Asi vás nepřekvapí, že náš pes nemá rád kočky. Mě to překvapilo, protože Princezna prý žila v domácnosti, kde jich měli deset!
No, každopádně nějaké skamaráďování mi moc nefunguje. Ví, že je nemá lovit, když jsem poblíž. A když jednou Felixe chytila, nic mu neudělala. Byl teda celý mokrý, takže ho asi pořádně uslintala, ale jinak jsem na něm nic nenašla. Akorát jsem byla totálně v nervu a hysterická, protože ho nechala prolézt dírou k nám. On mi, chudinka, důvěřoval a já zase Princí. Hezky vzorně stála a koukala, jak prostrčil dírou hlavičku a pak zbytek těla a než jsem mohla cokoliv udělat, už ho honila po zahradě. Kocourek si stoupal na zadní, prskal, syčel, možná i škrábal, ale proti takhle velkému psovi neměl šanci. Dostal se pryč až když si to dostatečně užila. Aspoň takový je můj pohled. V tu chvíli jsem se ještě bála zasáhnout – skočit jí po krku a držet.
Teď už jsou všechny kočky poučené, že by se měly držet jen za plotem pod meruňkou nebo u koz. Občas sice přejdou přes přední dvůr, ale sem tam je Princí prožene. Když můžu být mezi kočkou a psem, pes se tváří, že nevidí, že se zahazuji s tím nižším tvorem a jednou rukou ho hladím.
Onehdy jsem viděla rozkošnou provokaci: Mejzí a Lištička si vylezly na střechu nad psí boudou a tam spokojeně spaly na sluníčku. Na fotce jsou obě, ale černá Mejzí před Liškou je vždycky špatně vidět.
 |
| Kočičí způsob pomsty |
Žádné komentáře:
Okomentovat