Tak se musím pochlubit, že se mi to povedlo. V pondělí 29. února jsem navštívila přednášku, která mě sice nijak zvlášť nebavila, ale to už je holt riziko toho, když člověk navštěvuje různé akce. A právě proto mám nejraději ty zdarma. Nikdy totiž nevíte, kdy to bude senzace, která vám změní celý život... jako tenkrát s tím chlapíkem z Business Success, ze které jsem si odešla především to, že jsem příčina... a kdy to bude stát za houby.
I tak jsem se ale docela dobře bavila, protože jsem vytáhla kamaráda, se kterým jsem mohla probírat, co jsme se dozvěděli nového. Bylo to prima jít s někým na přednášku. Když jdu sama, není to takové.
Pak jsem ho lákala na keškolovení, ale už se mu nechtělo, a tak jsem vyrazila sama. Hustě chumelilo, trochu jsem váhala, jestli se na to přece jen nevykašlat, ale komu by se chtělo na další takovou příležitost čekat 4 roky?!
Ještě že jsem docela tvrdohlavá a vydala jsem se na Mariánské náměstí. Kešku jsem ulovila a bylo.
V Husově ulice č. 20 stojí významná barokní palácová stavba, Clam-Gallasův palác. V jeho severní stěně je kašna se sochou Vltavy, které místní říkají Terezka, protože prý podobně vypadala služtička, která si sem chodila nabírat vodu.
Rytmistr od dragounů na penzi, obyvatel z nárožního domu v Linhartské ulici, měl z okna výhled právě na kašnu Terezku. Socha se mu natolik líbila, že jí odkázal deset tisíc zlatých. Soud ale odkaz nepřijal, neboť příbuzným se to nezamlouvalo. Ale možná je to jenom pověst.
Nicméně socha sedící ženy, která přidržuje dvě nádoby na vodu, za pozornost stojí. Zajímavé mi připadá, že z jedné nádoby vytéká symbolický proud vody s pěti hvězdičkami, atributem sv. Jana Nepomuckého, který našel mučednickou smrt ve Vltavě. Z druhé nádoby vytéká do kašny skutečný pramínek, který symbolizuje Vltavu. Kašnu vytvořil Václav Prachner v roce 1818 podle předlohy prvního ředitele pražské malířské akademie Josefa Berglera.
Místo původní sochy, která se nyní nachází ve sbírce Národní galerie, na místě najdete kopii z jemného bělavého pískovce s růžovým žilkováním z roku 1953. V tuto chvíli vycházím pouze z fotografií a internetových zdrojů, protože za pondělní strašné chumelenice a navíc v noci, se barva sochy opravdu poznat nedala. Možná se tam stavím jindy a udělám pár fotek, nebo malého pražského průvodce.
Zdroje:
http://www.prazskekasny.net/kasna.php?strana_id=32
http://www.turistika.cz/mista/kasna-terezka-na-marianskem-namesti
V Husově ulice č. 20 stojí významná barokní palácová stavba, Clam-Gallasův palác. V jeho severní stěně je kašna se sochou Vltavy, které místní říkají Terezka, protože prý podobně vypadala služtička, která si sem chodila nabírat vodu.
Rytmistr od dragounů na penzi, obyvatel z nárožního domu v Linhartské ulici, měl z okna výhled právě na kašnu Terezku. Socha se mu natolik líbila, že jí odkázal deset tisíc zlatých. Soud ale odkaz nepřijal, neboť příbuzným se to nezamlouvalo. Ale možná je to jenom pověst.
Nicméně socha sedící ženy, která přidržuje dvě nádoby na vodu, za pozornost stojí. Zajímavé mi připadá, že z jedné nádoby vytéká symbolický proud vody s pěti hvězdičkami, atributem sv. Jana Nepomuckého, který našel mučednickou smrt ve Vltavě. Z druhé nádoby vytéká do kašny skutečný pramínek, který symbolizuje Vltavu. Kašnu vytvořil Václav Prachner v roce 1818 podle předlohy prvního ředitele pražské malířské akademie Josefa Berglera.
Místo původní sochy, která se nyní nachází ve sbírce Národní galerie, na místě najdete kopii z jemného bělavého pískovce s růžovým žilkováním z roku 1953. V tuto chvíli vycházím pouze z fotografií a internetových zdrojů, protože za pondělní strašné chumelenice a navíc v noci, se barva sochy opravdu poznat nedala. Možná se tam stavím jindy a udělám pár fotek, nebo malého pražského průvodce.
Zdroje:
http://www.prazskekasny.net/kasna.php?strana_id=32
http://www.turistika.cz/mista/kasna-terezka-na-marianskem-namesti
Žádné komentáře:
Okomentovat