Rozdíl mezi dvěma Tescy aneb Z čeho by se člověk zbláznil

Postupně jsem pracovala na dvou různých místech, i když vzhledem k počtu odpracovaných směn by se dalo říct, že spíše jen na tom druhém. Nicméně na tom prvním jsem byla proškolena co a jak, takže teď ještě pořád někdy dělám něco tak, jak jsem se naučila hned první den.

Ačkoliv obojí je Tesco bývalý Carrefour, rozdílů je poměrně dost a zpočátku jsem z toho byla vskutku zmatená a kdeco dělala špatně. Hned na rozjezd jsou rozdíly v oblečení a příchodu. Do toho prvního jsem musela přicházet půlhodiny předem, což nebylo nic moc vzhledem k tomu, že doprava tam mi zabrala hodinu, sem mi stačí přijít čtvrt hodiny předem a doprava mi trvá také tak dlouho. To by byl jeden z důvodů, proč už tu zůstávám.

Druhý rozdíl je v příchodu na pracoviště. V prvním případě to nebyl problém, spolu s ostatními zákazníky dojdu ke dveřím určeným zaměstnancům… jen mi občas chvilku trvalo, než jsem zjistila, kde v té stěně jsou… počkám na securiťáka, až mi otevře, převléknu se a můžu jít pracovat. Tady obcházím celé Tesco… nebo tak jsem to aspoň dělala na začátku, než mi přítelkyně ukázaly vchod v garážích, projdu vrátnicí pro zaměstnance a dál už by to mohlo být stejné… ale zase není. To snad budu rozvádět až později, abych se tady z toho vůbec vymotala.

Tak nyní ten slibovaný rozdíl v oblečení. V prvním Tescu jsme MUSELI (první den dostala kamarádka pořádně vynadáno za mírné nedodržení) mít bílé tričko se zakrytými rameny, tmavé kalhoty a uzavřenou obuv. V druhém Tescu je to v podstatě jedno. Tričko nám stejně dají svoje – zářivá žlutá a nápis Nejnižší ceny ve městě, je opravdu něco, ale dá se to přežít.:-) Jednou se mi nechtíc podařilo přijít do práce v sandálech a taky mě nikdo nezastřelil, ale celkem rychle jsem pochopila, proč se to nemá. Od těch mrazících boxů totiž fakt jde zima.

Čtvrtý nebo už kolikátý rozdíl je ve vyplňování sáčků, do kterých se na konci směny dávají bankovky a mince. Už si sice přesně nepamatuji, jak se to dělalo v prvním případě, ale vím, že jsme se tam měli podepsat, tady jsem to několikrát udělala a podpis mi byl nemilosrdně zaškrtán s tím, že má být jen na výkazu. Tak už si to pamatuju. Jo, už vím, ještě jeden z rozdílů byl v tom, že ve výkazu se vyplňuje výčetka. Možná někdo nevíte, co to je, tak to radši vysvětlím. To je, když napíšete kolikrát máte bankovky (nebo mince) jistého druhu. Např.
Bankovky mince
 1 x 2000        5 x 50
10 x 1000        5 x 20
13 x  500        5 x 10
20 x 200
50 x 100
5 x 50

Mimochodem, takhle jednou moje výčetka opravdu vypadala. Ale zpět k věci, takže výčetka se vyplňuje jak na ten papír zvaný výkaz, tak tady i na sáček s mincemi, kde jsou na to příslušná okénka. Na tohle, nevím proč, ale pokaždé (opravdu vždycky, snad ani jedinkrát jsem to neudělala bez připomenutí hlavní pokladní!) zapomínám. Takže tohle je věc, kterou musíme dělat navíc, oproti místu, kde jsem pracovala na začátku.

Ale pátý rozdíl spočívá v nepočítání cigaret, což mi práci podstatně usnadňuje. Na prvním pracovišti jsme totiž při příchodu a odchodu museli spočítat, kolik jsme prodali cigaret. Kamarádův zlepšovák, že si píše, kolik kterých prodal a pak to jednoduše odečte, byl sice fajn, nicméně mně se neosvědčil, protože jsem si občas, když toho zákazníci chtěli moc najednou, zapomněla udělat čárku.

Šestý rozdíl, začínám mít dojem, že jich bylo míň, ale to nevadí, aspoň uvidíte, že to vážně není tak jednoduché, jak se zdá. Tak tedy ten šestý rozdíl je v tom, že otevřená pokladna tu má nad sebou na tyčce takovou „malou nenápadnou“ svítivě zelenou kostku, na které je napsáno: pokladna otevřena. Dosud jsem příliš nepochopila důvod, proč to u některých pokladen (třeba u trojky, o níž se ještě budu zmiňovat) není. Zákazníci si na to totiž poměrně rychle zvyknou a pokladny, kde tato cedulka není, považují za zavřené. No, radši nebudu příliš zobecňovat, zákazníci jsou velmi zvláštní tvorové, kteří jsou schopni chovat se naprosto neočekávatelně. Ke kostce bych se ještě chtěla vrátit ve svých dalších vyprávěních, tak doufám, že na to nezapomenu.

Některé věci mají rozdílný kód, to je taky moc fajn věc, pokud máte dobrou paměť na čísla a ty minulé kódy jste si zapamatovali. Ale tento problém hrozí i pokud pracujete pouze na jednom místě, protože jednou za čas se nějaký ten kódík trochu změní. „Moc fajn“ to je třeba u rohlíků, které vám jdou přes pokladnu několikrát denně.

Osmý, nepříliš důležitý, ale pro někoho přesto podstatný rozdíl je možnost trávení přestávky. Na minulém pracovišti se přestávka tráví zásadně v jídelně, alespoň tak nám to bylo řečeno. Tady je prostě přestávka… můžu si jít nakoupit, klidně i k nám do Tesca (to v minulém případě absolutně není možné!), pokecat na chodbu před pokladny nebo si prostě dělat, co chci. Tato volnost mi opravdu vyhovuje a je také jedním z důvodů, proč se mi tu líbí podstatně víc.

A posledním rozdílem, který si právě vybavuji, je to, že cedule: Pokladna do 10 položek visí na stropě místo toho, aby stála na začátku pásu. Abych řekla pravdu, moc nezáleží na tom, kde je umístěna, protože zákazníci ji buď ignorují a nebo si jí všímají, to podle toho, jak by to dělat neměli. Ale o tom také až dále. Tenhle bodík mi připomněl, že na obou místech je rozdílné spouštění zadního pásu, ale to je jen malý rozdílek.