Minulé úterý jsem vyrazila na projížďku na motíkovi. Je potřeba se rychle rozjezdit, než přijde podzim a zima, abych už příští rok byla zase o něco „drsnější“. Začátky mají tu výhodu, že skoro pořád děláte osobáky. Třeba dneska 23. srpna jsem jela celých osmdesát kilometrů v hodině. Asi dvě minuty. Ale stejně! Byla to děsivá rychlost, bunda s rozepnutými větracími otvory, protože bylo šílené vedro, mi pořádně vlála a zdálo se mi, že se musím držet řidítek, aby mě protivítr nestáhl dolů.
Jeli jsme přes Okoř a bylo to fajn. Snad jen ty první zatáčky mi dělaly problémy – musím si vzpomenout, kudy se tam najíždí a jak vyjíždí. Takže… do pravotočivé přijíždím přibližně u středové čáry a vyjíždím směrem k okraji vozovky. Za polovinou zatáčky – když se otevírá – už můžu přidávat plyn.
U letovotočivé zatáčky najíždím z pravého kraje vozovky směrem k prostředku ke středové čáře. Jelikož mám malého čopříka, není důvod to nějak výrazně klopit. Navíc se bojím, že bych to třeba taky mohla položit, protože čím pomaleji jedete, tím menší sklon si můžete dovolit. A taky si pamatuju jednu historku, jak se motorkář dost nakláněl při zatáčení doleva a hlavou už byl vlastně v protisměru a s něčím se „potkal“ a právě o hlavu přišel. Takže fuj. Radši pomaleji a opatrněji.Doma před garáží jsem si pak fotila „poserproužek“ na pneumatikách. Světlejší část uprostřed gumy je lehce oježděná a to, co je na bokách nejeté (málo naklánění) je právě onen poserproužek. Někdy mě ta motorkářská mluva pořád ještě překvapuje.
Nebo baví – třeba když tam „kopu“ určitou rychlost. Dneska jsem chudinku Broučka (zelená motorka, nemá zatím lepší jméno) trochu potrápila, protože jsem z kopce jezdila na neutrál, jak jsem zvyklá z čízulky, dvoutaktu ČZ 175.
Brzy následovala další jízda, konkrétně o dva dny později. Tentokrát už jsem asi minutu dokázala jet devadesátkou. Super, nový rekord. Tentokrát jsem se poprvé setkala s kruháky. Sice jsem s nimi v autoškole neměla problém, ale první dnešní jsem přejela až na štěrk. A jelikož jsme dnes jeli snad přes dvacet kruháků, byla jsem psychicky opravdu dost vyčerpaná. Sice mi jdou čím dál lépe, ale pořád z nich mám trochu respekt.
Žádné komentáře:
Okomentovat