Napadlo mě, že bych si mohla udělat seznam toho, co mi připadalo trapné, nebo co ostatní hodnotí jako trapné, když dělají, dělali jejich rodiče nebo známí.
Na první místo bych určitě zařadila štípání do tváří a uvítání „ty jsi ale vyrostla“. A to mě prosím nikdy nikdo neštípal, aspoň co si pamatuju. A ani neumím vysvětlit, proč mě pouhé konstatování faktu, že jsem vyrostla vytáčelo. Měli jste to taky tak? Nebo vám to dokonce činilo radost? Nebo mi to vadilo až ve chvíli, kdy jsem věděla, že jsem už určitě nevyrostla?
Dalším bodem určitě může být používání starých a již dlouho neplatných jmen a názvů. Osvědčený způsob, jak vypadat jako mimoň je říkat sousedům Kadlecovi, když se Kadlecová jmenovala paní za svobodna a teď už je čtyřicet let Nováková. A ještě lepší to je, když se o jejích dětech mluví jako o Kadlecových. Ostatně označování všech lidí v okolí pouze jmény za svobodna, i když se nám pamatují líp, je trochu mimo. A co teprve, když se zeptáte kamarádky, jak bylo vloni na dovolené v Jugoslávii?
Netvrdím, že musíte znát slovník generace alfa (narozená po roce 2010) a vědět, co je „skibidi retro mercedes“, „brainrot“, „mad lit“, „Ohio“, „Rizz“, „sigma“... ale nebejt úplnej mimoň taky není špatný. Kdyby vás ty významy přece jen zajímaly, můžete mrknout třeba na článek Skibidi ohio rizz! Porozumějte slangu svých dětí se slovníčkem generace alfa.
Možná to dnešní mladá generace vidí jinak, ale mně připadají trapní rodiče zastávající se nebo doprovázející velké děti. Nepotřebuji, aby se mnou máma chodila v šestnácti k doktorovi, pokud tam dokážu dojít sama. A aby psala v mých dvaceti místo mě do školy, že jsem zmeškala termín zkoušky a nešlo by s tím něco udělat, to bych se opravdu cítila jako loser, pardon, chtěla jsem říct břídil. U nás se spíš razilo, že se musíte trochu „otrkat“.
Žádné komentáře:
Okomentovat