pátek 16. března 2007

Aktuálně ze 14. 3.

Dneska mám dobrý den. Daří se mi, na co sáhnu. Poznala jsem to už ráno docela jednoduše – spala jsem krátce a přesto jsem byla tak čilá, že jsem vstala sama bez donucování budíku a s chutí se pustila do práce do školy. Protože se mi celkem dařilo a bavilo mě to, vynechala jsem hodinu, na kterou nemusíme chodit a jejíž obsah si nechám vylíčit od kamarádky. A tak jsem po dlouhé době zažila ten opojně krásný pocit, že stíhám všechno co mám. Ne že bych měla hotovou všechnu práci, ale už nejsem ve skluzu, což je u mě opravdu divné.

Hned při prvním předmětu jsme si šli sednout ven. Bylo to tam příjemné a udělala jsem hned několik fotek, pak vám je někdy ukážu, jo? (Zatím se můžete mrknout pouze na fotky z výstavy orchidejí, na které jsem byla včera.)

Druhý předmět je můj nejmilovanější – jde vlastně o probírání společenského chování a tak trošku psychologie. Trvá jen jednu hodinu, a tak mi to vždycky uteče rychleji, než bych si přála. Ale když bylo dneska venku tak nádherně, byl hřích sedět uvnitř.

Šla jsem se trošku projít se svým přítelem a názorně mu předvedla, jak se u mě projevuje hyperaktivita, když jsem ho doslova táhla do schodů, čemuž se naštěstí smál, i když já to trošku považuji za trapas. Přece jen by měl ten rychlejší držet krok s tím, kdo se byť naschvál loudá.

Ve městě, kam jsme šli sehnat dárek, jsme si dali gyros, sedli si na lavičku na sluníčko a mně bylo nádherně. Stačilo se podívat na rozesmátého kluka vedle sebe a bylo mi jasné, že mám všechno, co chci. Hlavně mám to nejdůležitější ;-). Je tak snadný a především příjemný dělat to, co vás baví, co se vám právě chce, ať je to jakkoliv šílené, když víte, že je v tom někdo s vámi. Někdo, kdo vás má rád takoví jací jste, i když vy sami to absolutně nechápete.

Jo a když jsem u toho dobrého dne, tak se mi dneska podařilo zapsat si směny do práce – takže zase budu brzy brigádničit – hurá:-)). Doufám, že to nezakřiknu. Jo a taky zase jednou přijdu včas na hodinu – taky by se to už hodilo – dvakrát jsem totiž přišla pozdě a nebyla to moje chyba.

Žádné komentáře: