Udělala jsem si vzpomínkový večer!
Pustila jsem si seriál Susedia, který jsem sledovala s bývalým přítelem – který mi ho díky bohu ukázal! A opět jsem se dost nasmála. Zjistila jsem, že některé vtipy se zkrátka neokoukají. Stejně jako když jsem o víkendu sledovala Šimona a Matouše nebo Dobu ledovou 2.
Další skvělý nápad byl pustit si nějaké starší české nebo slovenské písničky, které jsem vyštrachala v počítači. Ke každé se váže nějaké období mého života, případně konkrétní více či méně zamlžená (příjemná či nepříjemná) vzpomínka. Některá je příjemná jen tím, že vím, že to špatné období už je za mnou. A sem tam jsem si psala zajímavé kousky textu. A vzpomínala, jaké to bylo děsivé, když jsem si je musela psát kdysi dávno z rádia (ještě nebyl – aspoň u nás v ČR) internet, natož youtube, nebo sepsané texty pěkných písniček. Taky jsem si je občas přepisovala na stroji.
Poslouchala jsem třeba Moravu (Nejdeš mi z hlavy – zpěvák má parádní hlas), Team (Druhýkrát vydatá – u té se vždy bavím a má skvělou melodii „“), nějaké ty Elány, Iné Kafe – Spoločné („A ty si si povedala, že chalani sú zlý. Teraz vraciaš všetkým to, čo iný nezvládol. Zaujímalo by ma jedno, kto ma v tebe tak rýchlo bez úvah odhadol a ja prepočul som tvoje slová, môžeš mi to prosím znova povedať čo mám, čo mám s tým hajzlom spoločné, ja netuším. Povedz mi čo mám čo s ním vlastne spoločné okrem teba, okrem tvojich úst a tvojho tela. … Nedáš šancu, nemáš ju ani ty, tak koho vlastne vytrestáš, on dávno má už inú …“) nebo Ráno („Keď včera bola tma, tak dnes príde ráno“).
A k tomu troška pletení a heřmánkový čaj. Krásná pohodička.
Žádné komentáře:
Okomentovat