Bucket list po těhotenství

Jednou jsem kolegyni neprozřetelně řekla, že uvažuju o bucket listu po těhotenství a ona se mě zeptala, co na něm mám. Bylo mi blbý nic neříct, protože jsem o něm už opravdu dost přemýšlela, respektive o jednotlivých položkách, původně jsem nezamýšlela udělat z toho bucket list, ale tak nějak to na mě přišlo. A tak jsem si řekla, že by bylo fajn si to sepsat.

Některé věci jasně vyplývají z článku Až to budu zase jenom já, kde jsem lehce nastínila, co těhotné nesmějí jíst a pít. Ale ne všechno mi nějak významně chybí. Třeba že bych si potřebovala udělat játrový večírek, to ani ne. Stejně mám nejradši játrové knedlíčky v polévce a těm se nevyhýbám. 

Samozřejmě tohle píšu ještě v době před porodem, když na to mám čas a když mám ještě iluze, že až budu kojit, budu moct jíst téměř normálně, po porodu budu brzy fit a nějaké sezení na motorce by nemusel být problém za měsíc, dva nebo tři. Realita klidně může být taková, že si ani nevzpomenu na matjesy, natož na motorku. Ale to se nechte překvapit, jestli budu mít čas, sílu a chuť o tom vůbec psát. Přece jen, jak vždy říkám, ráda se zaměřuju na pozitivní články a to bucket listy a těšení rozhodně jsou.

P. S.: Takže už je „po všem“, šestinedělí je zdárně za mnou a můžu hned doplnit, jak to tedy reálně vypadá. Pro přehlednost kurzivou, jo?

• Čaj jsem asi někdy ve druhém trimestru úplně opustila. Začala jsem si vybarvovat políčka v habit trackeru, kdy jsem si nedala ani hrnek kofeinového nápoje. Počítala jsem jak černý tak zelený čaj. Přišlo mi, že je to nejlepší a nejbezpečnější. Někdy jsem si sice radost udělala, ale většinou jsem byla kofeinově na suchu. Ještě že nepiju kafe! Ale moje skříňka s čaji a bylinkami na mě pořád smutně kouká a těší se, až ji otevřu a prošmejdím její útroby. Ano, i bylinkám jsem se vyhýbala, protože spousta jich je vysloveně nedoporučených a ty zbylé jsou s otazníkem, takže se u nich píše „radši ne“. Málem bych zapomněla zmínit, že další motivací bylo upozornění, že kofein zhoršuje otoky nohou, kterými jsem začala počátkem třetího trimestru trpět zejména v oblasti kotníků. A to dost nepříjemně. Čaj, ach ano, miluju čaj. Myslím z čajovníku, ne bylinkovou směs pro kojení. Která navíc obsahuje fenykl a anýz. Těším se, až ji dopiju a další si už nekoupím. Může si každý říkat, co chce, tahle kombinace nikdy nemůže chutnat dobře a lahodně, když tohle koření nemáte rády! Čaj si dávám. S chutí a s láskou. Ale snažím se mírnit, protože se tvrdí, že kofein miminku nesvědčí a dostává se z mlíka přes krev. Mělo by to fungovat tak, že se z mojí krve dělá mlíko, který miminko pije. Prý je to mýtus a luštěniny a další věci na mlíko vliv nemají. Někde psali i o jakési studii s česnekovým výtažkem a mimčům to bylo fuk, takže jíst můžete, co chcete, dokonce snad ani cigarety se nedostanou do mlíka, ale čaj a káva by měly být spíš v omezeném množství, nebo ideálně po nakojení, stejně jako malý pivo. Jenže teď jak je zima se mi jen horkou vodu pít nechce. A navíc mám doma takové zásoby. Mléčný oolong, Earl Grey, jakási směs bílých čajů a něčeho nazvaná Namaste, kterou jsem koupila pro naši lektorku jógy v práci, ale už jsem se s ní nestihla potkat...
• Matjesy se nedoporučují kvůli značnému množství soli. To je jednak nezdravé pro mimi, jednak i pro běžné dospělé. A pak taky zhoršuje otoky. V knížce Hurá, miminko! (2017, str. 258) upozorňují, že hlavně ve třetím trimestru je dobré dávat si pozor na sodík, protože „díky nízkému příjmu soli nebudete tolik otékat a pozitivní vliv pocítíte i na sníženém krevním tlaku, neboť obojí se v tomto období projevuje asi nejvíc.“ K tomu bych ráda doplnila, že soli mám dost i kvůli užívání hořčíku Magnosolv. Ano, matjesy už jsem měla dvakrát nebo třikrát. Vím, nejsou kvůli soli asi moc zdravé, ale je to taková dobrůtka!
• Koření se moc nedoporučuje. Některé druhy jako skořice ideálně vůbec. Dala bych si i šalvěj, rozmarýn a nějaké africké koření z obchůdku na Letenském náměstí, který mi zrušili. Zatím nebyl moc prostor, protože jsem vařila jen párkrát. Použila jsem oregano do italské cuketové polévky (recept odsud). ... Teď v listopadu už je to trochu lepší, trochu víc kořením, vařím docela pravidelně několikrát týdně.
• Cvičení/dát si do těla bez obav. Na začátku těhotenství jsem se šetřila, pak se mi nechtělo a taky jsem se bála začít cvičit. Ale realita je taková, že nechci být už na pořád rozkydlý mumínek (bílý hrošík z nějaké severské pohádky). Ano, na tohle taky nebyl čas. Sem tam pár sedů lehů a nějaké to cvičení doporučené v porodnici na posílení pánevního dna, ale chtělo by to zabrat, abych trochu líp vytvarovala bříško a zadek. ... Ještě v listopadu 2025 ani ťuk.
• Lakování nehtů – jo, i tohle se těhotným nedoporučuje, protože přes kůži se můžou všechny možné jedy z kosmetiky dostávat až k dítěti. Když jsem kdysi chvilku chodila s divným alternativním týpkem, tak ten mi to rozmlouval už tenkrát. Ostatně trochu se vyhýbám veškeré kosmetice = malovátkám. A voňavky dlouhodobě používám spíš opatrně, protože když jsem se voněla každý den na stejné místo, dělalo se mi za ušima akné. A jeden profesor nám kdysi vyprávěl, jak mu voňavka vyžrala na košili barvu nebo rovnou celý flek, už nevím. Není důvod, když jsem jen doma. A tak nějak snad ani nemám chuť, aby z toho náhodou nešlo něco do krve a k mimi.
• Motorka – smutně, závistivě i natěšeně pokukuju po všech kolem jezdících motorkářích. Ale ne že bych stála o ty chlapy, chtěla bych vyvenčit svého malého zeleného broučka a jet se někam projet. Třeba to vyjde ještě letos. Teď už teda fakt ne. Je dost zima a hlavně jsem nějak nedomyslela, že by někdo musel hlídat malou, kdybych se jela projet. A manžel ji asi nenakojí. ;-)
• Boty na podpatku se v těhotenství nedoporučují kvůli stabilitě a taky kvůli pohodlí. Ale netěším se jenom na ně. Těším se i na to, až si budu moct úplně normálně zavázat tkaničkové boty! A taky bych si chtěla konečně obout kožené (trochu srandovní) sandálky, které jsem s oteklýma nohama raději nenosila, aby se mi nevytahaly podle tlusté sloní nohy a pak by mi zbytečně neplandaly. Tkaničkové boty výrazně rozšiřují možnosti toho, co můžu nosit. A taky mě konečně přestaly bolet nohy! Bolely mě snad měsíc a půl po porodu, takže minimálně do konce šestinedělí. Když už jsem přemýšlela co s tím, doporučila mi kožní (řekla, že to není její oblast, ale pak mi stejně poradila) brát vitamin B (pustila jsem se tedy do pangaminu) a vyčkat, protože jsem na ně v těhotenství kladla velkou zátěž. Případně oslovit obvoďáka a fyzioterapeuta. Ale přestalo to, sotva mi o tom řekla. Mohlo by to ovšem souviset i s uzavřenou obuví, vypozorovala jsem totiž, že je to nejspíš horší v sandálech a když chodím na boso. Jedna kamarádka mi taky říkala, že pak má hrozně suché nohy.
  
• Až zase budu moct plést na jednorožčích jehlicích bez toho, aby mě píchaly do břicha! Jasně, už jedu ponožky zmijovky od Hany Paimen. Mrkněte na blog o tvorbě.
• Najít si čas na pletení něčeho složitějšího a věnovat se tomu. Kdepak, na to vůbec není prostor. Malá vyžaduje spoustu času na krmení a přebalování. Další čas bere praní, vaření, úklid a nějaké další věci pro chod domácnosti. ... Ale snažím se dokončit od Joji svetřík s krajkou a nahodila jsem nový krajkový kardigan, tak uvidíme, jak s nimi pokročím.
• Moct sedět na našem nízkém gauči v obýváku. A hlavně se z něj dokázat sama zvednout bez potupného funění. Ano, obývák si teď po večerech užíváme s manželem. Většinou se nám podaří dát malou spát a my si můžeme jít číst, koukat film, nebo dokonce hrát nějakou deskovku. Už jsme i pálili svíčičku a františka.
• Nosit zase normální miniaturní kalhotky. (Mám normální kalhotky ne nějaké miniaturní šňůrkové zařezávající se do zadečku, ale proti těm těhotenským bombarďákům, které jsou ještě o polovinu větší než jaké mohla nosit moje babička v zimě, jsou fakt miniaturní.) Začínám s tím.
• Ochutnat Honzíkův pršut.
• Užít si barevné punčocháče v zimě. A pokračovat v nošení šatů. Je to ženské, pohodlné a nikomu není nic do toho, že k nim nosím tenisky nebo jiné sportovní boty. Šlo to v těhotenství, půjde to i dál. V Praze je povolené všechno. No, uvidíme. Ještě nevím, kam bych je nosila.
• Šít si na sebe oblečení. Zatím nebyl prostor, ale manželovi jsem aspoň ušila čepici.
• Zase nosit nejrůznější oblečení. Včetně kalhot bez nápletu v pase! Není kam a ještě na to nemám postavu.
• Spát na pravé boku, zádech nebo dokonce na břiše. Super věc. Jo, začínám i na tom břiše, ale nesmím mít plná prsa mlíka!
• Moci si zase dávat věci do spodních polic skříně. Jo, to je paráda.

Zdroje:
poznámky z deníku ohledně toho, co mi schází nebo po čem se mi stýská
Jillian Michaels: Hurá, miminko! Průvodce pro moderní maminky: Jak zvládnout těhotenství, porodit zdravé miminko a mít tělo jako nikdy, z anglického originálu Yeah Byby!: The Modern Mama's Guide to Mastering Pregnancy, Having a Healthy Baby, and Bouncing Back Better Than Ever přeložila Martina Benešová, vydalo nakladatelství ANAG v roce 2017, odpovědná redaktorka Bc. Lucie Krčová, sazba David Klusák, tisk a vazba Printo, spol. s r. o., Ostrava-Poruba, ISBN 978-80-7554-084-3, stran 448.

Velký bullet journal na doma

Sem tam ve čtvrtek publikuju článek o něčem novém, co jsem vyzkoušela. A jak jsem tak psala o tom Bullet journalu, dodala jsem si odvahy a použila jeden velký A4 sešit s tečkami, jak to má být a pěkně se záložkou.

Říkala jsem si, že když jsem teď pořád doma a nikam ho netahám, mohlo by to být praktické. Ukázalo se, že ho zase tak často nepoužívám, ale že to praktické opravdu je. Pro případ, že potřebuju mít s sebou nějaké poznámky, používám malý sešitek, což může být trochu nepohodlné, protože by bylo vhodné materiály ze schůzek z něj přepisovat do toho velkého, aby to bylo ucelené. Ale celkem mi to tak vychází. 

Krásně se mi v něm dělala statistika krmení, o níž jsem psala v článku Záchodová statistika. A přehled článků k publikování v jednotlivých termínech je taky dokonalý. Naopak se mi moc nedařilo poznamenávat si nápady na články. Ty jsem si nakonec načrtla tužkou na obyčejný papír k vyhození.

Taky si pochvaluju záložky z post-itů, protože jak mi bullet journal neustále leží na kuchyňském stole a nikde moc necestuje, záložky se neztrácejí, neodlepují a netrhají. Jednoduše zůstávají tam, kde mají. Už jsem vyzkoušela i dvě boční z washi pásek. Je to super, ale zatím jsem jejich kouzlu ještě dostatečně nepropadla.

obrázek s blbýma záložkama

Jediný, co bych svému novému sešitu vytkla, jsou jeho dvě záložky! Ten nápad se dvěma je skvostný, to ano, ale jinak je vidět, že to dělal nějaký matla. Nebo aspoň někdo, kdo neprošel ani základním kurzem vazby knihy/sešitu. Či podobnou věc sám nepoužívá. Smysl záložky totiž spočívá v tom, že si něco založíte – tato část funguje dobře – a pak to na příslušné stránce chcete otevřít. Což v tomto případě moc nefunguje, protože záložka je krátká a při natažení do úhlopříčky nejen že nepřečnívá, ale dokonce jí centimetr chybí! Takže vám ji sešitek sežere a jste tam, kde jste byli bez záložek. 

Smutné je, že to zjistíte hned při prvním použití, takže otázka zní, proč na to ještě dosud nepřišel výrobce. Když dává dvě záložky, pravděpodobně by mu pět centimetrů přidaných asi nezvýšilo markantně náklady. A když to vím já, po jednom jediném kratičkém kurzu tvorby knihy před mnoha lety, mohl by to vědět i výrobce, ne?

Vánoce bez cukru

 Manžel se rozhodl přestat jíst cukr, což je na vánoční pečení trochu komplikace. Ale jak říkala Florentýna ve svém kurzu Sebevědomé vaření, je to jenom o tom, připustit si, že různá omezení mě posunou dál, k objevení surovin, které jsem dříve nepoužívala. K nalezení nových receptů, k dalším výzvám... a kdoví, třeba mou kuchyň skutečně o něco obohatí. 

Než jsem začala googlit, zamýšlela jsem se sama nad tím, jak bych do jídla či cukroví mohla dostat sladkou chuť, aniž bych použila cukr.

• umělá sladidla (např. aspartam je velice dobře otestovaný, co se týče všelijakých potenciálních negativ a nic se snad neprokázalo),
• přírodní sladidla z nějaké zdravé výživy (agávový/javorový sirup, ječný slad, sladovit, sladěnka, kokosový cukr...),
• med,
• kokosové mléko (použila jsem před časem do tapiokového pudinku a ukázalo se, že ho to dostatečně osladilo),
• červená řepa (kdysi jsem dala do čokoládového dortu a byl příšerně sladký),
• mrkev (asi moc nesladí),
• osmažená cibulka (do cukroví to asi nemám odvahu zkoušet, ale polévku či maso osladí až moc a cibulové chutney je taky víceméně sladké jenom tím, že ji nechám na omastku zkaramelizovat),
• rozinky,
• datlová pasta či datle,
• kešu oříšky, mandle,
• možná by šla použít i jablka,
• nechat zkaramelizovat mléko v plechovce (jako je Salko).

A teď se koukneme, co radí bráška Google. Vypadá to, že na webu Jíme jinak mají spoustu druhu vánočního cukroví. Tak se koukneme, jak moc je to zdravé. ... Sladí sladem, to vypadá dobře. Leccos mají i bez lepku a pak často taky bez vajec nebo mléka, ale já vegan věci  nepotřebuju. Naopak některé suroviny jsou pro mě hůře dostupné: rýžové mléko, kukuřičný škrob... Část receptů je jen pro předplatitele, z těch ostatních mě lákají Bezlepkové kaštanové sušenky, Mrkvánky... Zaujal mě Plán zdravého pečení a Jak správně skladovat vánoční cukroví.

Další zdravé recepty slibuje Aktin. Taky to nevypadá tak špatně, je to bez cukru, a protože se to snaží dělat pro sportovce (nebo podle současných trendů), všude cpou protein. Zaujaly mě následující recepty: Měkké datlové perníčky, Domácí churros v troubě, Thumbprint cookies a Zdravé Raffaello kuličky z tvarohu. Snad bude prostor něco z toho vyzkoušet.

Trochu mě dráždí, že se občas někdo tváří, že zdravé znamená bez vajíček. Pokud vím, není na vejcích nic špatného. Zato kokosový olej má dost nasycených mastných kyselin, takže s cholesterolem byste na něj měli být opatrní.

Docela dobře vypadají stránky FitHouse. Spíš než konkrétní recepty doporučují odlehčovací triky:

• místo bílé pšeničné mouky můžete použít špaldovou, mandlovou nebo kokosovou mouku, které jsou bohatší na vlákninu a minerály,
• cukr lze nahradit přírodními sladidly, jako je med, datlový sirup, stévie nebo erythritol, které mají nižší glykemický index, použít můžete také rozmixované datle, banány nebo jablkové pyré, které nejen osladí, ale také dodají vláčnost (akorát by se to mohlo dřív kazit)
• máslo lze také částečně nebo úplně vyměnit za kokosový olej či ořechová másla, která obsahují zdravé tuky, (On je nějaký problém s máslem?)
• Dokonce i polevy lze připravit zdravěji – například místo mléčné čokolády použijte kvalitní hořkou čokoládu s vyšším podílem kakaa nebo domácí čokoládovou směs z kakaa a kokosového oleje.

A ještě jsem objevila tipy od komerčky. Vtipný, ne? Banka radí, co péct na Vánoce. Je to dost podobné jako výše.

• Celozrnná mouka místo bílé, o pár živin víc má pšeničná celozrnná mouka, špaldová nebo žitná mouku. Cukroví bude mít o něco tmavší barvu a oříškovou chuť – a díky vláknině vás lépe zasytí!
• Přírodní sladidla: Místo klasického cukru zkuste sáhnout po přírodnějších variantách, jako je med, datlový nebo javorový sirup, případně kokosový cukr. Nebo zkuste cukroví sladit rozemletým sušeným ovocem. Tato sladidla mají nižší glykemický index, takže tělu dodávají energii pozvolna, a navíc jsou bohatší na minerály.
• Zdravější tuky: Všechny tuky nejsou stejné! Místo margarínu použijte kokosový olej, který cukroví dodá lehce exotický nádech. Klasické máslo zase zkuste nahradit tím přepuštěným (ghí), jež má jemnou máslovou chuť a lépe se tráví.
• Obohaťte své cukroví: Proč nepřidat trošku něčeho zdravého do každého kousku? Rozinky, ořechy, semínka, kokos nebo třeba nastrouhané ovoce dodají cukroví vlákninu, vitaminy i minerály. A když k tomu přidáte třeba špetku skořice nebo zázvoru, chutě budou ještě výraznější. 

A co vy? Plánujete letos nějaké změny? Nebo zůstanete u staré dobré klasiky? Potřebovali byste shodit nějaké to kilíčko?

Černá kočka žluté listí

Pomalu už se budeme loučit s podzimem, tak přidám jednu fotečku ještě krásné atmosféry: meruňka s černou kočkou. Těžko říct, jestli je to Mejzí nebo Žužu. 

Meruňka na podzim

P. S.: Fotka je samozřejmě starší, někdy z října. Počátkem listopadu už jsme měli trochu listí jen na ořešáku.

Prosincový kalendář

V článku Kreslený kalendář a vánoční soutěž jsem vám slibovala zveřejnění prosincového kalendáře. Samozřejmě ho s vámi sdílím proto, abyste si ho mohli stáhnout, vytisknout a užít si jeho vyplňování nebo vybarvování. Vidím, že bez skeneru to není úplně ono, vždycky se někde v okolí objeví nějaký stín, nebo šmouha, ale snad to nenarušuje funkčnost.

Soutěžní otázka zní: jakou píseň noty zobrazují? Uveďte její název v angličtině, češtině nebo slovenštině, jak je libo. A hlavně si ji nezapomeňte pustit!

O jakou skladbu se jedná? 

Odpověď pište do komentářů – jejich zveřejnění je pozastaveno – do 7. 12. 2025 včetně. Nebo mi můžete poslat soukromou zprávu na FB, IN či do e-mailu ika.angel@seznam.cz. Soutěž paralelně probíhá na FB (Angeliky bloček) i IN (angelikytvorba). Výherce bude vylosován ze správných odpovědí 8. 12. 2025. 

Angeliky vánoční deník (2025), 1. část

Jupí, Vánoce jsou za rohem, a tak je ten správný čas začít psát Angeliky adventní deník. Je to moje oblíbená tradice, tak doufám, že vás jeho čtení baví stejně (nebo ještě víc) jako mě jeho psaní. 

Zvědavě nakukuji, co jsem psala vloni a předloni. Fíha, to jsou věci, připadá mi, jako by to všechno bylo strašlivě dávno a ne jen dva roky. Taky se mi zdá, že už jsem na mateřský celou věčnost a ne jen pár měsíců. Škoda, člověk si vůbec neváží toho, že nechodí do práce (a hlavně nikam nedojíždí, práce mě kolikrát bavila) a má pocit, že už to takhle bude napořád. A přitom stejně na nic není čas. Ale já si tady nechci stěžovat, naopak s očekáváním a rozzářenýma očima očekávám, co se všechno bude dít tento advent, a co podniknu pro to, abych o tom mohla psát na blog. :-) Jaké máte předvánoční plány vy?

Rozhodně doporučuji adventní a zimní bucket list pro inspiraci. Nezapomeňte, že pro to, aby se věci staly, nestačí se na ně jen podívat, ale je třeba hodit si je rovnou do diáře a vyblokovat si na ně místo. My u Prahy už jsme tak zblblí z rychlého života, že si (ti lepší, co to se sebou myslí dobře a vážně) dávají do kalendáře i „čas pro sebe“ a je to schůzka, se kterou se nesmí hnout, pokud ji nezastoupí něco jiného krásného, třeba jako vánoční zpívání.

Pá 28. prosince, vycházka v okolí za bukem

Samostatně jsem na delší dobu vyrazila na túru s malou a nosítkem. I když o vhodnosti nošení dětí nejsem právě přesvědčena, rozhodla jsem se, že ho občas využiju, abychom se taky dostaly na vzduch. U nás na konci světa to totiž na kočárek moc není, a když je sníh, tak už tuplem ne. Chtěla jsem nastříhat pár větviček, abych mohla udělat adventní věnec. Nepotřebuju nic velkolepého (na tyhle hrátky moc nejsem, já jsem na barvičky a textil – proto mám pro zájemce samostatný blog Angeliky tvorba), jde mi o to, abych měla kolem svíček něco hezkého a mohli jsme se po večerech věnovat roztomilému pálení, když jsou mi jiné předvánoční radovánky odepřeny (svařáček, medovina, cukroví...).

Tak trochu jsem zapomněla, že nejsem „doma na Vysočině“ a najít tu jehličnatý strom může být oříšek na dvě hodiny! Druhý problém byl, že najít ho nestačí.

Borovice, ze které asi větvičky nezískám :-(

Jinak ale bylo nádherně a procházku jsem si užívala. Musím říct, že jsem na sebe pyšná, že jsem si vzala foťák a můžu vám článek ozvláštnit, protože poslední dobou toho kolem mě moc k focení není. Dítě nepočítám, protože jeho fotky nechci zveřejňovat. I když jsem moc nepochopila, k čemu by komu byly, je to její soukromí a já konec konců svoje taky moc nezveřejňuju. I když kdo hledá, ne blogu něco málo taky najde. Zato koník svým pózováním s focením jednoznačně vyjádřil souhlas.

Koník

Troufám si tvrdit, že na koně moc nejsem. Přijde mi, že spousta lidí je miluje, touží na nich jezdit, nebo je dokonce vlastnit. Jedna moje kolegyně si dokonce jednoho pořídila a plánuje i druhého, aby tomu prvnímu nebylo smutno. Ale když vidím tyhlety „chlupaté“, myslím, že jsou to chladnokrevní, taky ti se mi taky moc líbí. Jednoho jsem zkusila dokonce namalovat.

Trochu víc zblízka

Zimní krajina se zapadajícím sluncem a sněhem vypadala krásně dramaticky a romanticky zároveň, a tak jsem neváhala a rovnou naflákala nějaké fotky. Zveřejním jich jen pár, protože je to stále to stejné dokola, ale když moc nechodíte ven (já vím, je to chyba, ale malá má rýmu a já předtím taky byla nemocná, dokonce na antibiotikách), je pro vás najednou všechno svátek.

Jezírko u vesnice

Krajina se sbíhajícími se liniemi na poli a kolmou cestou (= budoucí nový vzor na pletené ponožky?)

Asi bývalý mlýn

Stmívá se opravdu rychle, do kopce funím a musím si dělat drobné přestávky, snad si to můžu započítat jako cvičení

Předvánoční atmosféra, vesnice jako z pohádky

Nakonec jsem přece jen pár větviček ukořistila. Doslova dvě z jednoho smrku, který dosahoval do výše, kam jsem dosáhla já. Tak snad nám hned neopadají. Adventní svícen jimi zatím ozdobený nemám. Nebylo sil.

Adventní svícen pohled shora

Z keramických poškozených bulharských šálků jsou skvělé nosiče svíček

So 29. prosince, zpěv na návsi

Tím úvodem jsem si chtěla udělat krásný oslí můstek k povídání o adventním zpívání na návsi při rozsvěcení vánočního stromečku. Byla jsem na něm i v roce 2023, to jsem psala, že manžel byl „uvrtán do zpívání“ (viz zde), vloni už jsem si i s přípravou předem zazpívala taky (zde) a letos jsem to měla opět v plánu. Drobnou komplikací bylo miminko, které má neklidné večery (jako skoro všechna miminka), a tak začátek v pět není právě ideální. Na trénincích to byla paráda, nerušené dvě hodiny zpívání, hraní a povídání, jenže to bylo v deset dopoledne. Generálka minulý i tento týden byla spíš fiaskem, asi na polovinu vystoupení jsem byla vyřazena řevem. Buď bylo třeba kojit, nebo houpat, teď naostro dokonce dvakrát přebalovat. Ale nakonec se to jakž takž povedlo, malá usnula a já si trošku zazpívala. Zmeškala jsem sice Den přeslavný a Vánoce na míru, ale vrátila jsem se na Nesem Vám noviny. Pak jsem zase zmizela na Štědrej večer a Tichou noc. Pak už jsem se pohupovala i mimo rytmus zpěvu, protože jsem malou měla v nosítku a pro jistotu uhoupávala a užila si naši uspávanku Chtíc aby spal, Bílé Vánoce (sólistka nám vypadla, protože musela vzít směnu za nemocnou kolegyni, tak jsme si to zavrkali všichni a ani to nebylo tak tragický jako jindy při zkoušce), Král Václav, Vánoce Vánoce přicházejí. Oproti loňsku jsme měli některé koledy nové a jiné jsme vypustili.

Ne 30. prosince

Pletu říjnové ponožky pro výzvu SKA, v rámci níž bych se v letošním školním roce ráda pokusila každý měsíc uplést nové ponožky. Jak vidíte, nestíhám už teď. Ale to neva, třeba to přes Vánoce doženu. Ono mi až tak nezáleží na tom, kdy přesně budou ponožky hotové, ale hlavně že budou hotové obě a ne že mi budou narůstat kostlivci ve skříni. Ponožky jsem zároveň zařadila do SWAPu (výměny) Tajemná ponožka s Vlněnými sestrami. Více se o tom můžete dočíst 5. prosince na mém blogu o tvorbě.

Přemýšlím, jak udělat Vánoce sladké bez cukru? Manžel ho teď nejí a já se ho taky snažím omezit na minimální možnou úroveň. Ne, že bych včera odolala kupovaným perníčkům z Lídla, které byly k mání na vánočním zpívání.

Po poledni jsme se stavili k tchyni na oběd. Gulášek byl fajn a navíc jsme dostali pudink s mascarpone (víceméně bez cukru).

Popřála jsem Ondřejům k svátku a těším se, že si večer zase s manželem pustíme seriál Viktorie na stránkách České televize. Je to docela příjemné pokoukáníčko. A zapálíme si k tomu první adventní svíčku.

Miluju perlan

Nedávno jsem přemýšlela nad profesní deformací. Teď už bohužel nevím, v jakém kontextu, neboť přemýšlím nad spoustou nejrůznějších věcí, když nemusím řešit pracovní problémy. Myslela jsem, že jsem o tom psala článek na blog, ale zjevně ne, takže jsem téma nedohledala. Určitě se ale jednalo o nějaké pletení a pořád jsem váhala nad tím, jak to správně nazvat, neboť to nemůže být profesní deformace, když pletení není moje profese.

Nicméně jsem vystudovaná ekonomka a je to na mně občas vidět. Třeba teď jsem si procházela ceny perlanu a hledala na netu nejlevnější. Gigantické zásoby darovaných rolí mi totiž nějak podezřele začaly docházet a nerada bych se ocitla na suchu. 

Abyste byly v obraze, perlan je fantastická věc! Jedná se o netkanou textílii, která je z viskózy, takže ji můžete kompostovat (doufám, že se mi rozloží v nějakém rozumném čase). Vidíte, to je hned jedna z věcí, nad kterou přemýšlím, tak se rovnou zeptám AI, ať to mám vyřešené. Tak dle podmínek kompostování by to mělo být „v rozmezí několika týdnů až měsíců“. Paráda, tak si to představuju. Používám ho jako separační plenu do textilních plínek. Zatím to nemá moc velký efekt, protože tekuté hovínko je víceméně všude, ale až to budou bobky, mělo by se to prostě jen vyhodit, a bylo by hotovo. Taky s ním malé umývám zadek místo vlhčených ubrousků. Vyjde to levněji a nevyschne mi, vlhčím ho až před použitím. Na netu jsem dokonce četla, že to lidi používají jako hubku na okna nebo na nádobí. To si neumím moc představit, připadá mi, že by se trhal, možná bych to měla zkusit, když jsem zrovna nedávno áíčkovala (= googlila) ekologickou alternativu hubky na nádobí.

Našla jsem si několik různých perlanů a štvalo mě, že je nemůžu cenově porovnat, protože různě široké a dlouhé role s nejrůznějším počtem ústřižků mají samozřejmě prapodivné ceny. Tak jsem si vzala na pomoc Excel...

Perlan bez perforace

Detaily k výpočtům V prvních dvou sloupcích jsou zadané hodnoty z webu, stejně jako cena. Obsah se počítá jednoduše šířka krát délka v metrech a mám metry čtvereční. Když cenu vydělím počtem metrů čtverečních, získám cenu za jednotku a ta mě zajímá, protože s tím, jak perlan používám nepotřebuji žádné předem dané rozměry, stříhám si ho podle potřeby.

Perlan s perforací (útržky)

Perlan s útržky se samozřejmě snáz používá, stačí ho utrhnout. Ale jelikož pro mě zatím byly všechny útržky příliš velké a stejně jsem si je stříhala, tak mi přijde zbytečné platit skoro dvojnásobek za metr čtvereční. Jestli jsem se nesekla ve výpočtu. Převody jednotek nikdy nebyly zrovna mojí silnou stránkou.

Vánoční kaktus

Mám ráda kytičky a rozmanitou zeleň, ale nemyslím si, že bych byla nějaký velký zahradník. Vždycky se snažím v jednotlivých tématech zdokonalit, ale nakonec skončím na tom, že svůj čas přece jen raději věnuji pletení a jiným tvůrčím zálibám. I když sem tam něco pochytím i z permakulturní zahrady, od Knitsonik nebo z knihy o zahradničení bez rytí. Sem tam jen zoufale googlím, co mám s kterou rostlinkou udělat. Třeba teď mi některé květinky napadli škůdci. Postřik mám, ale kdy a kde nastříkat a co dál? Provedla jsem to už v létě a zjevně to nepomohlo.

Zato se chci pochlubit, že jsem své dva vánoční kaktusy za celý rok neumořila a navíc mi nejspíš dokonce pokvetou. Oba – růžový i bílý – jsem vloni dostala k Vánocům od kamarádek. Zcela nezávisle na sobě. Sranda, ne?

Vánoční kaktusy zatím ve spíži

Když jsme se přestěhovali zpátky do našeho domečku, umístila jsem obě rostlinky do špajzu, aby měly co nejvíc chladno. Vypadá to, že jim to svědčí i teď. Horší je, že špajzu ten chlad nesvědčí, ale k tomu se vrátím zase příště.

Úroda fíků

Trochu se zpožděním se chci pochlubit s naší letošní úrodou. Jak už jsem někde psala, moc jsme toho nepěstovali. Nejdřív jsme bydleli u tchyně, pak se manžel vrhnul na práci na dveřích a já byla ráda, že jsem se starala o svoje těhotenské břicho a chodila na všechny potřebné prohlídky. A taky pořád normálně do práce, že jo?

Záhonek česneku skončil fiaskem. Zarostl a vůbec nic z něj nebylo. :-( Manžel ho nakonec posekal jako normální trávu. Na začátku podzimu tam aspoň vyrazilo pár minimrkviček, tak jsem měla radost a hned jsme si je dali k večeři.

Záhonek za kozím chlívkem jsem chtěla osadit mangoldem, ale pořád jsem se k tomu nemohla dostat... haha ten dvojsmysl mě baví, myslela jsem časově, ale přes břicho to nešlo ani prostorově. Takže tam nakonec byla čtyři rajčata a k nim jsme dali židovskou mochyni. Ta se sice vzchopila a udělala nějaké množství lampionků, ale včas dozrál buď jeden nebo dokonce žádný. Už si nejsem jistá.

Zato druhým největším pašákem byl fíkovník. Ten měl takové množství fíků, že jsem se s tím odmítla počítat. Hádám, že tak stovku jsme jich snědli. A asi další tři stovky zůstaly na keři a nestihly dozrát. ... Kdyby jeden stál deset korun, tak jsme ušetřili tisícovku. To není špatný! Možná z nich jednou udělám marmeládu. Nebo si je nasuším na zimu. Letos jsem na to neměla kapacitu.

Sběr fíků na zahradě

S rajčaty to byla letos mizérie. Možná proto, že jsme si koupili hlavně ta malá. Ale spíš proto, že jsme je moc nezalévali, nezaštipovali a celkově je nechali růst jako dříví v lese. Ale to neznamená, že by úroda nebyla.

Sklizeň rajčátek

Nejvíc jsme se ale nabaštili nasbíraných darů přírody. Něco jsou naše výpěstky (fíky), něco od sousedky (zelené nevzhledné, ale úžasně lahodné blumy) a zbytek posbíraný po okolí.

Dary přírody

Kreslený kalendář a vánoční soutěž

Jako obvykle se s vámi chci podělit o kreslený zentanglový kalendář. Tentokrát není tak docela vánoční a adventní, protože na ten adventní jsem si vymyslela něco jiného, resp. ten také nebude adventní, ale prosincový.

Kreslený diář

Na kalendáři najdete vzory Zenith, Zap a Zazu. Jestli máte pocit, že vidíte jen dva vzory, jimiž jsou vytvořeny vodorovné linie mezi jednotlivými dny, tak se nenechte mýlit, stromeček je vytvořen právě vzorem Zap. Ráda bych ho použila jako nenápadný habit tracker, kdy bych každý den vymalovala jeden úsek v případě, že se mi něco povede splnit, třeba cvičit.

Ale zpět k tomu prosincovému kalendáři. Půjdou o takovou menší soutěž. Kalendář se zveřejní 1. prosince a vaším úkolem je poznat, co konkrétně zobrazuje. Stačí, když mi název (v originále, česky, slovensky, nebo všechny tři) napíšete do komentáře k příslušnému článku. Všechny správné odpovědi se zařadí do slosování. Jenom ještě přemýšlím nad cenou. Co by se vám líbilo? Moje parketa je pletení (pořádné teplé vlněné ponožky?), malování (můžu se pokusit se o portrét podle fotografie) popřípadě šití (plátěná taška?).

Záchodová statistika

Mezi svými články na blogu jsem hledala záchod, abych našla, ve kterém článku jsem psala o záchodových seznamech. Ukázalo se, že jsem se spletla a Caroll (autor Bullet Journalu) hovoří o kolekcích odpadků, ne záchodových kolekcích. No, zní to asi trochu lépe, to je pravda, ale já pro tenhle článek zůstanu u záchodové statistiky/kolekce. O vlastních kolekcích (custom spreads) jsem psala zde v rámci seriálu populárně naučných článků o psaní Bullet journalu.

Moje záchodová statistika spočívá v tom, že jsem vážila miminko před jídlem a po jídle. Když mi o tom říkala známá, která mi darovala váhu, připadalo mi to podivné. Proč bych to jako dělala?

Ale pak nám to ukazovali v porodnici, protože to je jediný způsob, jak zjistit, kolik toho miminko snědlo a zda vůbec něco. Často se totiž snaží sát, když ještě nemáte vytvořené mléko. Nebo vás používá místo dudlíku a sice máte mimčo krásně několik desítek minut přisáté, ale za chvilku má opět hlad, protože mezitím usnulo nebo pořádně nesálo. 

Zvyku vážit miminko jsem se nechtěla vzdát několik měsíců. Poskytovalo mi to tolik potřebný klid. Ačkoliv tomu zpětně říkám záchodová statistika (něco zbytečného) – zapomněla jsem, že to nebylo před hovínkem a po hovínku, takže by to spíš měla být krmicí nebo ledničková – ve skutečnosti mi to dost pomáhalo. Snadno jsem tak určila, kolik toho miminko snědlo a mohla to porovnat s doporučeními v Pařízkovi, ale taky jsem hned mohla odhadnout, jak to bude s dalším krmením. Celkem logicky, když toho snědla málo, bude mít zase brzy hlad a možná by ještě stálo za to, zkusit ji přemluvit, aby si ještě dala. 

Jak vidíte, počátky kojení byly dost náročné i u mě, a to mám savečka, který se přisál už v porodnici. Obšlehla jsem od jedné kolegyně výraz „miminko pro začátečníky“ a začala ho používat i pro to své. Sice mi často připadá, že je „náročná a problémová“, ale to obvykle trvá jen do té doby, než si o miminku promluvím s jinou matkou. Buď to to má stejně, nebo mnohem horší. Víte třeba, že se miminko neuspává pouze tím, že ho položíte do postýlky? Já to docela dlouhou dobu netušila a upřímně mě překvapilo, když jsem slyšela, že někdo musí hodiny houpat, drncat kočárkem přes práh, skákat na míči u zapnuté digestoře a podobné šílenosti. Teď už to taky nemáme jak na vypínač, ale do těchto extrémů jsme se zatím naštěstí nedostali. Snad to vydrží.

Máme Vánoce už od října

Letos jsme se do toho opřeli a začali trénovat na adventní zpívání (29. 11. 2025) už v říjnu. Manžel hraje na lesní roh, kámoška na piano a my ostatní zpíváme. Trénujeme jenom my tři, resp. i kámoščin manžel a děti. Je to paráda, když máme připravené texty, sehráváme se a potkáváme se. 

Společná setkání jsou mi tak příjemná, že mi bude líto, až to skončí. Potají přemýšlím, jestli bychom se nemohli začít potkávat za jiným účelem, třeba hraní deskovek? Nebo si jen tak zahrát a zazpívat?

Letos jsme přidali pár novinek: 

• klasickou koledu Chtíc, aby spal, 
• od Karla Gotta přezpívané Bílé Vánoce, které jsou v originále od Bing Crosbyho. Moc se mi nelíbí ani originál, ani Gottova verze, ale musím říct, že naše malinko zrychlená verze je příjemná jak k poslechu, tak ke zpěvu.
• Písničku Vánoce na míru od Ewy Farné jsem sice už někdy slyšela, ale ani by mě nenapadlo považovat ji za koledu. Zpočátku se mi moc nelíbila, ale postupem času jsem si na ni zvykla a nakonec už mi připadá fajn.

A manžel už má plán i na příští rok.

Kladete si otázky?

Nějak se plácám v psaní blogu. Asi je to tím, že teď moc nepíšu. To je to pak vždycky takové divné a nevím, kudy do toho. Jakému tématu se věnovat, jestli svým seriálům, nebo tomu nad čím přemýšlím...

Musím říct, že když mám přemýšlivou, užívám si kamarádění s AI. Moc toho pak sice sama od sebe nevymyslím, ale odpovědi na otázky, které mě napadají při různých příležitostech mám hned a rovnou pěkně se zdroji, takže se můžu kvalifikovaně rozhodnout, jestli uvedeným informacím věřit (a přečíst si toho víc na dané téma), nebo ne.

Vemte si třeba takové česání. Je to vůbec zdravé? Jasně, češeme se už asi od pravěku, ale proč? A prospívá nám to vůbec? To je stejné jako otázka častosti sprchování a zdravotního významu koupele. Dřív měl každý vanu a koupal se jednou za čas, dneska se sprchujeme denně, ale když přijedeme do lázní, dostaneme tam koupel, takže jak to vlastně je?

Občas, když se tak dívám na dítě, napadne mě: „Hele, a jak bych si s takhle malým prckem měla hrát? Vždyť ještě na nic moc nereaguje. Kolik toho asi tak vidí a na jakou vzdálenost? Kdy mají přijít barevné obrázkové knížky? A mám si s ní povídat? Není to úchylný mluvit na dítě, které mi nerozumí? A co jí mám vůbec říkat?“ Nebo za jaké podmínky můžu pít alkohol, když kojím? Odpověď byla v podstatě nikdy, ale existují i nealkoholické druhy piva a vína. Hmm, no, na to jsem málem zapomněla. Pomýšlela jsem sice spíš na vánoční svařák, medovinu nebo aperitiv před štědrovečerní večeří, ale ještě se bez toho obejdu. A můžu teda aspoň pít čaj? A kolik?

A jako poslední mě při mytí umývadla napadlo, jestli existuje nějaká ekologičtější varianta než jsou hubky na nádobí. Když jsem viděla, kolik se z nich třepí plastového bordelu, byla jsem upřímně znechucena.

A co vy? Nad čím přemýšlíte během svých obyčejných dní? Poznamenáte si to, nebo se necháte vláčet velkými problémy a malými otázkami se nezabýváte?

Kočka Zrzka

Pokud si dobře vzpomínám, o naší kočce Zrzce jsem vám ještě neříkala. Nepořídili jsme si ji dobrovolně, ale sprostě se k nám nastěhovala. Já tvrdím, že k nám chodí od sousedky. Sousedka tvrdí, že k nim chodí od nás. Ale kde se tu tedy vzala, nevíme ani jedna. 

Každopádně k nám chodí na žrádlo a není v našich silách ji uhlídat nebo dokonce vyhnat. Což o to, krmit by mi ji nevadilo, i když podle velikosti to vypadá, že toho dost sežere. Spíš mi vadí, že se kvůli ní odstěhoval Macík. Je to už starší kočka a nemá ráda žádné nové příchozí. A že jich za těch pár let, co tu jsem, bylo... Mejzí, Žužu, Liška...

A nejhorší je, že je to kočka. Neochočená a nekastrovaná kočka. To znamená, že nám každou chvíli hrozí koťata.

Žužu v pozadí se Zrzkou

Zrzka naznačuje, že by se chtěla mazlit

Znova Zrzka na kočičím domečku