Občas se v úvodu přednášky či cvičení začíná nějakým „eisbreakovým“ cvičením, aby se „prolomily ledy“. Mým oblíbeným bylo – co řeknou ostatní ve třídě, když se zeptám na knihu?
S letošním šíleným dubnovým počasím lze celkem s úspěchem používat otázku v titulku. Neboť skoro každému, kdo něco pěstuje, něco zmrzlo. Ať už jde o minikiwi, fíky, meruňky nebo ořech... tento pocit tragédie nás s cizími lidmi sbližuje. Zjistila jsem, že ho ani zdaleka nepoužívám sama. Stačí zmínit zahrádku a už se mě ostatní soucitně ptají: „Taky vám všechno zmrzlo?“ Nebo se snad chtějí ujistit, že nejsou jediní, kdo je na tom špatně?
Přitakávám a hned dodávám, že snad z malin něco bude. A taky cibule, kterou jsme počátkem dubna zaseli. Ta už stihla vystrčit růžky. Počátkem května jsem zasadila krmnou řepu pro kozy a osela nový záhonek několika semínky dýně Golem (rozteč má 200 x 80 cm!), čínským zelím a mangolem. Nad tím je hrášek řádku. Teda řádek hrášku. A taky mi kvetou jahody a snad se mi chytí zbylé tři převislé jahodníky z jedenácti, nebo kolik jich bylo. Představuji si, že budou viset ze zídky a já je budu kulturně uzobávat. Jen si musím dát pozor, aby je před tím nekulturně nesežraly kozy.
A taky mi kvete rebarbora, ale to by neměla, aby se nevysilovala, říkala známá, kterou jsem vzala minulý týden na prohlídku. Stejně už ji nechám dokvést a posbírám semínka a zasadím si vedle ní další. Za dva roky pak můžeme mít rebarborové žně. Jen se musím ujistit, jak je to s tou kyselinou šťavelovou. Ta kamarádka říkala, že se varem ničí, ale všude na netu jsem viděla, že se rebarbora smí konzumovat jen do sv. Jána (24. 6.).
Žádné komentáře:
Okomentovat