Rozhodla jsem se znovu vyzkoušet třicetidenní výzvu, ovšem tentokrát bez přehnaného perfekcionismu a dle hesla: radši špatně než vůbec se do toho doopravdy obout. Tentokrát je k dispozici žolík pro případ, že jeden den vypadnete a nic neuděláte.
Pokud nevíte, o čem je řeč, tak o 30 denní výzvě už jsem psala ve stejnojmenném článku, na který navazovaly rozebrané jednotlivé úkoly... některé dosud stále jenom začaté (zatracený perfekcionismus) a následoval článeček Co mi dala nehotová 30 day challange?, u něhož jsem si právě všimla, že jsem nechala nezodpovězený komentář. Opravdu nechápu, jak se to mohlo stát, protože si pamatuji, že jsem na něj odpověď psala. Autorovi se tedy velice omlouvám a doplňuji i pár poznámek z nové výzvy. Přibyly některé nové úkoly a jiné zase (logicky) zmizely.
Na radu přítele jsem se do výzvy dala v pátek, abych měla k dobru víkend. Třicet dní totiž vyjde přesně na 4 týdny a dva dny k tomu. Co jsem si tak spočítala, minule jsem měla úspěšnost něco přes 33 %, tedy splněných více než deset úkolů. Tentokrát bych chtěla být lepší. Samozřejmě by bylo ideální zvládnout celou challange, no uvidíme, jak se mi to podaří tentokrát.
Pá 14. 10. Bič na sebe zkusmo: Najděte si nástroj pro osobní time management dle svého gusta a vyzkoušejte si ho. Jaký nástroj to je? Jakou jste s ním získali zkušenost? Chvíli jsem váhala, do čeho bych se pustila. Takových nástrojů na time management je neuvěřitelně mnoho a zatím se mi žádný tak docela neosvědčil. Aktuálně si víceméně úspěšně vedu buzerlístek se sedmi úkoly (má být správně jen jeden a v dalších měsících přidávány další, ale to nevydržím). Nejvíc mi jde asi Flow dle knihy Konec prokrastinace či Pavla Morice (k tomu se vrátím v dalších článcích) a nová věc každý den. Jenom někdy zbytečně vymýšlím velké nové věci, místo abych se spokojila s malou ptákovinou.
Napadlo mě tedy, že vyzkouším Zen a hotovo, ale nebyla jsem si jistá, kde k tomu mám poznámky, a tak jsem se nakonec rozhodla pro systém Davida Allana Mít vše hotovo. Jedná se vlastně o pět kroků:
- Sesbírejte to. Všechno. = Zapisujete si všechny vstupy. Všechno, co vás napadne, si poznamenáte, stejně tak zakládáte všechny příchozí papíry. Tahle část mi problém nedělá.
- Zpracujte to. Položíte si otázku, jestli daný vstup vyžaduje další krok. Postupně projdete všechny položky ve vstupech, což je v mém případě někdy problém. Než projdu celou poštovní schránku, nebo všechny poznámky, uplynula by půlka pracovní doby nebo volného času. Ale zpět k dalšímu kroku. Když daná věc další krok nevyžaduje, pak položku buď vyhodíte, nebo uložíte do termínovaného pořadače někdy/možná (prý je ideální tento seznam procházet jednou týdně), nebo ji archivujete pro informaci v případě potřeby. Pokud položka další krok vyžaduje, je třeba určit jaký, což je klíčovým bodem úspěchu (a předcházení prokrastinaci, protože víte, co konkrétně máte udělat), a pak buď danou věc uděláte (pokud to trvá do dvou minut), nebo ji delegujete, nebo odložíte, což znamená, že ji zapíšete do příslušného seznamu dalších kroků, které je vhodné vést pro každou oblast zvlášť, např. práce, domov, nákup... zkrátka nemá smysl procházet v práci věci, které můžete udělat jen doma a naopak.
- Zorganizujte to. Používáte diář (jen na úkoly, které jsou nutné v daný den či hodinu), seznam projektů (= položky, které mají více než 1 krok, díky tomu je udržujete v paměti mimo svou hlavu, že ještě nejsou hotové), podklady pro projekty, seznamy dalších kroků a seznam čekám na...
- Zhodnoťte to. Týdenní hodnocení seznamů (tím jsem se momentálně příliš nezabývala, hlavní je vytvořit fungující seznamy přinášející klid).
- Udělejte to. Při rozhodování o konkrétním úkolu lze vzít v potaz kontext (práce, domov, nákup, tj. kde jsem a jaké mám možnosti), dostupný čas, dostupná energie a priorita.
So 15. 10. Na dnešek jsem si vymyslela úkol Hrdina všedního dne: Chovejte se celý den jako superhrdina, který chce ale zůstat v utajení. V jakých běžných denních situacích jste hrdinsky zasáhli? Změnilo se nějak i vaše normální chování? Na tenhle úkol si z minule nepamatuji... Popravdě jsem si s ním ani dnes nevěděla zrovna rady. Jak se mám chovat jako hrdinka? Jaká hrdinka? Co můžu udělat jinak? Paní ve vlaku jsem dala prostor, aby vystoupila přede mnou. Ochotná pomoci jsem ale vždycky. Udělat něco navíc tak nějak nebyl prostor, nebo co a kde. Myslím, že nějakou drobnost jsem udělala, ale nijak zvlášť by mě to (od superhrdinky) neoslovilo. Snažila jsem se mít narovnaná záda a nehrbit se, což někdy dělám a samotnou mě to dost štve. Takže fajn, narovnat se. Hrdinky a především superhrdinky se určitě nehrbí jako nějaké uťáplé chudinky. Takže na jednu stranu jsem se cítila líp (to vždycky, když se narovnáte a do plic se vám může pořádně dostat kyslík). Když jsem si říkala, že jsem superhrdinka, cítila jsem se víc plná energie a sebevědomější. Na druhou stranu jsem se ale zároveň cítila hůř. K čemu je být superhdinkou, když to nikdo neví?! Štvalo mě i to, že jsem nevěděla, co mám dělat jinak a jak.
Žádné komentáře:
Okomentovat