Jako první jsem se zasekla u stánku s Matchou, kde jsem dostala ochutnat ledový nápoj umíchaný přímo před mýma očima z matcha prášku se sojovým mlékem a mangovým sirupem. Sympatický Slovák z Matcha tea mi trpělivě odpovídal na všechny dotazy, a tak jsem se konečně dozvěděla, že matcha je „úplně obyčejný“ zelený čaj, akorát že se trhá ze stromů, které byly nějakou dobu zakryté, takže vytvořily v listech více chlorofylu, a pak se drtí na jemný prášek. Malá balení po dvou gramech mají pomoci uchovat aroma a denně by člověk neměl spořádat více než osm gramů. Jako byznysmen byl taky dobrý – když si koupíte dvě balení, dostanete plastový šejkr zdarma. Údajně si je nechávají vyrábět v Německu tak, aby snesly teplotu 70°C a dalo se v nich připravovat i teplá matcha. Tento přístup je značně inovativní proti klasickému šlehání metličkou zvanou časen v misce. To bych si také někdy chtěla vyzkoušet, ale určitě bych to jen nerada dělala dlouhodobě. Místo manga sirupu můžu použít i domácí bezový, nebo třeba šťávu z pomeranče. Říkal mi, že používání šejkru probírali s Japonci, aby zjistili, jestli to nějakým způsobem nevadí přípravě čaje a těm se to prý líbilo. Přirozeně s tím mají v Čechách a uspěchané době značný úspěch.
Hned u dalšího stánku jsem se zvědavě zastavila, protože konceptu „zero waste“ se věnuje jeden kolega, s nímž mi jiný kolega domluvil tykání, a bylo to takové rozpačité z obou stran. Ani jeden jsme o to moc nestáli, i když mně to bylo víceméně jedno – tak nějak o nic nejde, když ten člověk není nadřízený nebo nějaký prudil, s tím bych si tykala nerada, aby člověku něco neuklouzlo. No, ale jak jsem jednou zmínila, že se mi zero waste líbí a chtěla bych do toho víc proniknout, už mi málem i na chodbě mává. Zero waste je o snaze neprodukovat odpad. Podobně jako vegetariánství, do kterého se pustila jedna kamarádka, čímž jí zde veřejně vzdávám hold!, já na to zatím nemám, to vyžaduje hodně uvědomělý nákup a přípravu. Spoustu věcí si můžete bez obalů pořídit rovnou – třeba místo jednorázových igeliťáků na pečivo a zeleninu můžete používat bavlněný pytlík na chleba a síťky na ovoce a zeleninu. Paní z Kutné Hory mi na sebe dala kontakt, abych ho předala kolegovi, který se věnuje stejné oblasti, a jako dárek síťku na ovoce.
Z přednášky pana Veverky jsem si kromě několika poznámek a pár tipů na dobré obchody s čajem odnesla rozhodnutí, že si do Prahy musím přivést zhong na přípravu čaje. Mmm, jak ráda jsem z něj dříve pila. Jak jsem na něco takového mohla zapomenout? Mám doma snad dokonce tři. Možná si přivezu právě toho s jeřábem, který jsem dostala před lety od Evičky.
Úžasná byla také paní, která učí děti jógu smíchu a meditacím, ale také vyrábí zajímavé šperky. I když se mi to líbilo, nebyl to můj styl, a tak jsem nic nekoupila. Zato jsem si pořídila od jedné Vietnamky lisovaný pu-erh a bylinky, které se dají pít jako čaj nebo polévka s masem.
Protože jsem tam byla celé odpoledne, zakoupila jsem si malou mlsku v Klubu cestovatelů, který znám z Brna, a v Samurai hospodě si dala teriyaki kuře s rýží, které bylo chutné a trochu na sladko.
U oxalisáckého stánku jsem ochutnala několik čajů, poznamenala si Milk Jin Xuan Oolong, který si koupím v říjnu, až ho uvedou do prodeje a pořídila si krásně vonící čajík White Pu-Erh King.
Komunita „Dvanáct kmenů“ z Mšeckých Žehrovic mě prostřednictvím Honzy pohostila matéčkem a příjemným posezením ve stánku hned u vchodu do areálu. K tomu se přidalo pozvání na dožínkové slavnosti 25. září. Uvidíme, jak to vyjde.
V čajovně Kašmír jsem ochutnala na ohni připravovaný čajík a rovněž se mi dostalo pozvání, tentokrát do Kadaně. A tajemné kouzlo lahodného nápoje? Tmavý oolong, cejlonská skořice, kardamom, badyán, soda, sůl, cukr a mléko. Správně se navíc pije s kousky mandlí nebo pistácií.
Žádné komentáře:
Okomentovat