Brigáda

Chci začít trošku obecně. Takže proč jsem vlastně šla na brigádu? Už ani sama nevím, ale hlavní a možná dlouhou dobu jediný důvod byla snaha získat peníze na externí disk k počítači a na dárek. Postupně přibyly další důvody, jedním z těch, které jsem ochotná uvést je třeba to, že mě tahle práce vážně baví.

Zkusím tu vysvětlit pojmy, které možná neznáte. Tady jsou:

• security, neboli ochranka, někdy možná píšu esbéeskár, je tím myšlen ve většině případů pán v černých kalhotách, bílé košili a s kravatou, který napůl plní roli policisty, má mnoho nejrůznějších úkolů, podle neznalce chodí před pokladnami a čučí kolem, podle ostatních kontroluje elektroniku a potvrzuje záruční listy, je u toho, když se odnáší mince, zjišťuje, co se děje, když začne pípat kontrolní brána, asi by měl chytit případného zloděje… v mém případě působí na psychiku – cítím se lépe, když vím, že jsem v relativním bezpečí,
• roller – zpravidla dívka na kolečkových bruslích, ale může být i bez nich, jde svým způsobem o donašečku zboží, při většině problémů jí volá pokladní a ona musí něco donést, odnést, zjistit kód nebo poradit, připadá mi to hrozně složité, takže tyto dívky mají můj obdiv, já bych asi něco takového dělat nezvládla, nejspíš to chce i určitou praxi a orientaci v obchodě,
• hlavní pokladní – jednou z jejích činností, která je u pokladních velmi oblíbená, je, že nás posílá na přestávku, určuje, na kterou pokladnu máme jít, u brigádníků kontroluje peníze a stravenky a pak nám díky svému heslu řekne, kolik jsme v plusu (nebo mínusu).

Když si teď zpětně čtu, co jsem si tenkrát, ještě před začátkem myslela, připadá mi to trošku legrační. Stavila jsem se za jedním z kamarádů a současně nakoupit a pak jsem ho nemohla najít. Řekl, že si kvůli mně stoupnul a taky mi prý zamával, potěšilo mě to, mimo jiné také proto, že jsem si myslela, že si stoupl kvůli tomu, aby se mu lépe markovalo balení vod, které je těžké. Sranda, napsala jsem si tehdy: No to jsem zvědavá, co když to nezvednu? Nemyslela jsem hned, ale po nějakejch deseti hodinách šichty.

Ten den byla ještě vtipná scénka večer právě s tímto kamarádem. (Omlouvám se, že odbíhám od tématu, ale o tomhle vám vyprávět musím. Snad mi to pak odpustíte:-)). Udělala jsem opravdu velký nákup: francouzské bagety, sýr se šunkou a cibulí a pařížskej salát. Když skončil v práci, stavila jsem se za ním a on se mi hned chlubil, co má. Hmm, francouzské bagety, to je toho, to mám taky. Nabídl mi skvělej sýr, kterej má ze všech nejradši, že ho musím ochutnat. Zůstala jsem zírat, když jsem viděla, že to je ten samej, kterej jsem si koupila. Byla jsem neschopná slov, tak mi ho nabídl. Řekla jsem, že nechci, díky, koupila jsem si ho sama. Ale já ho nikdy v životě neviděla. Možná proto jsem si ho koupila a taky proto, že stál dvacku zatímco ostatní dvacet dva. No a zabil to tím, že si dal k večeři pařížskej salát. Fakt nechápu!!! To je náhoda jak prase! Třeba ty bagety mě zas tak moc nepřekvapily, ty mě de facto naučil jíst on, ale ten zbytek? A ještě že se tím pochlubí – koukej, co to mám.