Minulé úterý začalo celkem blbě. Dozvěděla jsem se se značným zpožděním, že zemřel jeden člověk, který pro mě byl dost důležitý v pracovní oblasti. Měla jsem vůči němu jistý neoficiální morální závazek. Chtěla jsem pro něj něco dobrého udělat a v poslední době moje motivace dost ochabovala, jelikož mi neodpovídal na e-maily. Nechtěla jsem být dotěrná, takže jsem zvolila spíš vyčkávací taktiku, ale když už to bylo opravdu dlouho a dvakrát mi nevzal ani telefon, začalo mi to být podezřelé.
Sem tam měl vážné zdravotní problémy – kuřák, cukrovkář, který neodolal sladkému potěšení a sem tam si dal sklenku alkoholu –, a tak jsem z čirého zoufalství napsala jedné společné známé, jestli náhodou neví, co se děje, že jsem nervózní, že se mi neozývá. Popravdě jsem už byla i docela naštvaná.
A ona mi napsala, že obavy mám oprávněně a že mu byli na pohřbu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Znělo mi to jako špatný vtip. Byla jsem z toho zděšená – čekala jsem leccos, ale tohle opravdu ne –, i naštvaná. Nikdo mi nic neřekl.
Když jsem večer přišla domů, chtěla jsem si vyvětrat hlavu. Soustředit se na něco jiného, uklidnit se. Povedlo se mi to výborně!
Moje nová motorka je malej čopřík Yamaha 125ka, ze kterého hezky dosáhnu. Poněkud mě zaskočila svojí svižností – stačí lehce přidat plyn a musím se držet, aby mě neshodila. Jedním z požadavků bylo, aby měla startér. Také mi hned dvakrát chcípla: jednou jsem myslím málo držela spojku a podruhé se za zatáčkou znenadání objevil kopec a já dost rychle nepodřadila až dolů.
Během první jízdy jsem urazila asi dvacet kilometrů, což bych vůbec neřekla, protože jsme se jen tak motali ulicemi. Pravda, Babu jsem si prohlédla dokonale, protože se mi podařilo zabloudit a postupně vyzkoušet všechny slepé uličky, které tam jsou. Mimochodem, ten výhled mám opravdu ráda. Při návštěvě Prahy rozhodně doporučuji.
Jinak řazení mi myslím celkem šlo, i když jsem si nikdy nebyla tak docela jistá, co tam právě mám. Není to jako u staré čízy, kdy tam člověk něco musí skoro násilím kopnout, tak pak ví, co to bylo. Problém mi dělá neutrál, který se mi nedaří „vylosovat“. Zatím je to na mě příliš jemné.
Zato je fantastická lehkost motorky. Krásně se mi s ní manipuluje, když na ní sedím. Také je to samozřejmě tím, že z ní dobře dosáhnu na zem. Trochu mě sice znervózňuje pocit, že jsem nějak nízko, ale jinak je to super. Už se těším na příště.
2 komentáře:
Přeji co nejméně špatných zpráv a co nejvívce bezpěčných Km bez nehody.
Byl jsem sice na motorce i ve Vídni, ale dnes bych šel raději do kabrioletu (pokud jde o příjemný pocit z jízdy.
Děkuji. Budu se snažit jezdit opatrně, ať máte ještě dlouho co číst. No, kabriolet by taky nebyl k zahození.
Okomentovat