Pořád si stěžuju, že mám málo času, tak jsem si řekla, že zkusím sepsat činnosti, které v průběhu týdne dělám. O nějaký typický den na mateřské se nesnažím, protože mi každý připadá hodně jiný a přitom jeden jako druhý. Abyste tomu lépe rozuměli, stejné je to, že nikdy nestíhám aktivity, které si naplánuju, protože to malá více či méně nabourává. Ke stále stejným věcem patří zejména péče o dítě (kojení, krmení příkrmy, přebalování, snadné uspávání + několikeré příchody kvůli přebalení, podání dudlíka či usínáčka, utěšení, dokojení...), s tím souvisí pravidelné praní plenkových kalhotek, cca každý druhý nebo třetí den. Už jsem to přestala sledovat, svého času jsem si to psala, ale teď to řeším tak, že když toho mám hodně a naplním pračku, jednoduše ji zapnu. Vím, že mám plen dost i na další dny, takže to nemusím hrotit, když to někdy déle trvá. Peru na program hygiena, který dlouhodobě udržuje teplotu kolem 60°C a využívá páru. V manuálu se chvástají, že by to mělo zbavit oblečení většiny bakterií a virů, ale snad i pylů a roztočů (i když tím si nejsem jistá, jestli to tam opravdu je a nechce se mi jít se dívat do prádelny). Klidně k tomu přihodím i naše ručníky, když toho mám málo a už to potřebuju vyprat.
Dokoukali jsme seriál Viktorie (****) dostupný online na České televizi (zde). Bylo to samozřejmě o anglické královně z počátku 20. století, což je shodou okolností doba, do níž se narodil Sherlock Holmes, takže nejspíš i proto mě baví. Seriál jsem ohodnotila čtyřmi hvězdičkami, protože mi připadal nejen zábavný, ale i poučný. U leckterého dílu jsme se s manželem pustili do debaty, jak to asi tak bylo, třeba jak asi vypadal Křišťálový palác, který princ Albert navrhl a zda stojí ještě dnes. Zda jeho bratr měl opravdu syfilis a jestli mu na něj pomáhala léčba rtuťovými výpary, což jistě taky není právě nejvhodnější. A kolika se asi tak mohl dožít. Paradoxně se mu podařilo chytit nějakou lepší formu (nebo se to nějak zastavilo v určitém stádiu) a tento prostopášník se dožil vyššího věku než princ Albert, který ovšem nezemřel bezprostředně po výstavě, jak by mohl seriál s trochu otevřeným koncem naznačovat. Také jsme si googlili určité postavy, zda jsou skutečné, např. to vypadalo spíš jako momentální filmový trend, dát do každého filmu černocha a alespoň dva gaye. A ona královna Viktorie opravdu adoptovala černošskou holčičku, princeznu kdovíodkud! Stejně tak se v seriálu mihla slavná zdravotní sestra Florence Nightingalová, Charles Babbage známý tím, že jako první prolomil Charles Babbage, průkopník výpočetní techniky, je známý tím, že jako první prolomil Vigenèrovu šifru, do té doby (po více než 300 let) považovanou za prakticky nerozluštitelnoux, lékař John Snow přišel na to, že cholera se přenáší špatnou vodou a nikoliv vzduchem...
Viděli jsme několik zfilmovaných povídek z cyklu Škoda lásky. Nejvíc mě asi nadchl díl s Gottem, který byl opravdu legrační. A teď jsme viděli první dva díly Pýchy a předsudek z roku 1995. Je to teda šílený (zejména ty šaty, co se v té době nosily, nebo jestli měli tak málo na kostýmy?), ale dobře to odpovídá tomu, o čem román je.
Máme rozečtenou knihu od Vlastimila Vondrušky: Sběratelé ostatků, což je pokračování románu o nižším šlechtici Martinovi ze Stvolna, který je výborným hráčem na loutnu. V prvním díle Prodavači ostatků putoval po Francii a určitou část knihy se živil ne zrovna čestným způsobem – sháněl nejrůznější věci, které by mohl vydávat za ostatky svatých a nechal si k nim v jednom klášteře vystavovat dokumenty a pak se s místními mnichy dělil o zisk. Měli bychom se nacházet v době krále Karla IV., s nímž by se Martin mohl brzy setkat. Ještě existuje třetí díl Vládcové ostatků.
Během minulého týdne jsme byli dvakrát sáňkovat a bylo to báječné! Objevili jsme kus za domem skvělý svah, který je vhodný pro bezpečné a přitom dlouhé sklouznutí na červených plastových sáňkách z manželova dětství. Když jsem původně našla ve dřevníku sáňky po babičce manžela, málem mě kleplo. Byly dřevěné s pobitými lyžinami, ale měly je hrozně úzké, takže bylo jasné, že se budou ve sněhu leda tak bořit. Nedařilo se mi s nimi popojet ani deset centimetrů. I když na našem dvoře to není nic divného, protože je v podstatě na rovině. Pak jsem přemýšlela o tom, že napíšu článek, že nechápu, jaké dětství měl manžel bez bobů! On tady u Prahy, já z kdovíjaký díry na Vysočině a boby jsme měli snad všichni! A bobovalo se celou zimu, protože na to bylo sněhu dost. A jezdit se dalo i z malých kopečků, takže to bylo v podstatě bezpečné. Zajímalo by mě, jak jsme věděli, kdy máme jít domů, když jsme zcela jistě ještě neměli hodinka. Asi když padla tma.
Vůbec nekreslím ani nešiju, zato se jakžtakž pokouším o pletení a háčkování. Obvykle v rámci večerů trávených i jinou aktivitou. Zdaleka se samozřejmě nedostávám k časům, které jsem mohla těmito kratochvílemi trávit v době, kdy jsem chodila do práce, protože cestování autobusem bylo téměř výlučně vyhrazeno právě pletení. A to jsou takové minimálně dvě hodinky denně jisté. Mám toho teď rozdělaného víc, hlavně se soustředím na svetřík pro malou z klubíček, která jsem dostala v práci při odchodu na mateřskou – chtěla bych kolegům holčičku přivést ukázat ve „svetříku od nich“. Pak lednové ponožky v rámci Klubu anonymních ponožkoholiků, jehož cílem je dokončovat začaté ponožky ideálně do dvou měsíců od nahození. A pak slavím takový malý návrat k rozháčkované dece Charlotte's Dream Blanket od Dedri Uys.
 |
| Máslové loupáčky a mrkvové rohlíčky (ty žlutější) |
Celkem se mi daří najít si čas na vaření nebo pečení, protože to je tak trochu nezbytnost. Včera jsem si zkusila naložená kuřecí prsa na pánvi a dneska jsem na ně pozvala tchyni s tchánem, aby nemuseli vařit. My od nich na oplátku dostali polévku a minulý týden jsme tam byli na obědě. Včera jsem navíc upekla mrkvové rohlíčky podle Kristiny Nemčkové (zde), akorát jsem půlku másla nahradila Herou, kterou jsem si koupila na Vánoce a nevyužila ji. Důležité je poznamenat, že jsou zcela bez cukru (a taky vajec), pokud do nich nepřidáte kupovaná švestková povidla. Kristinu Nemčkovou znám díky Mixitu, protože ten její je fakt úplně nejlepší (a taky asi ze všech nejdražší, ale je to prostě neodolatelná kombinace chutí a žádný jiný mě zatím tolik nenadchl a to mám své oblíbence). Ostatní ji možná znají díky tomu, že je vítězkou 3. řady soutěže MasterChef Česko, kterou v roce 2019 vyhrála v 17 letech a stala se tak nejmladší vítězkou na světě. Osobně bych tyhle rohlíčky ani nepotřebovala plnit povidlama, protože díky citronové kůře (v bio kvalitě) voněly nádherně i samotné. Dnes jsem naložila citrony do soli (recept zde), protože už mi došly a já bez nich nemůžu být, i když to spousta lidí asi vůbec nezná. Dávám je do salátů, pomazánek, výborně by jimi šel ochutit i čistý vývar... do tataráku toho na italský způsob. Skoro kamkoliv, kam se dává sůl, se dá dát citron naložený v soli a koření. Příště bych měla vyzkoušet taky jinou verzi, třeba od Jamieho Olivera, kterou jsem si opsala v době, kdy jsem vůbec netušila, kdo to je. Sranda, ne?
Když už jsem si špinila robot pro hnětení těsta, udělala jsem ještě máslové loupáčky podle Florentýny. Recept najdete zde, snad je to ten samý, který já mám z knihy od Ježíška Snídaně u Florentýny. Akorát jsem tam dala asi 50 gramů celozrnné pohankové mouky, abych ji taky někdy spotřebovala. Jsou docela hodně hutný, ale taky mi moc chutnají. A manželovi i tchyni chutnalo oboje. Sousedovi především ty mrkvové, k druhým se nevyjádřil.
Žádné komentáře:
Okomentovat