři lovce jsme tam nenašli, takže to bylo takové trochu zvláštní. Nicméně v logbooku nikdo další nebyl. Takže teď netrpělivě sledujeme webovku, jestli si někdo další kešku zaloguje. Cestou zpět jsme se dali do sbírání hub. Opakuji sbírání, nikoliv hledání, protože toho nebylo třeba. Tašku, kterou jsme měli s sebou, jsme naplnili raz dva a ještě smutně přihazovali další kousky, které nám bylo líto tam nechat. A večer byly ty řízky. Recept najdete na mém blogu o vaření zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat