Po škole

V pátek jsem zůstala po škole. 

Nebo spíš jsem šla na Po škole, osmý ročník šifrovacího závodu, který se konal v noci z pátka 3. června na sobotu 4. června. Můžete si myslet, že to je samozřejmé, že když se vychází třetího a trvá to přes noc, přijdete do cíle čtvrtého, ale jednak není jisté, že tam skutečně dorazíte, a jednak mohli organizátoři vymyslet něco opravdu divokého, když se i v příběhu, který se táhl celým závodem, cestovalo v čase.

Známá, již zkušená šifrovatelka mi doporučila svoji kamarádku Hanku, a tak jsem se jí ozvala a domluvily jsme se. Základem bylo dorazit včas a správně do Dolních Počernic. Pro jistotu jsem navrhla, že na Háňu počkám na výlezu z metra A (zelená) Depo Hostivař. Je to konečná, takže se nemůžeme minout. Jak jsem zjistila na místě, dá se bohužel vyjít na obě strany, a tak jsem raději stála uprostřed. Našly jsme se snadno, pak nastoupily do autobusu 263 a jely na zastávku Škola Dolní Počernice. Start měl být v parku zámku. Správně jsme usoudili, že se do něj dá dostat vchodem vedle pivovaru Léta Páně. 

Zajímavostí hry bylo, že podle ceny vstupenky jste měli různé možnosti či zjednodušení při šifrování. Hanka vybrala verzi Exklusiv, takže jsme měli několik papírů zadání, což bylo asi v některých případech opravdu výhodou. Minimálně jsme mohli psát rovnou do papíru, a když to byl špatný nápad, použít jiný. Týmy musely mít 2–5 členů a minimální věk byl 15 let. Závod probíhá tak, že vždy na každém stanovišti účastníci vyluští šifru, která jim řekne, kam mají jít dál. Tímto způsobem se dostanou až do cíle. Za vítěze je považován každý tým, který dorazí dle platných regulí alespoň ve dvou do cíle před časovým limitem a splnil poslední cílový úkol. Během závodu se lze pohybovat pouze pěšky nebo MHD. Délka je 20 až 30 kilometrů.

K různým šifrám se dá získat nápověda, dostupná bohužel leda přímo na určitém místě, což znamená, že se jeden člen oddělí od týmu a zatímco ostatní luští, jede vyzvednout nápovědu a pak se k týmu zase někde přidá. Aby bylo zajištěno, že tento člen nebude pobíhat po městě a hledat nápovědy a telefonovat je členům týmu, musí s sebou mít ústřižek ze šifry, na kterou nápovědu chce. Také je možné zvlášť blbou šifru přeskočit, pokud vyluštíte příslušný počet malých šifer, které jsou přidávány k těm velkým. My nebyli schopni vyluštit ani jedinou. Prostě jsme nevěděli co s tím. Pokud máte pocit, že by vám to se šiframi šlo lépe, můžete se na ně podívat ZDE!

My si moc valně nevedli, skončili jsme na 10. šifře z devatenácti, což sice nevypadá špatně, ale já zvládla vlastně jen tu první. Ještě tak s jednou bych si možná poradila, ale jinak nevím nevím.

S Hankou nás samozřejmě štvalo, že se nám nepodařilo dorazit do cíle, i když jsme si ještě mohly gratulovat vzhledem k tomu, že asi u druhé šifry nás opustilo 20 % týmu (jeden z pěti) a asi u osmé plných 50 % zbývajícího týmu, takže jsme zůstaly jen my dvě. Ani moc mi to nevadilo, protože Hanka mi byla nejsympatičtější, i když to samozřejmě snižovalo šance na úspěch. 

Každopádně mě potěšil pohled na výsledkovou listinu a vědomí, že ze sta týmů do cíle v časovém limitu (do 14 hodin) dorazily pouhé tři týmy, a to Opravte tykadla nočného motýľa, Vlhká jáma a Točená zmrzlina. 

Byla to moje první šifrovačka a byť nám na šifry štěstí příliš nepřálo, aspoň jsme byli celkem dobrý tým a taky byla krásně teplá noc. Příště bych šla ráda na něco lehčího do začátku.