Přestože se v nové práci stále ještě rozkoukávám, začínala jsem si pomalu připadat nějak okorale. Můj pobyt v Praze už se protáhl na tři měsíce a pořád se nic neděje. Chybí mi vzrušení, adrenalin, posun vpřed. Vlastní rozvoj.
Ano, ano vím, měla bych se naprosto a cele soustředit na disertační práci a její dokončení. Ale ono to nejde, když má člověk pocit, že zakrňuje.
A tak jsem se zamyslela nad tím, co by se dalo podniknout. Hledání podnájmu je sice pěkné, ale nějak se nám zatím nedaří, utrácet za hospody, čajovny a tak dál se mi nechce, takže jako obvykle hledám něco zajímavého a zdarma.
Jednou na mě takhle při práci mrkla přednáška s názvem Jóga smíchu. Hned jsem si řekla, že do toho musím jít, protože se poslední dobou málo směju. Možná je to tím, že tak docela nemám důvod. Stresy z práce, s bydlením, hlavně s tou disertací... člověk je uhoněný a pořád kouká, aby někde něco nepopletl.
Od primáře Karla Nešpora jsem četla knihu Léčivá moc smíchu (mimochodem skvělá!, mám v plánu si ji znovu vypůjčit, obsahuje i vtipy), takže už jsem trochu v obraze a tuším, které věci jdou. Například jste možná netušili, že existuje možnost trénovat dobrou náladu. Ve videu https://www.youtube.com/watch?v=_YSLTouvmkM sám pan Nešpor říká, že si můžete představit trojúhelník, na vrcholech má: dobrou náladu (emocionální záležitost), smích (fyzická záležitost) a humor (rozumová záležitost). Když začnete z kteréhokoliv konce trojúhelníku, dostanete všechny jeho strany. Také v tomto videu najdete pověstný hlemýždí smích. Videí na internetu najdete více, takže si můžete pogooglit/poyoutubovat, až dočtete tento článek.
Dnešním přednášejícím v sérii od Cesty úspěšných byl Mgr. Petr Fridrich, což byl opravdu zajímavý a dle mého názoru odvážný člověk, který neváhal dělat si srandu ze sebe a předvádět nejrůznější (úchylné) druhy smíchu. Nacpaná přednáškovka lidí na VŠE v Praze trochu bránila tomu, abychom si mohli všechno také vyzkoušet. Budoucí potenciální manažerky se totiž zřejmě nechtěly před ostatními svými spolužáky ztrapňovat svým chrochtáním a podobně.
Mimochodem, u chrochtání je velice zajímavé, že jím stimulujete horní cesty dýchací, takže si posilujete zdraví a imunitu. Na závěr se nám tedy dostalo rady: „Vy, co chrochtáte, chrochtejte dál, vy co ne, začněte chrochtat.“
„Spousta lidí říká, že potřebuje důvod ke smíchu. Důvodů proč se nesmát je celá řada:“
- nedostatek smyslu pro humor,
- nadměrná sebekontrola,
- stres,
- spěch,
- starosti,
- tradice (v některých zemích, kulturách se směje méně),
- léky,
- drogy,
- osamělost,
- ...
Co dělat, když se není čemu smát?
Smějte se bez důvodu.
Jak už bylo řečeno u pana Nešpora, smích je fyzickou záležitostí. Na přednášce jsme se dozvěděli, že se v podstatě jedná o rytmické vydechování vzduchu a pohyb. A také že se nejčastěji smějeme na samohlásku A. K smíchu nic nepotřebujete, můžete ho brát jako sport. Zkuste hned po ránu mírný kývavý pohyb dopředu a dozadu a dělat u toho rytmické výdechy a například: „Ha ha ha ha ha.“
Žádné komentáře:
Okomentovat