Nenechte se mýlit, ve skutečnosti nejsem ráda, že mi skončila dovolená v bulharských horách, kde jsem poznala pár zajímavých a úžasně milých lidí. Ale nemá cenu fňukat nad něčím, co nejde změnit, takže z čeho se radovat teď?
Asi jako první mě potěšil pohled do zrcadla. V šatech vypadám lépe než v kraťasech, trochu větším chladivém tričku a pohorách.
A co teprve lodičky. Za týden jsem v nich samozřejmě chodit nezapomněla, ale já mám pocit, že jsem byla pryč celou věčnost. Je to tak jiné, nemít pevný kotník a nemuset vázat tkaničky o háčky. A jak to vypadá pěkně, ty boty s podpatky. A taky jsem pak vyšší. A moc se mi to líbí. Připadám si ženštěji, tak nějak víc ve své kůži.
S chutí si také udělám zelený čajík Dračí studna. Když si pohlídám dobu louhování a vydržím pár minut nevyřizovat kvantum mailů – přišlo jich 70, to ještě není tak strašné – bude i náramně chutnat.
A co teprve počítač – jak mi chybělo psaní na blog. I když jsem se mu v poslední době vůbec nevěnovala a napsat první článek byla fuška a mám stále pocit, že to dělám poprvé, nevím, jak říct to, co chci. Stejně je to vzrušující jako číst detektivku se Sherlockem Holmesem.
Jednou z nejlepších věcí na světě je zjistit, že milí lidé jsou i tady u nás (ačkoliv někdy chodí všichni hrozně zamračení). Třeba dneska mi jedna paní snad třikrát poděkovala za to, že jsem jí po dovolené zpříjemnila cestu do práce tím, že jsem si s ní povídala o pletení. Ukázala jsem jí svůj první Exploration station, respektive jak se plete závěr, ke kterému jsem se konečně dopracovala díky tomu, že jsem si koupila další klubíčko na dokončení. Příjemně jsme si popovídaly a možná spolu večer vyrazíme domů.
Pletení cestou do práce. Sice to není žádná velká změna, na dovolené jsem také pletla, kde se dalo (včetně lavičky u horského jezera nebo v hospodě před večeří či cestou v autobuse), ale stejně je to super. Navíc teď mohu doplétat velké projekty, které jsou těsně před dokončením a tudíž se mi s nimi nechtělo vláčet na dovolenou. Samozřejmě k tomu přistupuje i těšení se na to, jak bude tento šátek vypadat, až bude hotový a vypraný.
Neměla bych zapomenout na radost z toho, že jsem všechno přepravila v pořádku. Ono totiž dovážet keramiku není právě snadné. Ale povedlo se, podle zběžné prohlídky soudím, že nic neutrpělo ani nejmenší škrábanec.
V srdci mě hřejí nejrůznější drobné vzpomínky na to, co kdo řekl nebo udělal, jaký kde byl překrásný výhled a jak úžasnou kočičku jsem si mohla pohladit. Z drobných střípků vzpomínek mi úsměv na tváři vyvolává třeba jeden stánkař, který se ptal, zda jsem Bulharka. Že bych byla až tak opálená? Doufám, že domorodci považují Bulharky za hezké. ;-)
Naopak příjemné ochlazení mi přináší růžová voda, kterou jsem si koupila už dříve, a pochází z Bulharska. Trochu lituji, že jsem si tam nepořídila ještě jednu, protože stála polovinu. Opravdu by mě zajímalo, jak to vyrábějí, že to tak příjemně a jen lehce voní.
Potkat se s kolegyní na jinak prázdném pracovišti a trochu si popovídat o dovolených a tak celkově.
Pustit si nějakou tu oblíbenou písničku, třeba UDG: Zvědavá, UDG: Kurtizána, Keks: Taková jsi ty, Sto zvířat: Nejkratší cesta do srdce chlapa. Teď si vzpomínám, že o té poslední jsme v Bulharsku mluvili na seznamovacím večírku. Ta ženská se mi v tom vážně moc líbí. Ono celkově jsou texty Sta zvířat opravdu vtipný. A zpěvačka je sympatická dračice.
Zpívat si a těšit se na blížící se tancovačku na rozlučce se svobodou. Doufám, že to klapne s těmi starými hity, abych si mohla taky broukat...
Zavolala mi kamarádka ze studií. Měly jsme dlouhý rozhovor se spoustou zajímavých věcí. A aspoň předběžně jsme si domluvily nějaký ten srazík. Buď až já budu v Brně, nebo ona v Praze.
Načít první dovezenou láhev vína Melnik 55 a uvolnit se při jejím popíjení od nových starostí, nebo starých starostí, které se připomněly. :-)
Že je dneska patnáctého, proto patnáct blbin, a to znamená, že je ještě půlka prázdnin před námi, což je fajn. Chtělo by to trochu cestovat, někam vyrazit, něco podniknout a začít konečně sportovat, když mám teď jakž takž vybudovanou kondičku.
Jak řekla Maki, někdy přicházíme o radost, protože se nemáme na co těšit. To mi teď zrovna nehrozí, protože se těším na spoustu věcí, první z nich je, až si dnes večer stáhnu fotky a podívám se, kolik krásných snímků se nám vydařilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat