Na minulý víkend jsme si naplánovali výlet do Mšena na zmrzlinu a za kamarádem. Domů jsem přišla z práce (jo, občas tam chodím i v sobotu) o půl čtvrté a mohlo se jet – na motíkovi samozřejmě. Oblékla jsem si motokalhoty, funkční triko z Lídla, protože jsem nemohla najít to červené chladivé od Kudrny, a vyrazila ven. Motorky už stály před garáží a přítel nikde.
Když přišel, otevřela jsem palivový kohoutek, vytáhla nadvakrát sytič, nastartovala čudlíkem a trošku přidala plyn. Pěkně to chytlo a brzy jsem mohla stáhnout sytič, nejprve do půlky a potom úplně. Nandala jsem si přilbu, zasunula brýle, oblékla bundu a rukavice, a když přítel odjel, zjistila jsem, že mám zamknuté řízení. Tak jsem to zase chcípla a utíkala za ním. Došlo mu to docela rychle, a tak zase vyjel nahoru a dal mi klíče od řízení. A smál se mi. Přitom bylo jasné, že přece nemohl vyparkovat z garáže se zamknutým řízením (neotočil by řídítky).
Odemkla jsem si řízení, výjimečně hned napoprvé, a vyrazili jsme. Dole jsem při rozjíždění docela ošklivě zakolísala, protože jsem se snažila vyrazit rychle, aby mi tam nevjelo auto.
Docela dlouho jsem jela s rozepnutou bundou a divila se, že mi není žádné velké vedro. Myslela jsem, že to je tím, že mám otevřené větrací otvory. Jeli jsme přes Horoměřice, Černý Vůl, Tursko, Kralupy nad Vltavou, Zeměchy, směr Velvary, pak jsme sjeli na šestnáctku a dojeli až do Mělníka. Nahoře u krematoria Mělník–Chloumek jsme se na chvilku zastavili, abych se dozvěděla, že teď budou náročnější zatáčky a pak nepříjemné koleje, které jsou hodně šikmo k silnici, a tak je potřeba dát si pozor a přejet je kolmo, abych se nevyválela.
Pak byla Lhotka–Důl a na závěr Mšeno. Tam jsme se zastavili u Kubíka na zmrzlině. Začali jsme vanilkovou točenou, kterou nám dala jeho mamka. Ještě jsem na ni dostala šlehačku a jahodový topic. Dostali jsme svatební dort – trochu překvápko, že se v pátek Kubíkova mamka vdávala a on nám to neřekl, mezulán jeden. (význam slova najdete zde: http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/77534 ) No, polehčující okolnost je, že to zjistil den předtím, tedy ve čtvrtek.
Zpátky jsme jeli na Mělník k cukrovaru, pak směrem na Neratovice, přes Kly, Větrušice, odbočili jsme na Obříství, Vojkovice až do Veltrus. Potom do Nelahozevsi – zámek byl nádherně osvětlený – do Kralup nad Vltavou a stejnou cestou zpátky. V Horoměřicích jsme viděli stát velkou skupinku policistů s autem, asi zastavovali projíždějící motoristy.
Ke konci jsem už byla velice unavená, a tak jsem frčela rychle a soustředěně, s ničím jsem si nedělala hlavu. Paradoxně se mi díky tomu jelo velice dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat