Teda lidičky, dneska se mi zas něco povedlo. Včera jsem si stěžovala (vlastně to bylo dneska ráno), že nemám o čem psát. To byste neuhodli, co se mi stalo. :-) Si tak v klidu přijdu na přednášku, tam potkám kámoše a on říká, že uvnitř nikdo není. Divný, ale tak to se neřeší. Na přednášky moc lidí nechodí. Sice nás minule bylo dost, ale… pustila jsem to z hlavy. Chvilku tam tak sedíme a říkáme si, že je to docela divné.
A pak mi to dojde! On ani ta holka před námi tam minule nebyli. Neříkal náhodou učitel něco? Ne… co by měl říkat? Sakra! Jen to, že ta přednáška bude jednou za čtrnáct dní!
Ani nevím, jak mi to docvaklo, ale prostě najednou jsem si na to vzpomněla. Připadala jsem si jako opravdový blboun. Zvlášť když na tu přednášku ještě pozvu přítele s tím, že je úžasná. To je, ale musela by být. Ach jo, to se mi zas dneska daří. Snad vás to aspoň pobaví. :-) Já už si to taky tak neberu. Jen mi to připadá jako solidní trapas.
2 komentáře:
Ahoj Angeliko, zpětně si pročítám Tvé příspěvky, protože se mi nechce jít spát. Z tohohle trapasu si nic nedělej, to se prostě občas a Michal Tě za to určitě neuškrtil, je to mírumilovný kluk. Mně se minulý rok stalo něco podobného v ještě horším vydání, když jsem měl spolužákům vyřídit, že není přednáška, co začíná už v 7 ráno. ... Tak jsme se tam všichni šešli a já byl málem zabit. Naštěstí se mi to stalo jen jednou. Měj se fajn. Ahoj *Mountainer*
Jé, to jsem ráda, žes sem zavítal:). Máš pravdu, nikdo mě ani moc nesprdnul:).
Okomentovat