Pražská zoo, první den dovolené

St 28. září 2016

Když jsem si uvědomila, že mě v práci čeká hodně náročných čtrnáct dní, požádala jsem vedoucího o dovolenou na čtvrtek a pátek na konci září, protože když byl ve středu státní svátek a elegantně bych to spojila, vzniklo by mi krásných pět dní volno.

S kámošem jsem se domluvila, že přijedu do Brna a půjdeme na jihomoravskou RVVZ (regionální velkou výměnu zkušeností) a rukodělky, jako obvykle. Jenže to bylo trochu jinak. RVVZ zrušili pro nedostatek platících zájemců – přiznejme si upřímně: také jsem nezaplatila, protože jsem nikde nenašla informaci o tom, kolik mám platit, komu a kam. A rukodělky byly posunuty o týden později. Nedá se nic dělat, vymyslíme si alternativní program sami.

A protože vlastně vůbec neznám Prahu, i když tu už skoro rok bydlím, vyrazili jsme ve středu na darované volné lístky do zoo. Slavila právě 85 let, neboť byla založena 1931. 

No lidí tam bylo jako… (much). Některé pavilony – uzavřené prostory – jsme kvůli tomu ani nenavštívili, protože to jednoduše nemělo cenu. Před sklem stálo tolik lidí, že zvířátka jste neměli šanci ani zahlédnout. Výhodou byly velké výběhy, třeba s tučňáky nebo se slony, a samozřejmě blížící se večer, kdy se zoo začala jakž takž vyprazdňovat.

Jedním z mých nejoblíbenějších zvířátek jsou opičky. Líbí se mi zejména ty malé, třeba kotul veverovitý (saimiri sciureus), který váží maximálně 1,4 kila. Zajímavé na něm je, že ocas má nejméně takové délky jako je největší z jedinců tohoto druhu, tedy alespoň 36 cm. Toto roztomilé zvířátko pochází ze severní Afriky. 

Pokud byste si náhodou nevšimli, tak to stojí na zadních nohách, nesedí v trávě, jak to možná vypadá.

Spoustu zájmu budilo malé gorilátko mlsající keksík, ale bylo dost obtížné ho nějak rozumně vyfotit vzhledem k překážejícímu sklu a spoustě návštěvníků. Proto přikládám spíše dokumentární než uměleckou fotku.

Holky gepardice už od minule trochu povyrostly (byli jsme tu na jejich křtění, asi před rokem), ale pořád jsou hravé. Zato makak magot dlabající žlutý meloun se zjevně bojí spolužijících koz, protože je stále jedním očkem sleduje.

Magoti patří do čeledi kočkodanovitých, nemají ocas a zdržují se především na zemi, ačkoliv umí i obratně šplhat.

Fešákem je také kozorožec kavkazský, který umí opravdu dobře pózovat. Zajímavostí na něm je, že je kavkazským endemitem, což znamená, že se nikde jinde nevyskytuje. Kozorožci se navzájem dorozumívají různým mekáním a funěním.

Líbila se mi rodinka slonů… a taky mamutů. 

A samozřejmě žirafáci a jejich žirafí mrňousek, který byl dneska pokřtěný. 

Stejně jako to „ošklivé“ zvířátko na další fotce. Jmenuje se hrabáč.

Radost mi udělala vydra, kterou jsme konečně mohli chvilku pozorovat. Jinak jsme tu na ni zatím moc štěstí neměli. 

A takhle spí lední medvěd.

Nejvtipnější byl ale stejně chlapík, který v kapuce za krkem nosil po zoo kočku!