Společně s menší omluvou vám chci napsat o úkolu číslo 6 z třicetidenní výzvy, o níž jsem psala zde. Už jsem vám o konci prokrastinace psala zde. Tentokrát jsme měli za úkol vygooglit si přednášku Petra Ludwiga „Jak bojovat s prokrastinací?“ Co Vás nejvíc zaujalo? Změníte u sebe něco? Co?
Ačkoliv se jedná o relativně snadnou věc – zhlédnout přednášku – nedokázala jsem se k tomu pořádně dokopat. Příčin bylo hned několik:
- Nechuť koukat na video, když už celý den dělám s počítačem.
- Nuda u videa. A to i když jsem si pletla.
- Momentálně v podstatě nemám počítač.
A pak, jako blesk z čistého nebe právě včera 2. 5. jsem náhodou našla, že se večer, opět v Cestě úspěšných, koná přednáška právě Petra Ludwiga. Očekávání jsem měla relativně malá – přece jen měl to video nebavilo, ale obecně mě videa nebaví a spíš prudí. Mám-li si vybrat, raději čtu články na blogu, než koukám na videa, i krátká mě nebaví. Je to nelogické, když tím šetřím čas, protože si u nich mohu plést... možná kvůli tomu, že nejdou jen tak letmo přelétnout očima, aby člověk zjistil, jestli má vůbec smysl je zapínat.
Každopádně live přednáška byla super. Samozřejmě už jsem spoustu věcí znala, protože mám právě čerstvě přečtenou autorovu knihu Konec prokrastinace: Jak přestat odkládat a začít žít naplno. Je opravdu dobrá a mohu ji jen doporučit. Dost mě bavily Petrem Ludwigem malované obrázky, prý jich tam je asi sto patnáct a byla to fuška. Věřím. I když jsou jednoduchoučké. – Mimochodem, do Knihy autogramů mi namaloval slona. (O tom ale zase někdy příště.)
Z přednášky jsem si především odnesla to, že bych měla pravidelně a důsledně používat Buzerlístek, nebát se toho, že mi jeho vyplňování občas nevyjde, pokračovat ve svém projektu „Něco nového“ a zapracovat na té svojí osobní vizi, protože vědět, co od života chci, je základem toho to dostat.
... a jako bonus jsem tam potkala holčinu, co chodí bosá a na přednášce plete. Jakmile jsem ji uviděla, už jsem neřešila, jestli je někde místo a sedla si rovnou k ní na zem.
... a jako bonus jsem tam potkala holčinu, co chodí bosá a na přednášce plete. Jakmile jsem ji uviděla, už jsem neřešila, jestli je někde místo a sedla si rovnou k ní na zem.
A víc blogovat! Protože při psaní blogu jsem ve stavu flow! Ale o tom taky někdy příště. Hezký den.
Žádné komentáře:
Okomentovat