Odpoledne jsem vyrazila domů už ve tři, protože jsem si chtěla nechat udělat u kadeřnice trvalou. Raději jenom vodovou, abych nebyla jak ovce, ale vlasy se mi jen lehce vlnily. Ukázalo se, že různé kadeřnice rozumí pod vodovou trvalou různou věc. Jak mi později vysvětlila mistrová – opět jsem šla k učňům, protože se mi to minule celkem líbilo – vodová znamená bez chemie, tedy v podstatě pouhé natočení vlasů na natáčky a jejich vysušení… půl hodiny jsem měla hlavu strčenou v tom fučáku. Myslela jsem si, že se mi uvaří. A ve výsledku nesmím zmoknout, učesat se a pochopitelně si ani umýt vlasy. Drobný detail – venku pršelo a já, frajerka, samozřejmě neměla deštník.
Celá procedura začala rozčesáním, následovalo mytí, které bylo úžasné. Slečna Diana (řecká bohyně lovu?) měla jemné ruce a připomínalo to masáž. Málem bych předla blahem. Následovalo natáčení na kovové natáčky, které už mi bylo méně příjemné. Jednak to někdy tahalo, a jednak byl někdo asi velice pomstychtivý, když všude v kadeřnictví zavedl zrcadla. Kterou ženu může potěšit pohled na vlastní vizáž poté, co má umyté a hladce sčesané vlasy kolem hlavy. Jako zmoklá slepice by snad vypadal i lev se svou ohromnou hřívou.
Navíc jak tak na sebe koukám, napadá mě, jestli nemám nějak moc vrásek, moc velký nos, kruhy pod očima… jestli jsem přece jenom nezestárla… a vůbec, zda nejsem příliš vážná… Nakonec bylo nejpříjemnější zavřít oči a snažit se o krátkou meditaci. Nedařilo se mi to. Ani když jsem pak seděla třicet minut pod tím fučákem, jaký můžete vidět ve filmech. Taková rádoby přilba těsně nad hlavou. Z nezdařené meditace – myšlenky mi lítaly sem tam a přitom odnikud nikam – a úvah nad zbytečností mého počínání (jestli venku zmoknu a kdovíjaké to bude zítra?) mě vytrhlo pípání. Třicet minut uplynulo. Konečně. Chtěla jsem domů také přijít v nějakou rozumnou dobu, když mám zase jednou „krátký den“. Malé zpestření mi poskytla blondýnka povykující na Dianu i paní mistrovou: „Pípá ti zákaznice.“ Představovala jsem si, že bych opravdu pípala, jako že už hotovo, že už mám vlasy určitě suché. Nebo že bych slečnu poopravila, že já tedy rozhodně nepípám, že to možná ten stroj, ale nakonec jsem si nechala svoje vtipné hlášky pro sebe.
Když přišla mistrová i se studentkou, rozmotala mi natáčku a ještě 7 minut mi přidala. Nový prostor pro meditaci. Tentokrát jsem se snažila spíše o vizualizaci, tedy představovat si něco hezkého, krásná místa… třeba v Bulharsku společnou večeři, roztomilé kotě, nebo posezení v parku u práce. To už mi šlo lépe, i když oproti minule žádná sláva. Pořád se necítím dobře, když mám kabelku a batoh odložený někde stranou, kde na ně nevidím a nedosáhnu.
A pak už přišlo na řadu rozmotávání natáček, opatrné rozčesání – na můj vkus až docela dost… chtěla jsem lokýnky jako mívají princezny v pohádkách, ale zase ne účes tvořený jednotlivým nespojitými lokýnkami. Něco mezi, hlavně, aby to bylo krásné, když už to má vydržet jenom jeden večer. Vyfoukaná ofina mě doslova dostala. Prvně se mi to nelíbilo a zdálo jsem se sama sobě opravdu divná, na druhý pohled už to bylo lepší – také díky zásahu mistrové, která ji vyfoukala ještě více. Že bych si to dělala i doma sama?
Pro jistotu ještě trochu laku, zaplatit 125 Kč (za dvě hodiny?), nechala jsem jim aspoň 25 Kč navíc, opatrně přetáhnout kapucku a utíkat se před deštěm schovat do metra. Příště budu vědět, že mám říct, jaký chci výsledek, a volbu techniky nechat na těch, kteří tomu rozumí.
Žádné komentáře:
Okomentovat