čtvrtek 31. ledna 2019

Lednový deník 2019

V lednu pořádně chumelilo, někdy i v Praze. Co se týče turistiky, vyrazila jsem pouze v polovině ledna na pochod Večerní Prahou, psala jsem o tom v článku Pochod Večerní PrahouExkurz do tajů plynového osvětleníHned na Nový rok jsem si ulovila kešku, abych získala nějaký virtuální suvenýr, jasně, je to jen obrázek, ale my kačeři jsme prdlí. Psala jsem o tom zde.

Ke konci ledna jsem se pustila do pletení čepice Windschief pro Toma navržené Stephenem Westem před deseti lety (v říjnu 2009). Pletla jsem ji z krásné vzdušné Air od DROPSu. Byla to už druhá, protože první jsem upletla pro sebe z Malabriga Rios. A pak jsem ji ukázala dalšímu známému a on po ní zatoužil taky. A po té stejné v barvě, přízi i tvaru. Děsila jsem se toho, že to bude děsná nuda. A to jsem neměla dělat, protože mi to „osud“ obohatil přepočítáním se hned při nahazování a pak jsem celou dobu musela vymýšlet co s tím ubíráním, aby mi to vyšlo. Takže bacha na to, co si přejete. 

Vyhrála jsem ve dvou soutěžích/losováních, takže mám doma dvě nové pěkné knihy.  Psala jsem o tom zde. Vyrazila na kulturní akci Čaj se Sherlockem Holmesem pořádanou pražskou městskou knihovnou. Psala jsem o tom zde a zde.

Zašla si s kámošem na fantastické pivo do Bruxxu a na krevety a mušle s řapíkatým celerem do Les Moules. Byla jsem se podívat na odhalení bysty Palacha v areálu Vysoké školy ekonomické v Praze. Jeden z jeho spolužáků tam měl parádní řeč. Vůbec si nebral servítky, nechodil kolem současné politické situace po špičkách a na rovinu řekl, že bychom se měli hodně rychle vzpamatovat, protože prezident i předseda vlády jsou ostudou. Škoda, že jsem si to nenapsala doslova, byla to pecka. Lidi mu tleskali víc než rektorce. S přítelem jsme se byli podívat u jednoho chlapíka na Blatu 125 enduro. Že bychom rozšířili sbírku. Majitel byl velice zajímavý člověk a pěkně se s ním povídalo.

Ke konci ledna mi zubař trhal moudrák (osmičku), protože byla špatná a stejně už jí půlku měl odvrtanou z dřívějška. Zůstala jsem celý den doma, moc to nebolelo, jenom jsem byla hrozně unavená a ospalá a pořád jsem v puse cítila krev – dlouho to krvácelo, v podstatě až do večera, a tak jsem jen spala a spala a spala. Celý den a celou noc bez obtíží. Raději jsem pak týden necvičila, ale jinak jsem neměla vůbec žádné obtíže, a to z toho tolik lidí dělá drama. Ale doteď (píšu to v dubnu) je mi zoubku trochu líto a ta mezera vzadu mě štve. Byla jsem docela zvyklá tam kousat.

Koupila jsem si nové kožené boty, takové pěkně dohněda – netradiční barva. A ani je moc nestihla unosit.

V aikidu jsem trochu pokročila, i když jsem si nebyla jistá, jestli mohu chodit cvičit vhledem ke zdravotním obtížím (bulka na břiše, ale bez bolesti). Jelikož mám zájem ideálně v červnu vyrazit na zkoušky 4. kyu, potřebovala jsem zmáknout nějaký ten seminář, a tak jsem šla na Philippa Gouttarda, velice zajímavých chlapík. Jestli se k tomu někdy dostanu, stálo by to za samostatný článek. Měl totiž takový docela drsný styl, takový do života, ne jako když my cvičíme kondičně (a já třeba spíš pro zábavu a potěšení učení se z něčeho nového).

Žádné komentáře: