Ještě jsem nepsala, že náš pes má už nějakou dobu kožní problémy. Jelikož jsme nevěděli, co to je, vyrazil s ním manžel k veterináři. Ostatně, stejně jsme tam někdy na podzim potřebovali kvůli očkování.
Hypotéz možných příčin jsme měli hned několik:
- fyzické: nějaké breberky, třeba blechy, proto jsme preventivně dali spot-on, který by měl fungovat i proti klíšťatům a další havěti, nebo sametky (viz článek z minulého týdne Už jsou tady zase... sametky). Jak už víte, bydlíme u tchyně, a tak jsou tu trochu jiné podmínky a prostředí než doma. Například beton, na kterém by si mohla udělat proleženiny, protože se pořád jenom válí. Na druhou stranu spí často na gauči v altánu, nebo na polštářku na špejchaře, tam by jí mohlo chybě slunce (vitamin D), nebo nevyhovovat, že je tam chladno a vlhko. Taky se jí mohl zapařit kožich, nebo tak něco. Ještě mě napadlo, jestli by to nemohla být nějaká alergie – třeba na kuřecí maso.
- psychické: Kvůli stavbě na ní máme míň času, ale snažíme se s ní nějak tak chodit na procházky, alespoň každé ráno a večer ji pomazlit. Taky bývá často zavřená právě na tom špejchaře, což z domova nezná. Na zavírání není moc zvyklá a nemá to ráda. Na druhou stranu, špejchar si vybrala sama místo kotce. A taky ji na společné večery nebereme domů, což bude v zimě ještě horší. Veterinář nás uklidnil, že psychického rázu to není, protože to by si vykusovala srst jen na jednom nebo několika málo místech, ne různě po nožičkách či na zádech.
A teď už se pomalu blížíme k řešení: jednou každé tři dny vykoupat, a kdyby to nezabralo, přijít si pro antibiotika. Tohle bylo třetí a asi tak trochu zbytečné koupání. Pes se stále drbe, ačkoliv mu v kožichu nic kromě boláků a již uzdravených lysých míst nic nenacházíme. Ale chtěli jsme to dodržet podle lékařova doporučení.
Koupání bylo poprvé na mě. Nejprve se mi pes s radostí hrnul dovnitř, kam ji nebereme, a pak pochopil, že se jedná z mé strany o úskok a otevřená koupelna jasně naznačovala, co se z návštěvy domova vyklube. Žádné celovečerní pohodlné pospinkávání. Kdepak! Šoupneme ji pod sprchu a pak zase hnedka ven do úmorného vedra (aby pěkně uschla). A tak se mi hned otočila na obrtlíku a vymajzla ven.
I při druhém lákání jsem byla naštěstí úspěšná, co se týče příchodu do domu. Tomu se zjevně nedá odmítnout. Ale dobrovolně mi do koupelny nešla, a když to vypadalo, že budu přes celou chodbu tlačit sedícího čtyřicetikilového psa, který rychle pochopil, že po dlaždicích to parádně klouže, a tudíž mám šanci na úspěch, lehl si a co nejvíc se rozplácl. Došla jsem si pro vodítko a až do sprchového kouta ji víceméně dotáhla násilím.
A pak následovaly úhybné manévry prokládané sprchováním střídavě psa a sebe. Což jsme si zopakovali i po šamponování, protože se mi zamotávala do hadice, pletla se mi pod nohy a vymýšlela další kejkle, jak uniknout otravné vodě. Párkrát ji taky napadlo, že by mohlo pomoct, kdyby se oklepala. To jsem taky neocenila.
Po umytí jsem se ji snažila zabalit do prostěradla a rychle vytáhnout ven. Při snaze o oklepávání samozřejmě sklepávala i prostěradlo a přišla na to, že když už má koupání za sebou, mohla by rovnou zůstat doma.
Bylo mi líto, že si myslela, že půjdeme na procházku, protože jsem měla v ruce vodítko, a tak jsem ji nakonec vzala zpět do kuchyně, abychom mohly být chvíli spolu a měla jsem ji trochu pod dohledem, že se přehnaně nelíže a nekouše. Což znamená, že ji skoro furt prudím. Ale taky mi tu snad pěkně uschne vzhledem k tomu, že peču rybízový koláč.
Žádné komentáře:
Okomentovat