Máme teď problémy s fenkou. Jak si s ní moc nehrajeme a domů, kde pořád ještě nejsme nastěhovaní ji moc nebereme, tak se chová jak nějaký bouďák. Nechce se jí poslouchat. Jít domů, to jo. To už stepuje před vchodovými dveřmi a čeká na ten správný povel. Ale už se mi taky stalo, že se mi dovnitř sprostě natlačila. A co teprve manželovi, když stěhoval matraci a nemohl jí zaclonit dveře. Nepomáhalo ani žádné „fuj“ nebo „čekej“. Prostě otevřené dveře jsou jasná pozvánka.
Stejný problém ovšem nastává i v opačném případě, tj. když ji chceme dostat ven. Například proto, že jedeme pryč, nebo si myslíme, že už si užila dost. Není to indoorový pes, musí být zvyklá být venku, když je hlídač. Dovnitř ji bereme, abychom si užili vzájemné společnosti, ne aby se z ní stal blbec jako má jedna známá. Ten je venku k ničemu, protože není zvyklý hlídat a uvnitř jen smrdí a pouští chlupy. A ano, to je další věc, ať už tomu věříte nebo ne, domácnost se psem je vždycky více či méně cítit. A my bychom rádi, aby to bylo spíš méně.
Co by asi tak mohla chtít? |
Ale aspoň jsme ji už naučili, že se doma nemá válet po zdi. Nejoblíbenější totiž pro ni bylo lehnout si někam do kouta. Dříve nám to nevadilo, protože se opírala o dveře kuchyně a nepřekážela uprostřed místnosti, ale teď když zatím u stěn není žádný nábytek, nepotřebujeme, aby čerstvou výmalbu umazala svojí mastnou a špinavou srstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat