O půlnoci jsme na Opatově nasedli do autobusu Alpiny a vyrazili do Rakouska. Zaplatili jsme si kratičký zájezd do neděle s přechodem Mrtvých hor (Totes Gebirge). Jako průvodkyni jsme měli Zdeňku.
Oba jsme již plně očkovaní, takže jsme si nemuseli dělat starosti s nějakým PCR testy, které platí 72 hodin, nebo antigennímitesty, které jsou uznatelné jen 48 hodin. Naše skvělá průvodkyně jich pár měla s sebou, abychom případně nemuseli spát před chatou. Nutno poznamenat, že po nás nikde nikdo nic nechtěl, ani respirátory. Tím ale nechci říct, že je to dobře.
Trochu mi dělala starosti uvedená náročnost 3–4. I když jsem si četla, že trojka u Alpiny znamená středně náročný program, a čtyřka trasy s vyšším převýšením, náročnější terén nebo středně náročné horské přechody, celková délka denních túr obvykle 6-10 hodin; provozované aktivity vyžadují odpovídající fyzičku, zkušenost a psychickou odolnost. Jenže jsem měla pocit, že by s tím taky mohly souviset řetězy, srázy a další nepříjemné věci. Navíc jsme fyzičku zrovna moc neměli. Přestože jsme na jaře trochu běhali a minule trénovali tou třicítkou, žádné větší převýšení jsme v nohách neměli. A zátěž s batohem taky ne.
Překvapilo mě, že když si sbalím to nejnutnější včetně jídla, spacáku a dvou vod na pití, váží můj batoh lehce přes deset kilo. Tak nějak jsem doufala, že to bude míň. Ráno mi pak pomohlo, když mi průvodkyně doporučila nechat v autobuse botasky. Sice jsem byla hrozně nervní, že budu mít jen jedny boty, protože co kdyby se rozpadly? Přece jen jsou starší než můj blog!
Časně ráno nás čekal pohled na podmračené nebe u jezera Grundlsee (712 m).
 |
| Jezero Grundlsee |
P. S.: Kdyby vás zajímalo, proč má tenhle článek štítek „Rozšiř si obzory“, je to proto, že přechod jsem šla úplně poprvé. I když to byla lehčí verze, protože jsme spali na chatách, kde jsme si mohli dát večeře a snídaně. Ale to na poprvé úplně stačí.
Žádné komentáře:
Okomentovat