Na nějakém kurzu či přednášce jsme si říkali, co nám to přineslo. Vlastně možná to byl ten nejdivnější člověk (kolega ne učitel) na jednom kurzu – FELák z ČVUTu, který mě přivedl k myšlence přemýšlet nad tím, CO MI TO DALO. A jelikož je to užitečný koncept, vyplývá z něj - bavte se i s divnýma lidma, protože vám můžou příjemně otevřít obzory.
Úvaha o tom, co vám něco přineslo, je velice prospěšná. Jednak danou věc, byť negativní, začnete vnímat pozitivněji, a jednak byste jinak možná tento poznatek nezískali, ani byste si neuvědomili, jak skvělá daná věc byla. Někdy totiž přínos z určité věci není úplně zřejmý.
A tak jsem přemýšlela, co to o mně vypovídá, když jsem tu challange nedokázala. Docela dost věcí. Třeba že pro mě nebyla dostatečnou prioritou a podcenila jsem plánování a přípravu. Také jsem špatně pochopila její cíl: nešlo o to, všechny úkoly splnit, ale rozložit si jejich plnění tak, aby vyšel na každý den přesně jeden jediný. Já je naopak nadšeně spojovala. O problému s plánováním jsem něco tušila – přece proto se tolik věnuji studiu time managementu, prokrastinaci, plánování apod. Ale to nejzajímavější, co jsem objevila bylo, že raději věc nedokončím, než aby byla hotová polovičatě. Otázkou je, jestli je to dobrá vlastnost, nebo bych s tím měla něco dělat.
2 komentáře:
Ahoj, tak za
1. Nehotová věc je dle mého názoru udělaná polovičatě.
2. Studium time managementu ny mělo plánování pomoci, ne mu škodit, ne? Považuji takové studium za blbost, když to nepomáhá účelu.
3. Prokrastinace je lenost nebo zahálka. Člověk dělá něco co ho baví místo toho aby dělal to co má. Dnes se tomu říká honosným názvem a každý má pocit, že by se to mělo zkoumat. Fascinující kolik lidí si na něčem tak obyčejném co tu bylo a bude vždy založilo business.
4. Dělat ze svých záporů přednosti je jistě fajn a posiluje to sebevědomí, ale nic to nemění na tom, že člověka, který vše rozdělá a nic nedokončí bych nezaměstnal.
5. Rozdělat víc věcí a nic nedodělat a tvrdit, že to je umělecké a kreativní je fajn, ale žádný uměle by se takhle neuživil. Lidé kteří se živí uměním naopak musí umět věci dokončovat a to vyžaduje velkou sebekzeň a zároveň to neznamená, že kreativní nejsou.
6. Proč se vůbec pouštět do výzvy, která není prioritou, jinými slovy, která pro nás nic neznamená, není důležitá? Je to vůbec tedy výzva?
7. Spojování úkolů ny normálně mělo pomoci výzvu stihnou, ne nestihnout, ne?
Pěknou neděli.
Díky za komentář... omlouvám se, za pozdní odpověď, byla jsem přesvědčená, že jsem ji už dávno napsala... asi jenom nanečisto a zapomněla publikovat. Zachovávám právo na názor každého, tak trochu váhám, jak se elegantně vyjádřit, aby to neznělo jako poučování. Tak to asi vezmu postupně:
1. Nehotová věc podle mě nemusí být udělaná polovičatě. Když se jedná o samostatné úkoly, jsou některé splněné na sto procent a jiné vůbec. Polovičatost vnímám jako špatné, nedokončené udělání, např. nedovařené brambory, ale na rozdíl od toho, když se pětichodové menu smrskne na dvouchodové, ještě pořád může být velice chutná (a možná i lepší, aspoň se hosti nepřežerou ;-)).
2. To by rozhodně mělo! Naprostý souhlas.
3. Ne tak docela, vlastně vůbec. Doporučuji jakoukoliv četbu či seznámení s tématem před vynášením unáhlených soudů. V 90 % se o lenost nebo zahálku vůbec nejedná, leckdy jsou prokrastinovány nejen složité nebo zmatené úkoly, ale právě nesmyslné a místo toho se dělá něco, co je důležitější z pohledu dotyčného. Pěkná kniha (obhajoba smyslu prokrastinace prokazující, že když prokrastinujeme, možná to má svůj důvod a to dobrý) je Odložím to na zítra, kde je i několik známých byznysmenů a jejich projekty, které dělali místo zbytečných činností a evidentně se vyplatilo. Osobně třeba v práci prokrastinuju tak max. v 1 % případů, spíš vůbec, protože se s šéfem dá mluvit a není-li mi něco jasné, lze to snadno zjistit či doplnit. Naproti tomu zcela vágní zadání disertace v podstatě neumožňuje nic jiného než právě prokrastinaci, protože se za ni dá považovat málem i čtení literatury, protože nikdo neví, jestli je to ta správná.
4. Váš/tvůj názor... kdybych to vzala, jak jste psal, tak souhlas, jenže opět, máloco je tak jednoduché. Spousta lidí se do žádné výzvy raději nepustí a sedí si pěkně ve svém zatuchlém status quo. A pak je otázka, kdo je lepší? Inovátor, který zkusí nějaké cesty, z nichž některé dokončí, jiné nikam nevedou, a některé ani nevyzkouší, nebo někdo, kdo bude dělat dalších padesát let jedině to, co už teď pět let dělá a nejde s ním nikam dál hnout? Z tohoto pohledu bych brala stokrát raději někoho, kdo aspoň něco sám o své vůli bez nucení zkusí dělat lépe a na svém rozvoji. I kdyby to bylo sebemíň toho, co si naplánoval, pořád je to výrazně víc než NIC.
5. Souhlas půl na půl. :-) Jistě je třeba věci dokončovat, o tom žádné, ale taky rozdělávat a není nutné jít tak, že dokud jednu věc nedokončím, nezačnu jinou... po spoustě (možná po všech) spisovatelů zůstaly rozdělané nebo jen načrtnuté články, možná po malířích obrazy... a ne jen ten poslední... Nápadů by asi mělo být u kreativních lidí víc, než jen jeden a po něm až další.
6. A co když je prioritou, ale partner a práce jsou větší. Je to jen výzva, jsou věci, které jsou důležitější. ;-)
7. To by mělo, ale je zakázané, což jsem původně nevěděla.
Okomentovat