Jak můžete použít kancelářskou sponku? A jak netradičně lze využít použitý pytlík od čaje?

V minulém článku Inovační den jsem vám vyprávěla o rozcvičce spočívající v úvahách, k čemu všemu se dá využít kancelářská sponka. Doufám, že jste si to zkusili. Nebo to můžete vyzkoušet ještě nyní. Dejte si třeba tři minuty času a přemýšlejte, co všechno byste s ní mohli udělat. Třeba kdyby se nadměrně zvětšila, nebo vy se zmenšili... fantazii se meze nekladou. Právě naopak. Stejné cvičení vám nabízí Tony Buzan v knize Mentální mapování a hezky tam ukazuje, jak jsou mentální mapy pro kreativitu užitečné. 

Jelikož je mám sama velice ráda, i když je v současné době moc nevyužívám, potěšilo mě, že se o nich pan Červený také zmínil. Bohužel jsme si je nestihli připomenout. Snad někdy brzy. Už jsem si poznamenala, že si do práce musím nutně donést pastelky. Zvýrazňovače jsou fajn, ale mají jen čtyři barvy a někdy na sebe až příliš strhávají pozornost, když chci, abych se na stránce s úkoly či poznámkami zaměřila i na něco jiného.

Dalším úkolem bylo využití použitého pytlíku od čaje. Zkuste si to. Najděte alespoň pár možností. Můžete je opět připsat do komentářů. Budu ráda.

A třetí, opravdu úchylné zadání, znělo, jak bychom využili komáří sosáčky. Množství mohlo být libovolné.

Nyní už se vám svěřím se svými nápady. Takže kancelářskou sponku bych využila jako knoflík, náušnici – takový ten klips –, nebo jako pomůcku na nos proti chrápání. Použitý šáček od čaje se dá použít jako hnojivo, obklad na oči, náušnice nebo deodorant do bot. Zaujalo mě, že někteří navrhovali, že by jím obarvily papíry, nebo jako doskočiště pro mravence.

Dále jsme zkoušeli volnou asociaci, což bylo zajímavé, ale ne vždy příjemné. Princip spočívá v tom, že si píšete jednotlivé pojmy, které se vám vybaví. Pokud vím, nějaký spisovatel tímto způsobem kdysi napsal i své slavné dílo. Kterému nicméně nikdo jiný nemohl příliš rozumět. I když pro fantazii by to mohlo být zajímavé. 

Co vás třeba napadne, když řeknu růže?

Někoho růžová barva, potom třeba Valentýn, pak zabalený dárek, potom stuha, jmenovka, peníze... Vzniklé příběhy, dá-li se to tak nazvat, byly fascinujícím způsobem odlišné i podobné zároveň. Zajímavé na tom je, kam až se můžete dostat. V podstatě kamkoliv. Na druhou stranu si nejsem úplně jistá přínosem této metody.

Značně mě bavilo hledání analogií. Když řeknete „něco je jako“, máte analogii. Schválně, zkuste si to sami, doplňte třeba následující věty:

• Štěstí je jako...
• Láska je jako...
• Peníze jsou jako...
• Samota je jako...
• Přátelství je jako...

Často přirovnáváme k věcem z přírody. Docela jsem si s tím pohrála a myslím, že se mi povedlo přirovnání: „Peníze jsou jako voda, nenajíte se z nich, ale přesto je potřebujete.“

Ještě jsme si vyzkoušeli řízenou imaginaci, což je v podstatě něco jako meditace s představováním, kdy vás vede lektor, a brainstorming už na dané téma.