Když se mě kolega ptal, co plánuju na víkend, odpověděla jsem, že toho je hodně. A stihla jsem mu vlastně vylíčit jenom sobotu.
Původně jsem měla i plány na dnešek, ale bylo tak nějak horko, v práci jsem toho měla hodně a celkově se mi nedařilo tolik, jak bych si představovala, že jsem nakonec v práci zůstala dýl a na látky už se ani podívat nešla. Natož na klubíčka. Bylo by mi líto, že nemůžu utrácet.
Na zítřek plánuji hned dvě akce – ráno jet na motoburzu a odpoledne do Nebušic na Čarodějnice, tamní hasiči je pro dětičky pořádají vždycky o víkendu před 30. dubnem.
Při líčení plánů jsem se zarazila právě u té motoburzy. Už nevím přesně, jak jsem to poznamenala, ale byla jsem zajisté trochu kritická. I když teď už to vnímám trochu lépe. Zpočátku, když jsem začala na takové akce jezdit, dívala jsem se na všechny chlapy tam (ženy se vyskytují jen zřídka) trochu přezíravě. S pološíleným výrazem nadšení hrabou ve starých hnusných zrezlých předmětech a pak handlují o ceně. Jako by to byl nějaký poklad! A přitom je to nutno vyleštit, zbrousit, zakonzervovat, nechat přelakovat a kdoví co všechno ještě.
Ale občas tam najdu něco zajímavého i pro sebe. Třeba jednou plyšového medvídka. P. S.: Chlapík mi ho dal jako dárek. A to má v packách magnety a je moc roztomilý. Nebo klubíčka. Nebo ručně pletené ponožky od nějaké babičky.
Taky jsem byla přesvědčená, že ačkoliv to slibují, pršet zase nebude. Šeredně jsem se spletla, večer se spustila pěkná bouřka. I blesky byly.
Už jsem si říkala, že zase stihneme pálit oheň jenom my. Jako vloni. To totiž Praha kvůli extrémnímu suchu vydala zákaz pálení ohňů (a všichni byli samozřejmě naštvaní). Jenže oni ho vydali v pondělí a my dělali oheň (jako vždy) v sobotu. Tak jsem si dělala legraci, že to stihneme i letos. Vlastně o nic nejde – podle mě – pořádají to hasiči, je to vedle nádrže s vodou a mají nedaleko cisternu a je tam vlastně celá jednotka. A kousíček je studna a potůček – kde se vloni dobrovolně i nedobrovolně vykoupala většina dětí. Naštěstí ty zkušené maminky už nosí náhradní oblečení s sebou. Byla jsem i svědkem toho, jak půjčovaly těm méně zkušeným.
Na neděli mám v plánu výlet na Vysočinu, kde se budu podílet na instalaci výstavy, resp. umístím asi pouze svoje kresbičky a na pondělí jsem si vzala dovolenou, abych se mohla zúčastnit vernisáže. Pořád to neberu tak docela vážně, ale dneska z toho začínám být malinko nervózní. Přece jen budu poprvé na vernisáži ne jako samozvaná reportérka píšící článek na blog, ale jako účinkující. Hustý! Můžu sama se sebou udělat interview.
Žádné komentáře:
Okomentovat