Zrovna nedávno jsem kamarádce psala do smsky, že jsem se konečně rozhoupala a objednala se k fyzioterapeutovi. Poprvé v životě.
Nebylo to jednoduché. Odhodlávala jsem se k tomu už asi rok. Možný dýl. Občas mě totiž bolí záda, krk, šíje... tak různě. Většinou je to spíš v horní části a pochopitelně to souvisí s kancelářskou prací na počítači, případně nevhodným hrbením se u filmu, pletení a podobně.
Jenže nikdy to netrvá dost dlouho. Prostě mě jednoho dne bolí záda. Někdy je to tak na prd, že přijdu domů, nemám hlad, jenom se natáhnu a spím až do rána. V lepším případě to tím končí. V tom horším mě bolí krk ještě druhý den. Laicky bych řekla, že z toho mívám až migrény – bolí mě hlava, světlo je pro mě příliš světlé, zvuky jsou strašně hlučné, všechno mě rozčiluje, potřebuji ticho a klid. (Fyzioterapeut říká, že migrény jsou ze zablokovaných zad spíš výjimečné a zahrnují i zvracení, ale neřekl jednoznačně, že u mě to tak není.)
Někdy mám problémy s krkem a zády celý týden. Jenže... na nějaké obstřiky a tak mi to nikdy nepřipadalo. Prostě jsem se z toho snažila vyspat, protahovat si krk, masírovat (manžel to někdy umí úplně uvolnit a jindy to pomůže jen na chvilku), brát si takový nějaký ergonomický polštář...
Už asi tak před tím rokem jsem od kolegyně zjišťovala, kam chodí ona. Jenže to bylo někde po Praze a to já se vždycky ztratím a zabiju tím tak strašně času, že jsem se k tomu nikdy nedostala.
A co si budeme povídat, taky to stojí majlant. Fyzioterapeut není na jedno sezeníčko, kdy vám řekne, jak si máte doma cvičit a nechá vás vlastnímu osudu. No, a když chce za hodinku třeba 1600 Kč a to to máte jakože s nějakou slevou, tak při představě deseti sezení se člověk celkem orosí. A rychle si hledá na youtubku cvičení na krk a doufá, že to pomůže. Občas jo.
Jenže teď čekám dítě. A jak čas plyne, začínám si jeho plynutí uvědomovat. Respektive si uvědomuju jaký je to fofr. Ještě že nejsem koza! To by bylo dítě za pět měsíců venku a to bych vůbec nic nestihla. Ale zase bych přišla o fůru otravných zážitků. No jo, holt je to něco za něco.
A jak tak koukám, jak ten čas letí, říkám si, že pak – rozuměj „s dítětem“ – budu mít asi málo času na různý „ptákovinky“, pochůzky atd. A tak mi došlo, že pokud se svých bolestí zad dokážu zbavit před porodem, bude to jednak skvělý, protože se zádama mají těhotné problémy (břicho jim mění rovnováhu), tahání dítěte může být taky pěkný sport (kámoška měla problémy se zádama až z toho)... a hlavně teď musím řešit, jak si vzít volno z práce, nebo kam nacpat doktora. Pak budu řešit, kam nacpat dítě a to je výrazně náročnější!
Postupně jsem tedy dospěla k rozhodnutí, že teď je ten nejlepší čas na všechno. Není to nic převratného, už dávno to mám napsané ve svém seznamu Velkých pravd (zde), ale je dobré si to čas od času připomínat v různých souvislostech. Někdy si totiž hloupě myslíme, že v budoucnu budeme mít víc volného času než teď. Možná na té mateřské? Možná v důchodu? Ale ono se to vždycky nějak semele a máte ho právě tak akorát.
A skoro na všechno je ten nejlepší čas právě teď. Chcete se naučit malovat, zpívat, trénovat na maraton, nejsou žádné jiné limity než to, jestli chcete. Tímhle článkem vám chci taky ukázat, že nemyslím jen na dítě, ale i na spoustu dalších věcí. A taky na vás. A tak trochu doufám, že nebudu matka, která dokáže mluvit jen o nových vyřčených slovech a vypadlých zubech. Tak mi držte pěsti.
