Co dělat v posteli?

Když už musím ležet, přemýšlela jsem, co bych mohla dělat. Jistě, jako první mě napadlo pletení, ale zrovna minulý týden jsem si omylem zlomila jehlici – pravda, ty lepené dřevěné od Knit Pro nevydrží, když si na ni kleknu, i když na měkké posteli. Sice jsme ji slepili, ale moc toho nevydržela. Rupla znovu. Nebo se rozlepila?

A když jsem zjistila, že o víkendu jsou moje vysněné krajkářské trhy, kam se už zase půl roku těším, byla jsem dost zklamaná, jenže nic se nedalo dělat – s antibiotikama do Prahy nepojedu kvůli pár klubíčkům. A tak jsem sedla k počítači a aspoň si objednala nějaké hezké od Vlněných sester. Rovnou jsem přibrala i jehlice, ať mám čím dělat. Můj žal to alespoň trochu zmírnilo. Na trzích totiž miluju nejen výběr z velkého množství materiálů, ale právě i to setkávání s kreativními lidmi. Malými podnikateli, kteří jsou pro mě ohromným zdrojem inspirací, a protože tam už chodím dlouho, dost jich znám a oni si mě také pamatují. Je to skoro jako setkání s přáteli.

A tak jsem sebrala první knihu, která mi přišla pod ruku, a pustila se do čtení. Naštěstí to byla Růže v zimě od Kathleen E. Woodiwiss, která mě opravdu baví. Mám ráda její sloh, představivost, historické romány – silné, schopné, tvrdohlavé ženy. Někdy trochu naivní či hloupé, ale to člověk snadno překousne a rozplývá se při popisu neodolatelných a neohrožených, statných mužů. Občas sice následuje drobné rozčarování při pohledu na řady mužů vládnoucích místo mečem leda myší (počítačovou), ale aspoň v knihách v posteli se lze nechat okouzlovat panenskou přírodou a jezdcem na nádherném koni, plesovými šaty, služebnictvem a přepychovými dárky.

Když jsem se asi po dvou dnech smířila s tím, že zatímco je venku nádherně, já místo slunečních paprsků můžu vychutnávat leda bylinkový čaj, začala jsem uvažovat, jak bych mohla nenadálé množství času co nejefektivněji využít. Napadlo mě pustit se do věcí, které jsem odložila na později, až se vypořádám se svým největším strašákem – disertací. 

Jenže teď na ní dělat nemohu, jsem přinucená ležet a ani mi to nijak zvlášť nemyslí. Co z nápadů či smělých plánů a snů by se dalo realizovat z tepla postýlky? Po trošce hledání, jsem si všimla, že už dlouho mám v plánu začít číst Angeliku. Skutečně. Proč mě to nenapadlo hned? Kompletní sérii máme doma, takže se na ni mohu ihned vrhnout. Když jsem se o tom v práci bavila s kolegyní, překvapilo mě, že to má také v plánu. Možná jsme si podobnější, než jsem se domnívala.

Další ze zajímavých bodů byl naučit se Astrologii. Mám doma velice zajímavou knihu, ale domnívám se, že týden je na proniknutí do této vědy poněkud málo, nechci-li zůstat u banálních tvrzení, že Lvi jsou pyšní na svou hřívu, Ryby romantické, Rak rodinný typ a Kozoroh praktický. A tak jsem astrologii zavrhla. Pustím se do ní, až se jí budu chtít a moci opravdu cele věnovat delší dobu, aspoň měsíc nebo půl roku. Třeba na mateřské by to bylo zajímavé. No, to radši dřív.

Ale jsou i jiné oblasti, kterým se dá učit. Už dlouho pokukuji po kreslení. Mám doma tolik knih... jako bych si myslela, že se v kreslení zlepším tím více, čím více si o něm pořídím knih. Aniž bych se do nich někdy podívala. A tak jsem vytáhla tu nejtěžší a nejzajímavější Betty Edwards: Naučte se kreslit pravou mozkovou hemisférou. Vím, že to funguje, sama jsem na sobě pozorovala výsledek, a tak jsem se přinutila číst i ty náročnější pasáže, a zkoušet všemožná cvičení doufajíc, že výsledek budu moci pozorovat sama na sobě.

A když mi pak už bylo líp, mohla jsem si zahrát nějakou společenskou hru, pustit si pohádku Popelka (2010) nebo Kocour v botách od bratří Grimmů, o kterém jsem vám už tady psala.