Angeliky vánoční deník (2018), 5. část

Po 31. 12. Poslední letošní event

Dopoledne jdu na event (celkem můj třetí) na nádraží a pak zase hezky domů. Žádná turistika, pořád ještě nejsem zdravá. Zjišťuji, že mi chybí společnost – mít víc lidí kolem sebe. 

S mámou si pustíme včera stažený film Prázdniny z roku 2006, protože jsme se na něj nemohly dívat v televizi, když zase blbnula. Byla to americká ptákovina, ale celkem fajn. Napadlo by vás, když máte smutné Vánoce, protože jste se právě dozvěděli, že váš přítel je podvodník (nebo rovnou šmejd, který si sice bere jinou, ale chce ve vztahu s vámi pokračovat), vyřešit vánoční osamělost tím, že si s někým za mořem na čtrnáct dní vyměníte domov?

Út 1. 1. 2019 První keška

Ve snaze získat novoroční suvenýr v geocachingu jsem vyrazila k jedné blízké kešce, která mi na mapě svítila zeleně. Bylo mi to divné, protože jsem měla pocit, že už jsem ji někdy dřív ulovila, ale zalogovaná nebyla. Zvědavost je mocná, tak jsem na místě prolistovala logbook a heleme se, opravdu jsem ji našla už 15. 4. 2016, ale zapomněla jsem si ji zalogovat. No nevadí, aspoň mám teď suvenýr. Nic jiného bych stejně neměla možnost lovit. Obrázky  mých nejnovějších suvernýrů z geocachingu v tomto týdnu najdete v samostatném článku zde.

V obavě ze zítřejšího šíleného počasí a dopravního masakru – který prý měl být i dnes – jsem vyrazila už na Nový rok do Prahy. Ne, že by se mi chtělo. Ale aspoň ráno nemusím vstávat v nějakou šílenou hodinu.

St 2. ledna, První den v práci

Ve středu dělám do pěti. Nejdelší den v týdnu. Po tak dlouhé době a nemoci jsem z toho měla celkem obavy. Kolem deváté se venku strhla opravdová sněhová vánice. Bylo to fascinující. A za oknem i příjemné.

Přišel mi e-mail, že jsem vyhrála v jedné soutěži, která u nás v práci běžela celý rok. Tentokrát to ale bylo za trpělivost, ne jako když mě už dvakrát vylosovali (a jednou jsem dostala cenu za nejvíc odpovědí v soutěži). Odměněni byli všichni čtyři, kteří odpovídali na poslední otázky. Nevím, jestli se to týkalo jenom té poslední, nebo jich bylo víc. Přiznávám, že jsem na otázku zapomněla snad jen jednou, jinak jsem to měla pěkně poznamenané v kalendáři a snažila se vygooglit odpověď hned v pondělí, abych na to v průběhu týdne nezapomněla (a taky nemusela myslet). Takže to byla první dobrá zpráva a po obědě jsem si šla vybrat cenu. Nakonec mě nejvíc zaujala příšerně tlustá kniha s nejnovějšími vědeckými poznatky.

Pak jsem se šla – dle upomínky v kalendáři – zeptat jednoho kolegy, jak to vypadá s jeho soutěží. Původně totiž sliboval, že bude na začátku prosince losovat z došlých e-mailů k jeho dotazníku různé ceny. Dneska mi je ukázal. Některé byly zajímavé, jiné míň, alespoň pro mě. Třeba volejbalový míč by mi moc radost neudělal vzhledem k tomu, že mě míčové sporty opravdu nebaví. Zajímavá by byla dětská šachová hra, ale nejvíc mě nadchla jedna kniha s fotografiemi. Myslím, že jsem do ní jenom uctivě nahlédla. Křídový papír se snadno omatlá. Ta by byla drahá, kdybych ji chtěla koupit!

O něco později mi od již zmiňovaného kolegy přišel e-mail: „Tak co, vyhrála jsi?“ 

„Jako by to nevěděl,“ říkala jsem si v duchu, než mi došlo, že to vědět nemůže, protože podmínkou účasti bylo anonymní vyplnění dotazníku, čili uvedení e-mailu, který neobsahuje jméno ani nic dalšího, co by vedlo k identifikaci dané osoby. Bože, co jsem tam tak mohla dát za e-mail? A jaký k němu asi mám heslo?

Po několika pokusech jsem se podívala do své mailové schránky a tam stálo: Vážení, děkujeme vám za pomoc s vyplněním dotazníku k výzkumu ... Výsledky výzkumu postupně zpracováváme a budou k dispozici pravděpodobně na stránkách ... do konce 2019, eventuálně na facebookových stránkách. 

„Obecné plky,“ říkala jsem si. A pak jsem si všimla velkého tučně napsaného: Generátorem náhodných čísel byl Váš e-mail vybrán a můžete si tedy přijít pro malé poděkování. Dál jsem nečetla, vyběhla schody a snažila se být první v kanceláři u kolegyně, kde jsou k mání výhry. Kdo dřív přijde, ten dřív bere, a tak jsem si chtěla vybrat tu knihu. Chvíli jsem musela kolegyni přemlouvat, že si cenu nelosuji, ani ji nijak náhodně nedostanu, ale že si můžu vybrat ze všeho, co je k dispozici. Hned jsem ji ujistila, že se v krabicích s dárečky nemíním nijak přehrabovat. Měla jsem už předem jasno, co chci. A taky jsem si ji za chvilku šťastně odnášela.

Říkala jsem si, jaké mám asi štěstí. Vlastně jsem tak trochu čekala, že vyhraju, protože ne každý uvedl svůj e-mail (aspoň myslím), pár lidí taky nepochopilo, co znamená ten anonymizovaný a taky to bude tak, že pokud si do týdne nepřijdete pro výhru – může ji vyzvednout i kdokoliv jiný, pokud mu řeknete, s jakým e-mailem jste vyplnili dotazník –, bude nové losování. A cen bylo docela dost, aspoň to tak na první pohled vypadalo. Na druhou stranu v e-mailu, který jsem si (už s vyhranou knihou na stole) napodruhé přečetla pozorněji, stálo, že respondentů bylo skoro dva tisíce. V prvním kole se losovalo 27 nebo 28 lidí. Tak přece jen jsem měla spoustu štěstí, dneska hned dvakrát.

Možná je to revanš od osudu za ty zkažené Vánoce, zrušený ples a silvestr.

Čt 3. 1. Předení
Trochu jsem pletla Stephenův KAL a dala si předsevzetí, že budu víc příst. Dodržela jsem to snad jen dnes. Pustila jsem se do krásného červeného česance. Z toho bude jednou zajímavý svetřík.

Pá 4. 1. Čaj se Sherlockem Holmesem
Když jsem na Googlu hledala něco málo k narozeninám Sherlocka Holmese, zjistila jsem, že je před pár lety slavili i v městské knihovně v Praze. Od toho už byl jen krůček k myšlence, zda je neslaví i letos. A najednou jsem měla plán na dnešní večer. (Vytvořím samostatný článek.)

So 5. 1. a Ne 6. 1. Spánek
O víkendu jsem byla nějaká ničemná, jak říká kamarádka. Prostě pořád unavená a ospalá. Ale přitom jsem neměla co dospávat a ani moc z čeho být unavená. Dva pracovní dny a to ještě celkem na pohodu.

Takže kromě spousty spánku a odmrazení lednice, což bylo na půl dne, jsem neudělala vůbec nic. Ještě jsme byli v neděli nakoupit. Tak aspoň že to se povedlo.

Při nákupu v Lídlu jsem požádala, jestli bych mohla dostat o bod navíc, než si zasloužím za nákup. Ale stejně už měli jenom sklenice na whisky, zrovna takové nechci a nepotřebuji, ale což. Za dvacku a z Nového Boru dobrý!