Knižní veletrh v Havlíčkově Brodě 2016

Stejně jako vloni jsem i letos vyrazila na knižní veletrh do Havlíčkova Brodu. Ráno se mi tak úplně nechtělo, ale copak si takovou akci můžu nechat ujít? 

O loňském trhu jsem psala v článku Knižní veletrh v Havlíčkově Brodě a Úlovky z knižního veletrhu. A teď se pojďme podívat, co tam bylo letos a jak jsem si to užila. Nejdřív pár tipů pro případné zlepšení na příště:

• Určitě si s sebou musím vzít pití, protože tam budu zaručeně dýl, než si myslím! Vyrážela jsem asi kolem deváté a myslela jsem si, že tak ve dvě – na pozdní oběd – budu doma. Jela jsem až vlakem v pět, nebo dokonce v šest. Takže jsem si samozřejmě musela koupit pití i jídlo a ještě mě bolela hlava z nedostatku tekutin. Navíc, kdybych si vzala svačinu, sice by to byl lajdácký oběd, ale měla bych jistotu, že se najím a nebudu muset někde něco „lovit“.
• Lehký prázdný baťůžek je super nápad, protože pak mám prostor pro případné naplnění. Hodí se myslet na to na všech trzích a akcích. Plus by bylo docela dobré vozit s sebou (stejně jako dřív) chytré rozkládací taštičky, kam se dají uložit případné přebytky.
• Vzít si s sebou dost peněz. Vždycky je můžete zase přivézt zpátky. Ale kde je budete shánět, když je u sebe nemáte? A to, že je utratíte, když je máte, jsou jenom kecy. Snad máte trochu disciplíny, ne? P. S.: Ne všude jde platit kartou, tak je dobré na to myslet.
• Možná postačí koupit si lístek jenom tam, protože se zpátky mohu svézt s někým, koho tam potkám. Vždycky tam potkám někoho známého! Nebo ještě lépe – už tam jet s někým známým. Taky by se teoreticky dalo vyrazit na motorce. Matně přemýšlím, jestli náhodou moje první jízda na motorce nebyla právě na tuto příležitost. Ale asi spíš ne.
• Nejhorší bylo, že jsem si zapomněla vzít papír a tužku! Jen si to představte, spisovatelka bez možnosti dělat si poznámky. Tak jsem si je ze zoufalství ukládala aspoň jako rozepsané smsky do mobilu. Byla to hrozná otrava a samozřejmě na mě lidi divně koukali, protože jsem překážela (nemůžete si stoupnout nikam tak, abyste nepřekáželi) a klafala do mobilu. Byla to samozřejmě děsná pruda, ale aspoň něco jsem si mohla poznamenat. 

Cestou na veletrh jsem přemýšlela, co jsem si to vloni pořídila. Koupila jsem si tehdy ty úžasné červené botičky? A spoustu omalovánek pro dospělé? Nebo to bylo už v roce 2014?

Letos jsem si pro změnu (zcela netradičně) nekoupila žádné Makovice, protože jich doma ještě pár mám a luštění se moc nevěnuju. To jen když mě to popadne, vyluštím celou skoro na jeden zátah. Ale je to o to zajímavější, protože jsou vždy věnovány určitému tématu. 

Nešla jsem na žádné představení nebo podepisování, jelikož jsem si zapomněla knihu na podpisy a měla jsem chuť jenom tak courat mezi stánkama. Lidí tam tedy bylo požehnaně, skoro až hrůza, ale s tím mají obvykle problém chlapi, my ženy jsme takové přizpůsobivější (a není to jenom tím, že bychom byli menší a štíhlejší).

Viděla jsem tam chlapíka s tou knížečkou Dnes je nejlepší den mého života!, která mi stojí na kartotéce v kanceláři a sem tam v ní otočím nějakou stránku, když mám pocit, že se mi ta minulá okoukala, nebo mě příliš prudí, že nedělám to, co mi radí. ;-) Až příliš trefně!

Viděla jsem i sluníčkového pána – Honzu Volfa. A když se dívám na loňské zápisky, i letos jsem měla možnost koupit si kalendář (po slevě jen dvě stovky) Prahy s krásnými obrázky. Až jsem si říkala, že je škoda, že ji pořád nemám ráda. Jenže na obrázku je to něco jiného – krásná architektura versus uspěchaní lidé s otrávenými ksichty, jejichž největším benefitem je, že je jim úplně všechno jedno a ničeho kolem sebe si nevšímají.

I letos jsem si vyhlédla několik knih, které bych si ráda přečetla, ale kupovat si je nechci, protože nevím, jak se mi budou líbit. Za zmínku stojí například:

• Feng-šuej podle našich předků,
• Proč chytří lidé dělají hloupé chyby,
• Moranová: Jak být ženou (provokativní),
• Slavnost Johna Saturnalla,
• Pes, kocour a sirotek,
• Pět jazyků lásky (už jsem rozečetla dříve a připadalo mi to dobré),
• Proč jsou krkavci lepší rodiče (to trochu vím – nedělají z dítěte ukňouránka),
• Cvičení pro pohodlné,
• Kudy do pohody,
• Stačí jen málo,
• Sebekoučink 86 nejlepších nástrojů pro osobní rozvoj,
• Rok pro změnu,
• Co vám výživoví poradci neříkají (protože to nevědí),
• Antifragilita - Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu, od autora knih Černá labuť a Zrádná nahodilost (vypadá hodně zajímavě a provokativně, podobně jako),
• Necudná.

Kdybych měla děti, určitě bych jim pořídila knihu Jak si postavit motorku od Martina Sodomky. Samozřejmě jsem si celou knihu nepřečetla, ale ty ilustrace byla fantastické. A určitě si myšáci stavějí jawu, nebo něco, co ji hodně připomíná. S lehkým úsměvem motorkářky jsem si prohlížela šipky s vysvětlivkami, kde je brzda, vidlice atd. 

Nejdřív jsem se procházela dole po stáncích v přízemí, pak jsem vyrazila s kamarádkou a její známou na oběd do pizérky Fabrika Pizzeria & Bowling. Výborně jsem si pochutnala, i když cenu 155 Kč považuji spíš za „pražskou“. Daly jsme si nealkoholickou sangriu a já si užívala nefalšovanou dámskou jízdu, i když jenom na chvilku, protože pak jsme se zase rozdělily. Škoda, trochu mi přítomnost žen v mém životě schází. Nějak to víc peču s chlapama, protože se snáz hledají ti s dobrodružnější povahou, chutí něco podniknout a volným časem.

Příjemnou zkušeností byl chlapík, který mě pozval k nim na vinohrad poté, co jsem odmítla ochutnat jím nabízené francouzské víno s tím, že dávám přednost českým (moravským).