Jak už jsem psala v článku Angeliky vánoční deník (2018), 5. část, o akci Městské knihovny v Praze jsem se dozvěděla v podstatě náhodou. V diáři jsem měla poznamenané narozeniny Sherlocka Holmese napůl z recese, napůl proto, že jsem na ně nechtěla zapomenout a ráda bych k nim napsala nějaký článek, což jsem také uskutečnila.
Jednalo se už o pátou narozeninovou oslavu. Čtenáři s platným průkazem měli vstup zdarma, ostatní za 40 Kč. Mohli jste si dát drobné občerstvení – čehož jsem s chutí využila a dala si Earl Grey (i když pytlíkový) a nějaké ty sušenky. Opravdová pecka ale byla, když jedna paní přinesla pikslu s domácím vánočním cukrovím. Nejprve to nabízela sama a pak ji postavila vedle ostatních. Velice sladké, ale lahůdka.
Byla jsem dost překvapená, že si ostatní raději brali běžné průmyslové sušenky, kterých si můžete i v krámě koupit spoustu. A jaké přitom měla povedené úlíky. A ještě jedno mi moc chutnalo.
V Malém sále probíhaly přednášky. S tou první v 17 hodin vystoupil JUDr. Jiří Straka. Její název byl Rukopisy jako důkazy v díle o Sherlocku Holmesovi z pohledu moderního písmoznalectví. Kvalita promítané prezentace byla děsivá a měla jsem pocit, že jsem se vrátila aspoň o patnáct let zpátky – na každém slidu spousta textu, který nebyla šance přečíst. Ale nakonec to nebylo potřeba, protože přednáška byla zajímavá. Jen se do toho člověk musel trochu vpravit. A to i myšlenkami, protože se jednalo o rozbor toho, co mohl Sherlock z některých šifer či předaných vzkazů opravdu vyčíst a co nikoliv. Neodolala jsem a psala si poznámky.
Druhou přednášku měla paní Zora Duchoňová. Tahle prezentace byla plná obrázků a zajímavých poznámek. Nebyla snad ani tak vědecká jako ta předcházející, ale ukrývalo se za ní mimořádné množství práce. Nejzajímavější byla asi ta část, že si britská královna psala od útlého věku deníky. Přednáška byla nazvána Směnky, šeky a padělání podpisů v Kánonu.
Následovalo sebepředstavení dvou českých spisovatelů detektivek: Marie Rejfové a Tomáše Bandžucha. Oba působili až neuvěřitelně příjemně a skromně. Paní Rejfová se přiznala, že měla problém vymyslet název pro svou knihu, a tak nakonec s nakladatelem zavedli zvyk, že se její díla jmenují podle českých přísloví. A tak si můžete přečíst: Kdo má pod čepicí, Kdo jinému jámu kopá, Komu straší ve věži. Hlavní hrdinkou jejích veselých (nevím, co si pod tím představit, musím si nějakou přečíst) detektivek je příliš zvědavá Josefína Divíšková. Kdo jinému jámu kopá od Mystery Pressu získala v roce 2017 třetí místo Ceny Jiřího Marka. Tomáš Bandžuch píše historické krimi romány.
Také jste měli možnost vyměnit si detektivky, které zde byly volně k rozebrání. A pokud se vám povedl testík, mohli jste dostat nebo si koupit placku s citátem ze Sherlocka Holmese. První otázka mi přišla směšná. Copak na takovouhle akci může přijít někdo, kdo neví, že prvním dílem byla Studie v šarlatové? (Holmesology by překvapilo, že takový člověk může vůbec existovat.) Další otázky již byly náročnější, protože se týkaly i jiných detektivů, třeba jaké národnosti byl Hercule Poirot, nebo která z následujících tří knih není od Agathy Christie (následovala vyjmenovaná díla), záludná mi přišla i otázka, kdo je zakladatel detektivního žánru. Jistě, mohl by to být Poe, ale ten je již zakladatelem hororu. Že by byl zakladatelem obou?
Později jsem na Wikipedii (zde) zjistila, že tomu tak opravdu bylo a navíc byl Doyle značně ovlivněn Poeovým detektivem Duphinem. Když jsem se o tom později bavila s jednou knihovnicí, doporučila mi k přečtení Vraždy v ulici Morgue. „Poe je pokládán za zakladatele žánru v tom smyslu, že určil některá základní pravidla a postupy.“
A na závěr, od 19:05 byla hra Vyděrač, kterou si připravil Institut pro studium života a díla Sherlocka Holmese. Byla pěkná a povedená, akorát jsem zase nezjistila, jak se jmenuje vražedkyně.
Zdroje:
vlastní poznámky
https://jihlavsky.denik.cz/tipy/caj-se-sherlockem-holmesem-332156.html
https://m.mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty/sherlock-holmes/?knihovna=1&knihovna=1&knihovna=1
Žádné komentáře:
Okomentovat