V lednu pořádně chumelilo, někdy i v Praze. Co se týče turistiky, vyrazila jsem pouze v polovině ledna na pochod Večerní Prahou, psala jsem o tom v článku Pochod Večerní Prahou a Exkurz do tajů plynového osvětlení. Hned na Nový rok jsem si ulovila kešku, abych získala nějaký virtuální suvenýr, jasně, je to jen obrázek, ale my kačeři jsme prdlí. Psala jsem o tom zde.
Ke konci ledna jsem se pustila do pletení čepice Windschief pro Toma navržené Stephenem Westem před deseti lety (v říjnu 2009). Pletla jsem ji z krásné vzdušné Air od DROPSu. Byla to už druhá, protože první jsem upletla pro sebe z Malabriga Rios. A pak jsem ji ukázala dalšímu známému a on po ní zatoužil taky. A po té stejné v barvě, přízi i tvaru. Děsila jsem se toho, že to bude děsná nuda. A to jsem neměla dělat, protože mi to „osud“ obohatil přepočítáním se hned při nahazování a pak jsem celou dobu musela vymýšlet co s tím ubíráním, aby mi to vyšlo. Takže bacha na to, co si přejete.
Vyhrála jsem ve dvou soutěžích/losováních, takže mám doma dvě nové pěkné knihy. Psala jsem o tom zde. Vyrazila na kulturní akci Čaj se Sherlockem Holmesem pořádanou pražskou městskou knihovnou. Psala jsem o tom zde a zde.
Zašla si s kámošem na fantastické pivo do Bruxxu a na krevety a mušle s řapíkatým celerem do Les Moules. Byla jsem se podívat na odhalení bysty Palacha v areálu Vysoké školy ekonomické v Praze. Jeden z jeho spolužáků tam měl parádní řeč. Vůbec si nebral servítky, nechodil kolem současné politické situace po špičkách a na rovinu řekl, že bychom se měli hodně rychle vzpamatovat, protože prezident i předseda vlády jsou ostudou. Škoda, že jsem si to nenapsala doslova, byla to pecka. Lidi mu tleskali víc než rektorce. S přítelem jsme se byli podívat u jednoho chlapíka na Blatu 125 enduro. Že bychom rozšířili sbírku. Majitel byl velice zajímavý člověk a pěkně se s ním povídalo.
Zašla si s kámošem na fantastické pivo do Bruxxu a na krevety a mušle s řapíkatým celerem do Les Moules. Byla jsem se podívat na odhalení bysty Palacha v areálu Vysoké školy ekonomické v Praze. Jeden z jeho spolužáků tam měl parádní řeč. Vůbec si nebral servítky, nechodil kolem současné politické situace po špičkách a na rovinu řekl, že bychom se měli hodně rychle vzpamatovat, protože prezident i předseda vlády jsou ostudou. Škoda, že jsem si to nenapsala doslova, byla to pecka. Lidi mu tleskali víc než rektorce. S přítelem jsme se byli podívat u jednoho chlapíka na Blatu 125 enduro. Že bychom rozšířili sbírku. Majitel byl velice zajímavý člověk a pěkně se s ním povídalo.
Ke konci ledna mi zubař trhal moudrák (osmičku), protože byla špatná a stejně už jí půlku měl odvrtanou z dřívějška. Zůstala jsem celý den doma, moc to nebolelo, jenom jsem byla hrozně unavená a ospalá a pořád jsem v puse cítila krev – dlouho to krvácelo, v podstatě až do večera, a tak jsem jen spala a spala a spala. Celý den a celou noc bez obtíží. Raději jsem pak týden necvičila, ale jinak jsem neměla vůbec žádné obtíže, a to z toho tolik lidí dělá drama. Ale doteď (píšu to v dubnu) je mi zoubku trochu líto a ta mezera vzadu mě štve. Byla jsem docela zvyklá tam kousat.
Koupila jsem si nové kožené boty, takové pěkně dohněda – netradiční barva. A ani je moc nestihla unosit.
V aikidu jsem trochu pokročila, i když jsem si nebyla jistá, jestli mohu chodit cvičit vhledem ke zdravotním obtížím (bulka na břiše, ale bez bolesti). Jelikož mám zájem ideálně v červnu vyrazit na zkoušky 4. kyu, potřebovala jsem zmáknout nějaký ten seminář, a tak jsem šla na Philippa Gouttarda, velice zajímavých chlapík. Jestli se k tomu někdy dostanu, stálo by to za samostatný článek. Měl totiž takový docela drsný styl, takový do života, ne jako když my cvičíme kondičně (a já třeba spíš pro zábavu a potěšení učení se z něčeho nového).
Žádné komentáře:
Okomentovat