Z Nového Údolí jsme vyrazili po žluté turistické značce do Stožce. Protože jsme čekali, až přestane pršet a ono nepřestalo, dorazili jsme tam v nepříliš vhodnou dobu jak na oběd tak na snídani. A tak jsme šli dál. Později mi bylo líto, že jsme nehledali místní informační centrum, kde bych jistě získala další vizitku a razítko. Navíc by mělo být nejspíš nově otevřené. Za Stožcem jsme chtěli odbočit na modrou a podívat se ke Stožecké kapli, ale nějak se nám to nepovedlo, a tak jsme si pak udělali asi čtyřkilometrovou zacházku. Výšlap je to opravdu slušný a také pro jistotu pořádně prší. Ale kaple je opravdu krásná, i když jen zvenku. Uvnitř čeká na opravu, a tak je veřejnosti uzavřena. To ale neznamená, že se tam nedá fotit. Původně na tomto místě snad stával Stožecký hrad.
Po modré jdeme do Českých Žlebů, kde je opět jen pár baráků a nikde nic. Snad jen potůček s hastrmanem.
A dál do Lenory. Zase je tak nějak všelijak, ale k večeru se vyjasňuje. Jdeme se za vesnici podívat na rechle, zvláštní druh mostu usnadňující plavení dřeva díky vystrčeným kládám, které umožňují korigovat jeho množství. Jsou památkou UNESCO.
Prohlížíme si místní galerii skla i muzeum skla spojené s informačním centrem. Navštěvujeme obchod a radujeme se z toho, že si můžeme něco koupit. I když o koblížcích si můžeme leda tak nechat zdát. Také okukujeme obecní pec u silnice, kde se každou poslední sobotu v měsíci peče chleba.
Modrá nás vede do Zátoně, kde v Muzeu lesů ČR strávíme snad tři hodiny. Prohlídka je zajímavá a po dlouhé době jsme asi jediní návštěvníci. Mladý kluk – průvodce je z nás trochu nervózní, ale je tak ochotný, vše nám ukazuje a něco nám říká, že jsme naprosto spokojení. Lepší než kdejaký světaznalý frajírek.
Cestou k Boubínskému pralesu se trochu ztratíme, protože se nám nechce jít z kopce, i když tam modrá vede. Naštěstí mám s sebou chlapa, který vymyslí, kudy si to můžeme zkrátit, abychom přišli tam, kam chceme a všechno viděli. Obejdeme kousek pralesa po zelené a pak se u Boubínského jezírka opět napojíme na modrou. Prales je za plotem, ale i tak je na co se dívat. Zrovna neprší. Jsme zklamaní, že nikde nevidíme alespoň kousek Krále smrků, alespoň že jsme z něj viděli kruh v tom muzeu lesů.
Pak se zase ztratíme, nebo spíš přehlédneme, že modrá odbočila a pokračujeme po zelené. Výstup na Boubín je tedy delší cestou, ale možná není tolik strmá. Překvapí mě, že je na něm rozhledna. Nelezu sice až nahoru, ale prý je odtamtud fajn výhled. Snad až do Sušice. Tak to máme zase jednou kliku, že neprší a není mlha. Boubín je totiž taky pořádný kopec – má 1362 metrů. A pak už jen šupky dupky do Kubovy Huti.
Žádné komentáře:
Okomentovat