pátek 18. ledna 2019

Po čem ženy touží 1

Vlivem čtení knihy s tímto názvem od Fay Weldonové, jsem se nad touto otázkou musela hlouběji zamyslet. Po čem asi tak toužíme? 

Z legrace se občas říká, že ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou. Možná je to pravda. Ale spíš ne?

Obvykle nejspíš toužíme po tom, co zrovna nemáme. Jako všechny lidské bytosti. Od maličkostí až po to největší. My s rovnýma vlasama chceme vlnité, aspoň trochu. Případně i blonďaté nebo rovnou zrzavé. Nevím, proč právě po nich jsou chlapi jako šílení. Možná je jich tak málo. 

Taky chceme mít větší prsa, menší bříško a boky, delší nohy… V různém věku bychom nejradši upravily naše partie různě, časem se totiž ukazuje, že z velkých prsou bolí záda a nedá se s nimi cvičit (a ke stáru ztrácí rychleji svůj tvar), s širšíma bokama se líp rodí děti, a když máte trochu nadváhu, nemáte v obličeji vrásky a nevypadáte scvrkle jako křížala.

Občas toužíme po chlapovi, to když zrovna žádného nemáme, nebo s ním nejsme spokojené, jindy si zase říkáme, jak skvělý by byl život, kdybychom se o nikoho nemuseli pořád starat, vařit mu atd. Kdybychom se na nikoho nemusely ohlížet, sbalily si svých pár švestek a odjely třeba na půl roku na Erasmus do Finska, nebo na dva roky na zahraniční stáž do Ameriky. Jenže co s chlapem? Nechat ho tu? Vytrhnout ho z jeho práce a prostředí (a kolektivu) a vzít s sebou? Nebo nikam nejet?

Být v takovou chvíli bez chlapa vás zbaví dilemat a poskytne vám svobodu. Jenže když chcete jít na ples, nebo do tanečních, nebo do divadla, nebo se s někým podělit o vtipy z výborné knihy, kterou jste právě přečetly, zase vám ten chlap chybí.

A takhle je to vlastně se vším. Každá příležitost je z jiného pohledu nedostatkem. Napadá mě jenom jediná cesta ke štěstí – být spokojen s tím, co mám, a maximálně si to užívat. Období s chlapem využít ke společným aktivitám a období osamělosti zase k jiným. Teoreticky by šlo vymyslet kratší období osamělosti v době, kdy máte chlapa a potřebujete si dáchnout. Mám známou, která jezdí každý rok snad na čtrnáct dní sama na dovolenou. A když se vrátí, má si o čem povídat se svým drahým mužem. Otázkou je, jaké by to bylo, kdyby zjistila, že už se vracet nechce.

Žádné komentáře: