Z prádelny je... zase prádelna

Nové vnitřní dveře (dřív tam žádné nebyly)

S překvapením zjišťuji, že o této místnosti jsem ještě na blogu nepsala, i když jsem začala. ;-) V prosinci 2021 jsem do článku s názvem Úklid prádelny napsala: „Když se tomu říká prádelna, sušilo se tam prádlo? Nebo pralo? Nevím, zjistím. Vlastně mě napadá, že toho o našem statku moc nevím.“ A jsme skoro o čtyři roky dál a furt nic publikovaného.

Takže ano, prádelna se říkalo místnosti, kde se pralo prádlo. Proč jsem o tom pochybovala?

V rámci rekonstrukce bylo stejně jako ostatní místnosti nutno vystěhovat – nevím nevím, jestli mám někde původní fotky, zlikvidovat vestavěná kamna (možná by měla nějakou historickou hodnotu, kdyby fungovala, ale byla už myslím propálená a fakt dneska nechcete vařit na kamnech, pokud nemusíte) a celkově to tam trochu zkultivovat.

Z původního plánu, že to bude skladovací místnost se postupně a tak trochu i partyzánsky vyklubala letní kuchyně. Přesný proces vývoje vám nepopíšu, protože jsme to ani nestihli postřehnout. Původní plán byl, že tam dáme skříně z ložnice, které jsem upřímně nesnášela a do nich dáme sezónní věci, které nechceme nebo nemůžeme mít v domě. Manžel říkal, že by bylo fajn, mít tam umývadlo a třeba i kousek linky, že by to byla tak trochu porážecí místnost. Aby nemusel porcovat maso v zanedbané maštali nebo venku, což je dost nepříjemné vzhledem k tomu, že se u nás většinou nestihne podzimní porážka a přemění se až v zimní.

Dlažba, které říkám řecká

Já jsem si na prádelnu chvíli myslela jako na svůj ateliér, podobně jako na „domeček“, jehož opravu už jsme si dávno rozmysleli. Jaké to bláznovství, ještě vlastními silami – ha ha ha. Z ruin!

Chvíli to vypadalo, že by z prádelny mohla být letní kuchyně, tak jí ostatní řemeslníci říkali. Tchyně by něco takového hrozně moc chtěla, takže tuto myšlenku podporovala, ale pro mě to v podstatě nedává smysl. Nejíme venku v altánu – ten nechceme a ani neplánujeme, na náš statek se to nehodí, vypadá to moc měšťácky. Navíc manžel ani moc není na trávení času a zejména jídla venku. I v hospodách mě vždy tahá spíš dovnitř s tím, že ho zajímá hezký interiér. Poslední roky nemá těžké mě přesvědčit, protože kuřáci bývají naakumulovaní venku a to mi spolehlivě zkazí každý kulinářský zážitek. Už jsem si dokonce zvykla v případě venkovního posezení na otázku, zda máme vedle sebe místo odpovídat se širokánským úsměvem, aby to vypadalo co nejpřátelštěji: „Samozřejmě, pokud nebudete kouřit.“

Pohled ven na prádelní šňůry

Takže „venkovní vaření“ vypadá slibně jen v pár případech. Například u něčeho extra smrdutého např. dršťky, nebo u něčeho, co by hodně zvyšovalo teplotu či vlhkost v domě – naše digestoř totiž prožene vzduch jenom skrz sebe a snaží se pochytat vlhkost a smrad, ale nepošle to ven. Nebo, kdybych chtěla být s dítětem venku, či si ono hrálo/spalo venku a já chtěla jenom sem tam odbíhat vařit a přitom ho mít pod kontrolou. Nebo kdybych potřebovala vařit ve více než čtyřech hrncích najednou? Nebo kdybychom chtěli s manželem vařit oba naráz. Původně jsme si také mysleli, že by se tam daly dělat tvarohy, jogurty a to všechno, abychom to nemuseli nosit přes celý dvůr, ale zatím (červen 2025) tam není zapojená elektřina, takže to stejně nosíme a vaříme doma. A umatlá se u toho tolik nádobí, že je to možná i výhodnější. Na druhou stranu, kdyby to byla specializovaná výrobna na jogurty a marmelády se zásobou čistých sklenic, bylo by to asi ideální. A taky by bylo super, že by nám v kuchyni celou noc nevrčela trouba.

Nicméně když jsme to rozebírali s kuchyňářem, dobrali jsme se k tomu, že naše letní kuchyně bude zase prádelnou. Doporučil nám totiž, abychom měli dva spotřebiče: zvlášť pračku a zvlášť sušičku. A to do naší malé koupelny (viz článek Květinová koupelna) opravdu nenacpeme. Navíc se mi líbila představa, že budu moci od pračky odejít s košem prádla jedinými dveřmi rovnou ven ke šňůrám na prádlo a ne napříč celým domem jak labyrintem, včetně chodbičky, kde se na pár metrech čtverečních potkávají troje dveře. Navíc nám sušičku dali nad pračku, takže nezaberou tolik místa, jako kdyby byly vedle sebe.

Ty staré nenáviděné skříně jsme tam opravdu dali, ale tím, že si s nimi manžel trochu pohrál a vypodložil je, dají se všechny zavírat a já zjistila, že se mi sice pořád nelíbí, ale můj hlavní problém s nimi byla jejich nefunkčnost, nikoliv vzhled, jak jsem se sama domnívala.

V přechodném období – krátce po nastěhování zpátky domů ještě bez nábytku – nám prádelna sloužila také jako odkladiště věcí na miminko. Ani ne tak kvůli pověrám, že to nesmí být v domě, ale spíš proto, že na kočárek, postýlku a další věci jsme tu prostě neměli místo. Třídění oblečení podle velikosti a druhu jsem pak měla jako jarní brigádku. Psala jsem o tom v článku Připadám si jak třídicí linka.

Čeho a proč chcete dosáhnout?

Dopad toho, co děláte, závisí na tom, proč to děláte. 

Vytáhla jsem ze skříně knihu Metoda Bullet journal – mimochodem skvělá investice, ráda se k ní znovu a znovu vracím. Navíc je dobře napsaná. Otevřela jsem kapitolu Smysl a začetla se. K tématům time managementu, bullet journalu, plánování času a různým vychytávkám jsem se dostala v rámci nedělního speciálu o štěstí v průběhu srpna. Můžete si „nalistovat“ úvodní článek/rozcestník Kurz KNITSONIK Bullet Journaling: Self-Paced Edition.

Připadá mi, že to je ideální téma pro začátek školního roku. Ne, že bych si myslela, že nutně musíte chodit do školy, ale aspoň já mám před zimou pocit, že musím napínat své síly. zatímco jaro a léto se nějak odvíjí samo a se spoustou slunečního svitu se mi dobíjejí baterky, jak naší solární elektrárně. 

Autor Ryder Carroll se zamýšlí nad tím, že úspěch může být překvapivě prázdný. Vytyčíme si určité cíle, za použití různých důmyslných metod se k nim konečně dobabráme a... ono se nic nestane. Náš život nebude šťastnější, lepší a nevím co ještě po získání vysněného pracovního místa (platu/zisku) nebo partnera, vysokoškolského titulu, uběhnutí maratonu nebo narození dítěte. – To mě zároveň trochu uklidňuje, protože to jasně naznačuje, že život nebude ani horší, jak někteří prorokují:

• nebudeš mít čas na sebe,
• nevyspíš se,
• ...

Na druhou stranu jsou tu jisté věci, které mě posunuly a byť si je většinu času neuvědomuju, výrazně mě ovlivnily a dělají můj život šťastnější. Zmíním je někdy příště v článku Co má trvalé místo v mém deníku vděčnosti, ať neodbočuju od tématu. Zkuste se tedy při přípravě svých měsíčních cílů (nebo ještě lépe i těch dlouhodobějších) zamyslet nad tím, proč jich chcete dosáhnout. Je to kvůli vám? Chcete to přímo vy sami? Nebo to děláte pro někoho, na kom vám záleží? Ocení to? Je to opravdu to, co chce? Radši si to ujasněte. (Ukázkový příklad je z knihy Pět jazyků lásky, kdy žena chce slyšet, že muž ji miluje a on si myslí, že to vyjádřil přivrtáním poličky.) A jsou ještě vaše cíle aktuální? Není to už pro vás dávno pasé?

Textilní plenky

Občas se mě někdo ptá, jestli budu používat jednorázové plínky nebo textilní pratelné. Šalamounsky odpovídám, že to se ještě neví.

Jak jsem řekla jedné své známé hned na začátku. Samozřejmě, že to mám v plánu. Je to ekologičtější, levnější a snad i lepší pro dítě. Jenže… zrovna tak mám v plánu jíst spoustu zeleniny a pravidelně cvičit. V reálu si ale občas ráda dám suchej salám (nějakej ten Uherák, Lovečák) nebo zákusek (pusinka se spoustou cukru, věneček s máslovým krémem jako kalorická bomba a taky ráda peču, když mě honí mlsná) nebo Kofolu.

Takže se snažím brát textilní plenky jako jakékoliv jiné předsevzetí. Buď to půjde nebo ne. Pokusit bych se chtěla, ale jak říkala kamarádka Léňa, nemusím to hrotit. Nemusí to být pokaždé. Můžu je používat doma, když mi to bude vyhovovat a na výlety či k doktorovi brát jednorázovky, protože je to pohodlnější a praktičtější. To všechno se uvidí.

Hlavní je být v pohodě a ne se plísnit za to, že nesplňuji svoje vysoké požadavky, když leckdo jiný se o to ani nepokouší.

Zase další kreslení?

Sotva skončil projekt Mastering Mixed Media Expo 2025 (psala jsem o něm zde), pozvala své příznivce Tamara Laporte do nového projektu – Sketchbook Revival Binge Fest 2025 – pořádaného její kamarádkou Karen Abend. No, copak jsem mohla odolat? Škoda, že to bylo ještě před tím, než jsem odešla na mateřskou. Ne, že bych si myslela, že na ní bude kdovíkolik času, ale třeba aspoň na to malování by ho mohlo být víc. Než se narodí malá.

Články jsou publikovány v trochu jiném období, než kdy se Sketchbook Revival Binge Fest 2025 reálně konal, protože nemůžu zároveň psát a malovat, chodit do práce, řešit administrativu, věci do porodnice a načítat odbornou literaturu. Ale to je vám asi jasné. ;-)

Navíc mám vždycky velké oči ohledně toho, co se dá stihnout a vždycky jsem hrozně překvapená, že den má jen 24 hodin a z nich můžu reálně na hraní využít třeba jen dvě. A to jsem ještě ráda, že máme studenou večeři.

Jo a abych nezapomněla, info k celému seriálu najdete na blogu o tvorbě pod štítkem kreslení hned příští pondělí 1. 9. 2025 na první školní den.

Jak rostou kůzlata + smutný příběh

Ráda bych řekla, že nám kůzlata rostou jako z vody (tedy mléka), ale není tomu tak. Jak je člověk pozoruje každý den, má pocit, že se vůbec nemění, i když ani to není pravda. 

Kůzlata jsou jako děti, každé má jinou povahu, hlas, mimiku… svůj osobitý styl, jak vás naštvat. Třeba bílej kozlík od Melindy je náramně zajímavý svým výrazem v obličeji. Poslední dobou (koncem června) jsem si všimla, že vypadá jako smutný člověk. I když mě zrovna vytáčí doběla svým nekonečným skákáním na okno chléva, ten jeho smutný výraz mě hrozně dojímá. Kolikrát si ho prohlížím i poměrně zblízka a nedokážu přesně říct, čím to je. Umí to dělat záměrně? Nebo mu tak prostě narostly chlupy/lysinky u očí? Ještě jsem si toho u žádného jiného kůzlete nevšimla. Dokonce i jeho mečení zní tak nějak smutně, teskně, jinak než ostatních. A nemyslím si, že by byl reálně smutný, i když má proč.

Necelý měsíc od porodu totiž někdo zabil jeho černého brášku s bílým bříškem. Jednou jsme si všimli, že nejkrásnější kozlík se zajímavou maskou na hlavě nějak divně chodí na jednu zadní nožičku. Manžel přemýšlel, jestli nebude třeba ho porazit, nebo jestli by mohl mít nějakou vadu jako kdysi Pepa číslo jedna, který blbě stál i chodil přibližně od kastrace (vygumičkování). Ale to nejspíš nebyla příčina, protože na ostatní to vliv nemělo. Každopádně druhý den nebo za dva dny to bylo dobrý. Tak jsme to neřešili. 

Pak se to objevilo znovu. Ale bylo to divný, takový nějaký víc. Nejdřív jsem ho pozorovala, když čůral, a to byl naprosto v pořádku, protože u toho musí být rozkročený a to by bylo vidět, kdyby nějak divně pajdal. Ale večer jsem domů slyšela nářek, takový to jako když pláče dítě a to je jasný, že se něco děje. Z rozmaru mečí kozy jinak. Vyběhla jsem (v rámci svých těhotenských možností) ven a myslela, že budu zachraňovat kůzle před psem, ale venku byl klid. Až v chlívě v samostatné kóji jsem viděla vedle sebe ležet obě Melindina kůzlátka a to černé povykovalo. Zkusila jsem ho postavit. Udělalo pár kroků a zdálo se, že má nožičky v pořádku. Manžel měl podezření na genetické problémy nebo na něco s páteří. Obavy jsme měli též z parazitů, i když už je dlouho klid. – Od té doby, co chováme zvířata uvnitř místo na volné pastvě. Rozhodli jsme se počkat do dalšího dne. Ráno mi manžel oznámil, že porážet už nemusí. Celý den jsem z toho byla špatná a pořád přemýšlela, jestli jsme něco nezanedbali. Jestli jsme už večer mohli tušit, jak to dopadne. A jestli jsme mu to trápení neměli zkrátit. Jenže co kdybychom ho zabili zbytečně? Nikdy takhle malá kůzlátka neporážíme. Vím, že to dělají snad ve Španělsku nebo kde, říkal mi o tom kolega, že mají výjimečné maso, když jsou ještě jenom na mléce. Ale jsou tak malí, není to škoda? Tchyně říká, že to je jako zabíjet děti. To mi ale nepřijde jako vhodné přirovnání, protože mám pocit, že občas by to někteří rodiče měli chuť udělat.

Protože jsem na nic nemohla přijít, zapnula jsem si umělou inteligenci a pustila se do hledání s její pomocí. Pořád mě otravovala, že si myslí, že šlo o úraz. Snažila jsem se ji jakkoliv zlomit, aby vymyslela něco jiného. Mohli by to být paraziti? Ne, trvala na svém. To by postihlo i další zvířata, nebo alespoň mláďata. Musela jsem jí dát za pravdu. Z podobného důvodu jsme se shodli na tom, že to ani nebude nějaká výživová chyba, že by jim třeba chyběly minerály nebo tak něco. Navíc už kozy chováme dlouho a to by se projevilo už dřív, ne? Nejdivnější věcí bylo to, že umřel do rána. Kdyby měl špatnou nožičku, vývojovou vadu, špatné žrádlo nebo já nevím co (i ty parazity), tak by to nebylo takhle rychlý.

Vzpomínám, jak mi před tím, než jsem šla na operaci, gynekolog řekl, že je jeden doktor, který zjistí, co to mám za divnou bulku – chirurg. Nebo si to pletu s přednáškou o umělé inteligenci a robotice, kde se moderátorka ptala neurochirurga, jestli pozná rozdíl mezi robotem a člověkem. S přátelským úsměvem odpověděl že ano, že mu otevře hlavu a podívá se. Vzpomínám na něj vždycky, když čtu o hodných psychopatech.

Udělali jsme to stejně. Předem jsem se trochu bála, co zjistíme, ale nejhorší je nevědět. Aspoň pro mě. Když ho manžel stáhnul, osahal mu nohy i páteř a přizval si mě k tomu, aby mi mohl ukázat, že všechno je v pořádku. Trochu mě to zarazilo a zároveň jsem byla ráda, že jsme ho neporazili už včera. Ve výsledku by to stejně bylo lepší, ale kdybychom ho porazili, tak v tuto chvíli bych dávala muži za vinu, že jsme zbytečně zkrátili život zvířátku.

O něco později mě manžel znovu zavolal, aby mi ukázal krev v břiše. Nechápala jsem, co na ní mám vidět. Zvířata se běžně vykrvují. Krev se pochytá, svaří s vejci a česnekem a je moc dobrá, když člověk nepřemýšlí nad tím, co to jí. Chutná trochu jako játra, ale mnohem jemněji a lahodněji. 

A tak mě manžel poučil, že krvácení do břicha je vnitřní zranění běžně viditelné například u srnek sražených autem a podobně. Není pravděpodobné, že by si to mohl způsobit sám pádem z hromady dřeva nebo něčeho podobného. Pes mu to taky udělat nemohl, protože si jich moc nevšímá a na kůzlata jenom vrčí a zahání je a navíc byl dneska celý den zavřený, když byla puštěná. Pokud vyloučíme matku Melindu, zbývá Líza a Pepa. Toho jsme zpočátku nepodezřívali, protože jsme ho tou dobou ještě neviděli na kůzlata útočit a Líza je pořád nabírala hlavou a trkala do nich. Na druhou stranu stejně nám je záhadou, jak se jí to mohlo povést, když nemá rohy. Jenom tou hlavou? Chvíli jsme dokonce uvažovali, že sama půjde na podzim pod nůž, ale takhle zpětně, když jsem dostatečně vychladla, myslím, že by to byla škoda, ještě by třeba dva tři roky mohla vydržet.

Paradoxní je vývoj Líziných kůzlátek: hnědá hlupačka, kterou jsme museli přistrkovat a pořád se ne a ne sama naučit pít, je nakonec mnohem dravější a větší, než černá chytrá, která uměla pít skoro hned od začátku. Z nějakého důvodu – snad proto, že je pořád tak maličká, jako by to byla zakrslá koza – ji pes nechává jako jedinou se pást, když už všechny ostatní zažene. Má takový milý výraz, moc neřve, slyším ji mečet hlavně v případě, že jí ty dvě větší potvory utečou oknem a ona zůstane v chlévě sama. To mi jí pak je líto a jdu ji taky pustit.

Habit trackers = sledování návyků

Mohlo by se vám zdát, že znovu děláme to samé, co máte v denních záznamech, ale ve skutečnosti je to trochu jinak. Habit trackers sleduje něco, co byste měli dělat opakovaně (například každý den), nikoliv jednorázové odeslání daní. V habit trackeru můžete sledovat téměř cokoliv. Knitsonik se primárně zaměřuje na to, co odpovídá jejímu seznamu List of wants, tedy co by chtěla. Mohli byste se třeba chtít zlepšit v angličtině, a tak byste si rádi každý večer četli anglickou knihu nebo překládali písničky, ale není to další úkol, který byste měli přidat na svůj seznam a navíc ho tam psát každý den znovu a znovu. Za to ale díky habit trackeru uvidíte, kolikrát se vám to během jednoho měsíce skutečně podařilo.

Co dát do habit trackeru?

• čemu se chcete věnovat = položky z vašeho měsíčního seznamu List of wants, např. pletení, čtení, zahrádka, malování, psaní básní, blogu, rande s manželem... slouží k vašemu uvolnění, lepší náladě a dobytí baterek,
• věci, ze kterých se snažíte udělat svůj zvyk: užívání železa, hořčíku, preventivní mazání břicha proti striím, kontrola poštovní schránky, příprava na přijímačky, chodit pravidelně spát v deset, abyste neměli problémy se spánkem, když chodíte každý den jinak; používání mezizubního kartáčku...

Samozřejmě to bude fungovat jen v případě, že budete habit tracker pečlivě vyplňovat každý den. Proto si k němu dejte velkou záložku nahoru. A taky si zapište číslo jeho stránky do indexu. V knize Konec prokrastinace je tento nástroj uveden pod názvem Buzer lístek, ale habit tracker mi připadá příjemnější. Nechci se buzerovat ještě nad rámec denních úkolů.

Po pár měsících je zajímavé sledovat, jak se vaše habit trackery měnily podle toho, co vám připadalo důležité.

Nejjednodušší habit tracker má podobu tabulky: obvykle ve sloupcích jsou datumy a v řádcích jednotlivé položky, které vás zajímají. Na konci měsíce tak máte přehled, čemu jste se věnovali a čemu nikoliv. Každý večer vybarvíte čtvereček, abyste si označili, že jste danou věc splnili, nebo si na ni našli čas. Pokud se vám dlouhodobě nedaří vybarvit žádnou z těchto zábavných věcí, pak jsou možná vaše seznamy každodenních úkolů příliš dlouhé.

Na základě vlastní zkušenosti doporučuji jednu tabulku/obrázek, ne pro každý zvyk další, jinak se v tom bude hůř orientovat a vyplňování zabere zbytečně moc času.

Pár dalších nápadů, co můžete sledovat v habit trackeru dle [1]:

• čtěte si denně alespoň 20 minut
• ráno pět minut meditujte
• každý den si zapište si tři věci, za které můžete být vděční
• odpojte se od obrazovek hodinu před spaním
• buďte venku alespoň 15 minut denně
• každý den se naučte jednu novou věc
• denně volejte nebo pište blízké osobě
• snězte si alespoň jedno jídlo bez rozptylování 
• naplánujte si týdně rande nebo společenský výlet
• stanovte si hranice pro ochranu osobního času
• měsíčně se zapojte do dobrovolnické činnosti nebo přispějte na dobrovolnickou činnost
• vyhýbejte se negativním rozhovorům a drbům
• během dne se více usmívejte
• ...

#knitsonikbulletjournal, #bulletjournalwithangelika

Zdroje:

[1] 50 Powerful Habits to Track in Your Bullet Journal, Dividends Diversify, 6. 2. 2025, cit. 26. 7. 2025, https://dividendsdiversify.com/powerful-habits-to-track-in-your-bullet-journal/

Těhotenský deníček

 Fíha, já o něm ještě vůbec nepsala. Tak to je tedy smutné. Já píšu málo i do něj, ale to už je jiná kapitolka.

Knihu těhotenský deník od Anna Loll a Birgit Althaus z nakladatelství Vašut jsem koupila už před spoustou let. Nevím, jestli to tehdy byla novinka, nebo jsem ho zahlédla v Levných knihách a přišlo mi, že by to mohlo být hezké (pro některou z mých kamarádek). Určitě jsem ještě nepomýšlela na vlastní dítě. Ale pak nějak zůstal zahrabaný ve skříni a skoro všechny kamarádky zatím dávno otěhotněly (leckdy i dvakrát) a deník mi zůstal na krku.

Takhle zpětně musím říct, že vůbec není špatný. Je v něm stručně uvedená spousta informací, které jsem si jinde pracně dohledala. Na druhou stranu je v něm taky uvedeno pár nesmyslů (no, od roku 2008 už jsme se trochu posunuli, že?) – jako třeba homeopatie, akupunktura, tradiční čínská medicína a další léčitelé a šarlatáni.

Líbí se mi, jak se vyvíjí (kulatí se, nikoliv tloustne) postavička ženy vpravo dole na každé liché stránce.

V deníku jsou vyjmenované doporučené sporty, vhodné přibývání na váze, co dělat, když je nedostatek železa apod. Zároveň mi ale vadí, že zmíní, že hodně železa je v játrech, ale přitom neřeknou, že játra není vhodné v těhotenství konzumovat.

Když si tak listuju svými zápisky, mám radost, že jsem aspoň občas zodpovědně psala!

Stromky a kočka

Kromě dvou stromů v zahradě: vlašského ořechu a meruňky máme ještě za stodolou stromky, keře a jiné rostlinky, kterým říkáme souhrnně stromky. Letos přibyly tři nové: zimolez kamčatský (2x) a muchovník.

Naše nejstarší kočka Macík ráda spává na střeše kurníčku pod meruňkou

Takhle vypadá naše stromková zahrádka (sad bych tomu vážně neříkala) za stodolou po první sklizni sena v polovině června.

Stromky za stodolou

A teď se koukneme na jednotlivé rostlinky pěkně zblízka. Občas se nám totiž trošku obměňují – během rekonstrukce jsme bagrem nechali vytrhnout jeden ze samčích rakytníků. Bylo mi ho sice hrozně moc líto, ale dva samci a k tomu neplodící samice opravdu nedávají smysl. Nevíte, proč nám neplodí? Má to být nenáročná rostlina. A máme ji už dostatečný počet let.

Obdobně jsme na tom s dřínem, ale ten měl vloni jednu kuličku (sežrali ji ptáci, nebo náhodní kolemjdoucí) a letos má taky asi jednu. Tak nevím, jak dlouho ho před manželem ubráním. Takhle totiž opravdu moc k ničemu není. Možná by potřeboval trochu víc prostříhat?

Dřín

A tohle jsou oni – dva zimolezy kamčatské. Zatím jsou malí, takže na nich při pohledu shora není nic extra zajímavého. A vzhledem k tomu, že plodí zároveň s prvními rajčaty, tak se letos úrody nedočkáme. Snad ve zdraví dožijí příštího roku. Obecně jsme měli lepší zkušenosti se stromky sázenými na podzim než na jaře – hlavně kvůli mšicím a jiným potvorám. Tak uvidíme.

Zimolezy kamčatské

Černý rybíz už máme taky jenom jeden. Do druhého se nám právě vloni (nebo před dvěma roky, už nevím) daly mšice a celý ho nějak utrápily, i když jsme se ho snažili stříkat nějakým česnekovým výluhem nebo čím. Sice jsme se mšic zbavili, ale měl málo listů. Ale možná mu nějaká myší potvora podkousala kořínky a on uschnul. U jednoho z rakytníků svého času taky bývala velká díra. Letos je černý rybíz krásně obsypaný, ale i když jsou kuličky dostatečně černé a celý den se vyhřívá na slunci, připadá mi dost kyselý. Myslím, že tolik by být neměl.

Černý rybíz

Fotka muchovníku je spíš trochu pátračka – nachází se někde tam uprostřed toho zamulčovaného kola! Zpovzdálí za ním můžete vidět rajčata, která nám zatím taky moc nerostou. Ani, když je vyfotím přímo, není to nic moc. Nechápu proč, slunce a vedro je pořád, déšť taky celkem je a sem tam manžel zalévá. Takže o co jim jde? Vždyť už je konec června!

Muchovník

Josta je na tom o něco líp, dokonce má nové výhonky. Ale proč je na tom nejstarším takový ošklivý lišejník, to tedy nevím.

Josta

Nejlíp se daří krmné řepě pro kozy. S tou nemáme problémy nikdy! Dokonce i když ji nahryzají myši, ona to nějak zvládne. To kvetoucí vpravo od ní je opět koriandr, který jsem před květem nestihla sklidit. Ach jo. Vždycky vykvete hrozně rychle.

Krmná řepa a kvetoucí koriandr

Šalvěj s mateřídouškou v popředí.

Šalvěj a mateřídouška

Sousedovic nový barák. Nebo spíš nový barák nových sousedů. Psala jsem o tom zde.

Nový dům v sousedství

Moruše – snad jediný opravdický stromek. Takhle vypadá malá, ale ve skutečnosti jsme stejně velké. A letos měla ohromnou spoustu plodů, jak jsem psala v článku Sklizeň černých moruší.

Moruše

Projektová stránka (Course Progress Page) a vlastní kolekce (Custom Spreads)

Carroll něco podobného ve své knize neuvádí, ale dalo by se říct, že je to jeden z typů kolekcí, o kterých hovoří na stránce 237.

„Vlastní kolekce má sloužit nějaké konkrétní potřebě. Může být úplně jednoduchá (třeba jako nákupní seznam) nebo složitá (například dlouhodobý projekt). Vytváření vlastních kolekcí je tvůrčí, příjemný a vděčný aspekt vedení Bullet Journalu, protože si tak dodáváte sílu k řešení specifických osobních problémů.“ (str. 237)

Jenom pozor na „kolekce odpadků“, to jsou seznamy, které vám nepřináší žádnou hodnotu, pokud tedy nijak nevyužijete informace ze seznamů zhlédnutých filmů, přečtených knih, délky spánku... je zbytečné si je zapisovat. Naopak smysl to dává, pokud vás záznamy motivují k pokroku ve cvičení, nebo pozorujete trendy vedoucí ke stagnaci. „Pokud se z informací uvedených v kolekci nic nedozvíte, mají malou hodnotu a je pravděpodobné, že se vám nebude chtít v jejich zapisování pokračovat. Neplýtvejte časem na vedení kolekcí, které vám nic nepřinášejí.“ (str. 238) Na druhou stranu já osobně bych řekla, že si můžete zkusit vést jakoukoliv kolekci a uvidíte co a jak je pro vás užitečné. Sama jsem si už vedla spoustu kolekcí odpadků, ale někdy se z nich nakonec vykřesalo něco skvělého, jako třeba tabulka, o které jsem psala v článku Seznam připravovaných článků. Je to úžasně praktická kolekce, která mi na jediné stránce dává fantastický přehled toho, co mám v rámci kterého seriálu připravené či naplánované k publikování na několik měsíců dopředu.

Moje Course progress page pro průchod uvedeným kurzem

Jednou z užitečných vlastních kolekcí, o které hovoří Knitsonik, může být Course Progress Page = stránka s postupem v nějakém kurzu či projektu, postupně plněné úkoly (tasky), viděná videa a pod. Doporučuje udělat si ji třeba právě pro její Kurz KNITSONIK Bullet Journaling: Self-Paced Edition, ale můžete si ji udělat i pro jakýkoliv jiný. Vhodné je to zejména u těch, které nemají postupné odškrtávání projitých lekcí. Course Progress Page vám umožní sledovat váš pokrok v kurzu, ale lze ji použít i jako šablonu pro jakýkoli kreativní projekt, ve kterém chcete sledovat pokrok a označovat milníky. Může to být klidně pletený svetr, váš vlastní návrh ponožek, plánování výstavy, kapitoly bakalářské práce... K jednotlivým bodům kurzu můžete kromě označování, že už jsou hotové, přidat i číslo stránky, na které jste úkol vypracovali, pokud ho zpracováváte písemně do deníku.

Pro vlastní kolekci jsou vhodné různé projekty či náročnější cíle – díky kolekcím si snadno udržíte přehled, co už máte zvládnutého, např. jednotlivé techniky háčkování, vaření, břišního tance a pod.

Vlastní kolekce (Custom Spreads) se mohou zabývat čímkoliv, co je pro vás důležité či užitečné. Knitsonik: „Zamyslete se nad některými úkoly, ke kterým se pravidelně vracíte během týdne, nebo nad malými projekty, kterým by prospěl vyhrazený prostor ve vašem deníku.“ Ona má například stránku věnovanou:

• obědům a večeřím v týdnu, takže snadno ví, co chce kdy vařit a hned u toho má připravený nákupní seznam potravin podle toho, jak postupně prochází obchodem,
• knihám, které si chce přečíst, které chce recenzovat, a ty, které už přečetla si může odškrtnout,
• sázení rostlin – jedná se o jednoduchou tabulku se seznamem semínek, která vlastní. Tabulka jí ukáže, kdy má kterou rostlinu sázet a jestli ji dát v truhlíku dopředu nebo dozadu podle velikosti. Když si pak najde chvilku na zahradničení, snadno ví, do čeho se má pustit a nemusí to hledat na jednotlivých sáčcích s rostlinami.
• V online podobě, třeba v mobilu, by takhle mohl být super seznam podcastů, které si chcete pustit, když máte volnou chvilku, trčíte v zácpě, nebo čekáte u doktora.

„Využijte tento úkol k tomu, abyste si uspořádali své každodenní životní záměry, abyste se cítili připraveni na cokoli, co CHCETE nebo POTŘEBUJETE udělat.“

A co mám takhle já?

• seznam námětů na články rozdělený do jednotlivých seriálů na blogu. Každá stránka bullet journalu je rozdělena na dva sloupečky, postupně tak mám na čtyřech stránkách jednotlivá témata. Vždycky, když mám čas, můžu si sednout a psát přesně na to téma, na které mám náladu. Chci si procházet fotky k pleteným výtvorům a psát o pletení? Hurá na něj! Chci uvažovat o těhotenství a psát „plky“ z hlavy – fajn, stačí nalistovat příslušnou stránku a vybrat si téma, které se mnou momentálně rezonuje.
• pondělí: kreslení
• úterý: na statku
• středa: inspirace
• čtvrtek: něco nového
• pátek: pletení
• sobota: těhotenství (štítek dítě)
• neděle: štěstí [v jednotlivých měsících jsem se rozhodla psát o poezii, bullet journalu, odvaze, pražských klubíčká(rná)ch a zase poezii...]
• a seznam s tématy mimo seriály, takové ty deníkové jako Výlet kolem veltruského zámku, další Výlet do Nelahozevsi, Lukášova svatba nebo Jarní krajkářské trhy...
• a seznam s mezinárodními dny, které bych si chtěla prostudovat a promyslet, jak je slavit v rámci mého Zajímavého kalendáře.
• a připravované články na blog Seznam článků na blog na léto a podzim, tohle je moje novinka a moc se mi líbí! Není to jen takový seznam, ale faktický zlepšovák. Názvy článků jsou doplněny do jednotlivých políček tabulky a v případě vybarvení políčka zeleně to znamená, že je komplet hotový a připravený na publikování. Pokud je políčko bílé, znamená to, že je třeba ještě doplnit nějaké fotografie, odkazy nebo něco podobného. A na neděle jsem si kolmo dopsala témata na jednotlivé měsíce! Jak jsem psala u nedělního seriálu. Takže v každou chvíli vím, kterému seriálu bych měla věnovat pozornost a co je potřeba do budoucna trochu dopsat nebo doplnit. Popřípadě nafotit.
• seznam zakoupených kurzů na různých platformách: Seduo, Kurzy pro radost, Knitsonik, Domestika... to abych věděla, do čeho se pustit,
• seznam knih k různým tématům, která studuji/věnuji se jim, jako jsou štěstí, time management...
• checklist k domovu = co je potřeba udělat v obýváku (sedáky na židle, obroubit a přidat krajku na závěsy do oken...), kuchyni (dodat gauč – momentálně odloženo, protože tam stojí přebalovací pult) a v dalších jednotlivých místnostech, lze na tom průběžně dělat, když je čas, nebo si to plánovat na dobu, kdy bude čas (nebo manžel po ruce)
• bucket list, těch mám vždy po ruce zásobu: na léto, podzim, zimu, advent... připomínají mi, že nejen prací živ je člověk a občas je třeba si odpočinout a užít si nějakou malou slastnou kratochvíli. Ten „nejobyčejnější“ zahrnuje třeba: uspořádat šanon s vytištěnými pletenými návody; upéct kváskový chleba; ušít si boty; ušít si kalhoty...
• seznam pletacích návodů od různých autorů s poznámkami, zda je mám vytištěné a jaká je na ně spotřeba, ideálně i potřebný počet barev a hlavně nutný vzorek,
• co by mohlo pomáhat proti otokům nohou – psala jsem o tom článek a nepomáhalo mi nic, ale aspoň se to třeba trochu zlepšovalo,
• seznam obrázků malovaných v rámci kurzu Mastering Mixed Media, postupně odškrtávané, co jsem namalovala a následně i o čem jsem už psala na blogu. Přehledové články najdete zde a zde. Na jinou stránku jsem si nakreslila bingo pro kreslicí výzvu Sketchbook Revival Binge Fest 2025, o kterém vám povím víc v září a další bingo jsem věnovala ponožkovému pletení, tam ale přímo šlo o hru Bingo 2024–2025.

Ještě bych mohla pokračovat, ale spíš vám chci dát prostor pro vytváření vlastních kolekcí k tomu, co je pro vás užitečné. Třeba se k tomuhle tématu ještě někdy vrátím. Jdu dojit kozy, pa.

#knitsonikbulletjournal, #bulletjournalwithangelika

Proč Češi nechtějí děti?

Na CNN Prima News na mě vyskočilo pětiminutové videjko s tímhle názvem. Vzhledem k tomu, že jsem těhotná a dítě jsme chtěli, bavíme se o tom v obecné rovině s manželem relativně často. Nedávno jsem k tomuto tématu dokonce hovořila s kámoškou, která dítě naopak nechce a četla o tom zajímavou Příběh služebnice od Margaret Atwood, jestli si to dobře pamatuju.

Podle mě je to celkem jednoduché. Když to vezmu chladnou logikou a zvážím, co mi dítě může přinést a co mi naopak vezme, nedává moc smysl si děti pořizovat. Začněme tím, čeho je míň, tj. pozitivy na život rodičů nebo celkově:

• Dítě obohatí život o nový rozměr. Ukazujete mu věci a hrajete si s ním (hrady, pletení, knihy, filmy, zvířátka v zoo, vaření, moře...), které znáte a máte rádi.
• Doufáte, že se o vás na „stará kolena“ postará.
• Díky dítěti „po vás něco zbyde“.
• Máte potřebu se o někoho starat.
• Máte potřebu poslat své geny dál. Vytvořit novou bytost, která bude částečně po vás.
• Chcete, aby naše kultura nevymřela. Aby měl kdo vydělávat na naše důchody.

A jak vám dítě ovlivní život – možná negativa:

• stojí dost peněz: jídlo, oblečení, škola, koníčky, zajištění hlídání/tábory...,
• žere vám čas: výchova, pomoc s úkoly, doprava do školy..., pokud jste měli doteď málo času na sebe, budete ho mít ještě míň,
• omezí váš výkon: můžete chodit jen některé procházky, túry, hory, nebo si ho musíte dát do nosítka, či zajistit hlídání...,
• přináší nové problémy, které musíte řešit: zdravotní a již zmiňované: finanční, časové a vlastního rozvoje,
• v případě rozvodu/rozchodu/nového partnera se přidávají ještě problémy řešení všech výše uvedených (časových, finančních, výchovných, hlídacích a pod.) spolu s nespolupracující osobou (předpokládám, že rozvod nebyl jen papírový, ale že si už nerozumíte).

Kromě výše uvedených negativ mě napadají ještě další:

• V dnešním světě plném možností se nechcete vázat, ale chcete si užít. Můžete cestovat, profesionálně tančit, vést malý krámek s látkami a kurzy šití. Ano, to vše můžete pochopitelně dělat i s dítětem, ale bez něj je to jednodušší.
• I kvůli spoustě možností se chlapům nechce mít děti kdovíjak brzy. Aspoň taková je moje zkušenost, většina, co znám, o tom začne uvažovat až s blížícím se stářím (35–40 let). Ženy zase zvažují nestálost manželství a představa, že na dítě zůstanu sama není nikterak lákavá. On se totiž další chlap s dítětem na krku hledá trochu hůř.
• Osobně bych ještě přidala nejistotu práce a bydlení. Potkala jsem jednu starou babku, která tvrdila, že si dřív nejprve pořídili děti a pak řešili tyhle dvě položky. Sorry, ale to není můj styl. Nepořídím si dítě, když vím, že se o něj nedokážu postarat. A s tím souvisí i vyšší vzdělání. Dnes už asi není problém mít dítě při vysoké škole, spousta studentů totiž pracuje a je svým způsobem zajištěná. Když jsem dělala doktorát já, měla jsem příjem max. 7 000 Kč, což sice pokrylo moje bydlení, jídlo a nějaké koníčky, ale měsíčně mi zbývala tisícovka (na boty, nenadálé výdaje a pod.).
• Vidím tu i vliv kultury. Dneska není nic moc divného nemít a nechtít dítě, takže žádný stres, ne? Ne, že bych zrovna tohle chtěla měnit, ale pokud je normální počkat si do pětatřiceti místo rodit v osmnácti, chcete vypadat jako „socka“, nebo že jste měla „nehodu“? Taky jsem někde četla, že dnes pomaleji dozráváme, takže v osmnácti jste ještě takoví nevyvinutý děti. Těžko říct, co je na tom pravdy, zdroj si nepamatuju.

V uvedeném videu poukazují i na „změnu hodnot“. To bych si dovolila trochu polemizovat, protože pětadvacetileté holky, co znám, jsou už připravené. Děti by chtěly klidně teď a některé je už i mají. A to mluvím o vysokoškolsky vzdělaných. 

S uspokojením můžu konstatovat, že jsem přišla na stejné důvody, jako ve videu zmiňují. Co si budeme povídat, hladí mi to ego. Nad přístupy vlád, které nabízejí jednorázový bonus nebo zakazují potrat, ale jenom kroutím hlavou. To je jak ten Příběh služebnice – potřebujete lidem vyřešit jejich problém a oni pak do toho půjdou sami, nemůžete je nutit. Je to stejně jednoduché jako zdravý životní styl nebo sport. Když vás to bude bavit a bude vám to chutnat (a třeba to uvaří někdo jiný a nacpe vám to až na stůl), půjde to určitě mnohem líp, než když to bude pracné, otravné, nudné a ještě k tomu povinnost, děkuju pěkně.

Podle sexuologa Petra Weisse je prý u žen průměrný věk nad 31 let, což je celkem dost, když si vzpomenu na známého, který mi říkal, že musí mít brzy dítě, protože jeho žena je zdravotní sestra a trvala na tom, že to musí být do 28 let. Ale těžko říct, kolik o tom věděla a jestli se to neposunulo. Uff, tak on řekne, že jsou tyto ženy za zenitem své plodnosti, to zní fakt ostře. (Jenže to si mám v pětadvaceti nabrnknout padesátiletýho dědka, aby už chtěl mít děti?) Každopádně i nám říkali, že křivka některých nepříjemných duševních i tělesných onemocnění stoupá s přibývajícím věkem. Pojišťovna vám dokonce po čtyřicítce přestane přispívat, pokud máte problém otěhotnět. 

Řešení je za mě jednoduché – podívat se na příčiny. Co nás trápí a co by s tím šlo dělat.

• volný čas – Máme dost školek? Chůviček? Zařízení, kam lze dítě odložit, když jste nemocní a nemůžete se o něj postarat? Nebo chcete jet na dovolenou bez něj? Kolegové třeba dost problematicky řeší letní prázdniny – kam dát dítě na dva měsíce, aby se to nemuselo řešit tak, že jeden měsíc má dovolenou maminka a druhý tatínek (a maminka mu všechno navaří na obědy i večeře). Co babičky a dědečkové? My mladí máme děti pozdě, takže nám „hlídací generace“ umře, nebo na to nestačí. Pokud je fyzicky i psychicky fit, ještě není v důchodu a neustálé prodlužování odchodů do důchodu tomu vážně nepomáhá. Leckterý důchodce dnes pracuje, protože důchody jsou spíš k pláči, než aby se rodiče mohli věnovat vnoučatům a vyrazit s nimi bezstarostně na výlet. Výhodou v dnešní době je nepřeberné množství akcí pro pra/rodiče s dětmi. Mám pocit, že se skoro neděje nic jiného než dětské dny, kavárny pro děti, dílničky a podobně.
• jistota vztahu – Jak snížit rozvodovost je asi spíš otázka pro filozofy, psychology nebo sociology. Ale není to jen o tom, abychom byli úplná rodina, souvisí s tím i bydlení a peníze.
• bydlení 
• peníze

Housata 2025

Protože už od letošního jara zase víceméně bydlíme doma, rozhodl se manžel, že si zase pořídíme housata. Trochu jsem mu to rozmlouvala s ohledem na můj zdravotní stav – není totiž vůbec jisté, kolik času a do kdy jim budu moci věnovat. A jak to pak budeme řešit, když se budu muset starat o dítě a nebudu mít čas na husy?

Ale řekl, že je s tím v pohodě, že mu nevadí, že to bude letos víc na něm a tak jsme pro ně jeli do Jarpic – Budenice 5, kde je snad našel na inzerát. Původní plán byl zajet do Ředhoště na trhy a podívat se, jestli je tam mají a taky jestli k nim mají krmivo. Ze Slepičáře se nám totiž neozvali, jak slibovali.

Pro malý žlutý třítýdenní bobíšky jsme si jeli v pátek 13. června a byli jsme z nich patřičně nadšení. Jenom jsem měla trochu obavy, aby zvládla cestu, protože v autě bylo pekelné horko. Na krmivo jsme se zeptali pozdě, a tak jsme ho dostali jen trochu, protože pán má „pobočku“ se všemi věcmi jinde. Ale objednali jsme ještě krmivo a to nám přišlo do pár dní.

Housata jsou báječná. Nejen, že jsou moc hezká, ale hned se pasou, zodpovědně zobou šrot i to svoje krmivo a úplně ze všeho nejraději sedí u hrnce s vodou a ráchají si zobáky. Divím se, že se v tom ještě nekachní celá. Snad to začnou dělat až poté, co budou dostatečně velká a nebude jim hrozit, že by nastydla.

Trochu se nás bojí, a tak začnou pípat, když jdeme kolem. Je to takový roztomilý zvuk. Pobavilo mě, že na mě už jednou syčela. Bylo by fajn trávit s nimi víc času, aby si na mě zvykla a nechala se vzít do ruky. Zatím se mi to sice podaří, protože mi ještě neumějí utéct, ale nejsou právě ráda. Pípají o to víc. Ale co se dá dělat, když některé z nich nepochopí, že ho na noc zaháním do jejich kurníčku pro jejich bezpečí. Nicméně už po deseti dnech docela zvládají tyhle dva přesuny: ráno z kurníčku na trávník pod meruňku a večer zase zpátky.

Takhle nám je přinesli

Princezna se musí podívat na nové přírůstky

A konečně ve svém výběhu pod meruňkou

Ale vy jste určitě chtěli slyšet to pípání, co?

Měsíční přehled (Month Spread) a stránka se seznamem úkolů na měsíc

Měsíční přehled je vlastně kalendář na příští měsíc. Může mít podobu tabulky, nebo jednotlivých řádků s příslušným datumem a doporučeno je též označení dne v týdnu a linky oddělující jednotlivé týdny.

Knitsonik i spousta dalších, např. autor metody Bullet journal Ryder Carroll, dělá svůj měsíční přehled přímo do bullet journalu. Věřím, že to může být praktické, ale já mám raději oddělený samostatný „kalendář“. 

Kreslím si ho sama, obvykle používám zentanglové vzory a na jednu A4 se mi vejde víc než jeden měsíc. Svého času jsem praktikovala tříměsíční, což mi dávalo skvělou představu o tom, kdy pojedu z koleje domů za rodiči a kdy naopak musím vystačit s penězi a prádlem déle. Později jsem přešla na měsíční, ale jednotlivá políčka byla zbytečně velká a jak jsou měsíce různě dlouhé (4–6 týdnů), přešla jsem na níže uvedené rozměry, které mi vyhovují, co se týče jednoduchých poznámek typu „oční, adresa, telefon, čas, kolik peněz s sebou“. 

Zároveň jsem si zavedla velice praktický systém poznamenávání svátků a narozenin. Píšu si svisle je k pravému okraji každé buňky. Když je celé jméno tiskacím velkým písmem, jedná se o narozeniny. Tiskací malé písmo indikuje svátek. Díky tomu vidím, kdo má kdy narozeniny mnohem dříve, než je třeba mu popřát a snadno stihnu zařídit dárek včas.

Můžete si udělat různě velká políčka pro pracovní dny a víkendy podle toho, na kdy očekáváte, že budete potřebovat víc prostoru na svoje poznámky.

Do jednotlivých políček si můžete poznamenat události a úkoly, které už teď víte, že potřebujete do svého kalendáře umístit. Carroll tam svoje události píše až poté, co se stanou. „Kalendář tak v měsíčním přehledu představuje jakousi časovou osu. Tuhle časovou osu vaše budoucí já často ocení, protože tím získá větší přehled a kontext – ukazuje vám, na co jste se v daném měsíci soustředili, protože zvýrazňuje, kdy přesně se to skutečně stalo.“ (str. 93) To já tam mám ale zachycené taky. Obvykle do kalendáře nepíšu věci, které se nestanou, a kdyby se náhodou nestaly, tak je přeškrtnu.

Carroll má ještě jinou stránku, kterou nazývá výhled. Jedná se o poznámky, které budou relevantní až v dalších měsících, např. já už teď plánuju (zatím ještě bez data), že přibližně v březnu-dubnu 2026 půjdu opět na preventivní kontrolu prsou. Můžete si to poznamenat do výhledu = dvoustránka s jednotlivými měsíci v budoucnosti, kam si napíšete datumy nebo poznámky a až budete připravovat měsíční přehled, přesunete danou věc z výhledu tam. Hodí se mít takhle poznamenané odevzdávání daňového přiznání, poplatky za televizi a rádio, placení pojištění a další podobné věci, na které člověk snadno a rád zapomene.

Stránku můžete ozdobit samolepkami, razítky, pastelkami nebo obrázky podle své libosti. Ale myslete na to, že diář (bullet journal) má být především praktický, ne vám žrát drahocenný čas zbytečně složitými malůvkami.

Pomocí washi pásky nebo samolepky si pro stránku s měsíčním přehledem – pokud ho opravdu nebudete chtít používat samostatně tak jako já – vytvořte záložku, abyste ji vždy snadno našli. V případě nouze můžete používat konkrétní barvu post-itů, já měla například oranžové pro seznam úkolů na daný měsíc. Měla jsem ho společný pro to, co musím udělat (List of needs) i to, co chci (List of wants). Knitsonik tyto dva seznamy rozděluje. Carroll hovoří pouze o seznamu povinností (List of needs), nabádá k zamyšlení (= mentální inventář) nad tím, co je tento měsíc důležité a jaké jsou priority. To, co ještě není hotové z minulého měsíce a dává to smysl, máte na seznam také připsat. Díky tomu se nic neztratí – „Věci přepisujeme tak dlouho, dokud nejsou hotové nebo přestanou být relevantní.“ (str. 94)

Pokud si to ale chcete rozdělit, nic vám nebrání vytvořit si samostatný seznam toho, co chcete tento měsíc dělat/zlepšit (List of wants). Někdy může pomoci prosté zapsání si toho, co se snažíte ve svém životě zlepšit a věcí, kterým by prospělo trochu více soustředění a organizace. Ale pamatujte, není to další seznam úkolů, je to spíš pro vaši informaci, pro potěšení. Pokud vás nic hned nenapadne, zkuste dokončit tyto věty:

• Věci, které bych chtěl/a tento měsíc zvládnout 
• Věci, které rád/a dělám a chci je dělat víc 
• Věci, které mě zahlcují

Číslo stránky s měsíčním přehledem si zapište do indexu (= obsah/rejstřík na začátku nebo konci vašeho bullet journalu), abyste ji vždy snadno našli.

Moje měsíční přehledy ke stažení a tisku. ;-)

#knitsonikbulletjournal, #bulletjournalmonthlylog, #bulletjournalfuturelog, #bulletjournalwithangelika

Poklady červeného diáře

Náhodou jsem objevila svůj článek o červeném diáři a řekla si, že se do něj trochu kouknu a povím vám, co zajímavého jsem v něm měla. Možná se pak někdy taky dostanu k současnému bullet journalu, jednotlivým stránkám, tipům, technikám a vůbec všelijakým pomůckám...

Šly tři opice…

Pamatujete si tuhle dětskou říkanku? Nedávno jsem si na ni vzpomněla, když jsem přemýšlela o balení do porodnice a najednou šup a už si broukám: „Šly tři opice, do porodnice, do jakého patra šly…“ Jako by to nebylo jasné – check-in je přece v prvním vpravo!

Ovšem záleží na tom, do jaké porodnice půjdete, podle toho můžete potřebovat různé věci. Byli jsme na předporodním kurzu a tam nám dali (spíš nadiktovali) seznam věcí, které potřebujeme právě k nim. Pečlivě jsem si je sepsala, ale samozřejmě jsem prošla i další zdroje. 

Můj seznam z porodnice od porodní asistentky:

 těhotenskou průkazku,
 občanský průkaz,
 kartičku pojištěnce,
 vyplněné formuláře, které jsem dostala v těhotenské poradně,
 jméno a kompletní adresu pediatra,
 vyplněný dotazník o jménu (podepsaný oběma rodiči),
 ověřenou kopii oddacího listu (pro vdané), pro nesezdané jsou to oba rodné listy rodičů, další alternativy jsem neřešila,
digitální teploměr s měkkou špičkou,
sterilizovaný dudlík, pokud ho chceme dávat,
jméno prý můžu dát až po porodu, ale podle papírů to vypadá, že už ho musím mít odevzdaný ve 36. týdnu při check-inu,
dvoje přezůvky: pevnější na pokoj a žabky (nebo něco omyvatelného) do sprchy,
starší a víc ručníků – je velká spotřeba, při 1 sprše se použijí 2 ručníky – ať mi každá návštěva donese jídlo a ručník,
mýdlo na intimní hygienu,
pyžamo hlavně na oddělení „šestinedělí“ (tj. po porodu), věci na šestinedělí nechat v autě a donést je až další den,
dvoje troje sítované/dírkované kalhotky, papírové nebrat, nejsou pohodlné. Troje stačí – můžu je přemáchnout a jsou hned suché. Dají se koupit v lékárně. Nebojte se koupit si větší velikost: XL.
Vložky „po babičce“ = takové ty obyčejné vatové, co se nosily v devadesátkách. Bez zelených kytiček a podobných věcí, aby na tom byla vidět barva výtoku. Jedno balení stačí.
Jelení lůj – budeme mít „hot porod“ jako je hot jóga při 24°C, protože miminka mají ráda teplo a špatně ho drží. Potřebují řešit jiné věci, než se zahřívat. Je tam suchý vzduch.
Můžu poslouchat oblíbenou hudbu --> playlist, trošku šero = ideální atmosféra k porodu. Špunty do uší,
1 balíček novorozeneckých jednorázových plenek,
vlhčené neparfemované ubrousky jenom vodou, nebo nastříhanou netkanou textilii (Perlan, Savánek/Hebounek apod.),
 veškeré léky, které užíváte, v originálním balení (krabičky nebo platíčka) na celou dobu očekávané hospitalizace,
foťák, powerbanku a hodně fotit (asi spíš manžel ;-)),
autosedačku + první oblečky, až si pro mě manžel pojede. Novorozenec má mít o jednu vrstvu víc než já. Do porodnice nepotřebuju žádné oblečení pro mimi.

Z dalších zdrojů doplňuji do tašky k porodu:

 pohodlné oblečení k porodu pro různé typy poloh,
 noční košile,
 koupací plášť (= župan?),
 šampon,
 kartáč na vlasy,
 deodorant,

 toaleťák,

 žínku na mytí,
 zubní pastu + kartáček,
 masážení gel nebo olej, tělové mléko,
 kompresní punčocháče,

 neochucenou neperlivou vodu,

 jídlo a pití (hroznový cukr, suchary, iontový nápoj, něco pro manžela),
 mobil + nabíječka. 

A věci na oddělení šestinedělí (po porodu):

 něco pohodlného na spaní, ideálně noční košile s knoflíčky ve výstřihu pro snadnější kojení,
 ponožky,
 trička na kojení se zapínáním vpředu,
 2x kojicí(*) podprsenku,

 vložky do podprsenky na pochytání vytékajícího mléka, nebo vyvařené pleny,
 sušené švestky a meruňky pro lepší vyprazdňování,
 kojicí nebo fenyklový čaj,
 gel z dubové kůry (rychleji hojí případné poporodní šití),

 dětské mýdlo nebo mýdlo pro intimní hygienu, které obsahuje antibakteriální složky, dubovou kůru apod.
 odsávačka na mléko, pokud máte: formovače bradavek, kloboučky ke kojení, + sterilizační sáček do mikrovlnné trouby k hygienickému ošetření těchto pomůcek (najdete na internetu od různých výrobců),

 čepička,
 zavinovačka,

 plenkové kalhotky dle vlastní preference (asi 7–8 ks na den, na oddělení dostanete plenkové kalhotky pouze na prvních 24 hodin),

 mast na zadeček (např. Rybilka, Sudocream, Bepanthen) = mast na opruzeniny (asi),

 1 úplné oblečení na cestu pro dítě domů + případně fusak,

• vyvařené a vyžehlené bavlněné pleny (4 ks),
• plenkové kalhotky (2–3 ks),
• oblečení: body, dupačky, overal, čepičku, ponožky (bačkůrky), rukavičky (podle ročního období),
• zavinovačku, deku na zabalení miminka (podle ročního období),
• autosedačku s novorozeneckou vložkou nebo tašku do kočárku.

Věci pro manžela/osobu blízkou k porodu:

 pohodlné oblečení
 obuv na přezutí,
 jídlo a pití na celou dobu pobytu na porodním sále,
 mobil + nabíječku, foťák,
 občanku nebo jiný doklad totožnosti.

(*) Zde malá češtinářská vsuvka: správně rozlišujeme kojicí a kojící! Kojicí jsou věci jako polštář či podprsenka. Kloboučky nebo kojicí koutek, jsou to zkrátka pomůcky ke kojení. Zatímco kojící (s oběma dlouhými í) jsem já jako kojící matka, protože jsem ten, kdo ten děj doopravdy dělá. Viz pravidla Ústavu pro jazyk český zde. Je to stejné jako s třídicí linkou, o které jsem psala minulý týden.

Gurmánské zážitky

Úvodní strana k tématu v Kreativu

V minulém článku I Angelika občas potřebuje trochu inspirace na léto jsem vám slíbila, že se blíže podíváme na téma číslo 8 z letního speciálního Kreativu: na jídlo a gurmánské zážitky. Začínám takhle od konce, protože tohle téma ve mně rezonuje, což mi připadá celkem vtipné, když se nad tím víc zamyslím, vařím v podstatě nerada! 

Abych to uvedla na pravou míru: ráda peču sladkosti, případně i pečená jídla mě baví. A taky miluju experimenty všeho druhu, jak ostatně můžete sem tam vidět na mém blogu Angelika vaří. Ale stát u plotny, to neeee.

Nicméně v poslední době jsem se do vaření docela dost pustila. Ono mi tak trochu ani nic moc jiného nezbývá, když jsem teď pořád doma, na jídlo si není kam zajít (i v práci, to nestálo právě málo – obědy kolem 150 Kč bez polévky) a celé dny člověk nemůže jíst jenom studénku. Na druhou stranu: napůjčovala jsem si kuchařky, nějaké mám z dřívějška a internet je taky plný zajímavých věcí, takže sem tam jsem z vaření i nadšená, protože to patří k rozšiřování obzorů a objevování něčeho nového. Ostatně, jak jsem se rozšoupla můžete zaznamenat i z mých posledních tak trochu deníkových článků:

• Víkend s mámou
• Jeden den na mateřské ještě bez dítěte
• Další den na mateřské ještě bez dítěte
• Nesouvislý deník z mateřské (2025), 1. část
• Nesouvislý deník z mateřské (2025), 2. část

Mojí specializací je teď hlavně jehněčí (máme v mrazáku z loňské výměny za kozu) a kozí maso a různé marmelády, popřípadě produkty z mléka či vajec, protože jsou to suroviny, ke kterým mám velice dobrý přístup, i když nejezdím na nákupy.