S kolegyní jsme se dohodly, že zapracuju korektury na našich skriptech tak, aby už byla kompletní. Ukázalo se, že na to mám míň času, než jsem se domnívala. Začala jsem s tím trochu se zpožděním – toto pondělí. A dnes už mám hotovo. Sama nechápu, přes dvě stě stránek!
Chvílemi jsem z nich doopravdy rostla. Něco bylo jasné, ta ženská měla evidentně pravdu… pevnou mezeru jsem si za jednoslabičné předložky a spojky asi měla doplnit předem. Jindy je úplně mimo a mě to štve, např.: první odstavec po nadpisu se neodsazuje. Každý vidí, že to není nadpis. Nezná typografii a dělá korektorku a šmatlá do formátování. Takový lidi mám nejradši.
Jsou ale věci, se kterými si nevím rady. Nechci tupě přijmout její korekturu, ale ani nevím, jak a kde zjistit, kdo má pravdu. Třeba takové „např.“. Má za ním být tečka a dvojtečka? Tu dvojtečku bych nedělala, ale nějak se mi to nepodařilo nikde najít. A v pravidlech ji tam asi mají.
A co teprve odrážky – začínají velkým nebo malým písmenem? A mají tečku nebo čárku? Byla jsem přesvědčená, že když jsou to smysluplné věty, začínají velkým písmenem a končí tečkou. Pokud jsou to jen vyjmenované položky, měla by tam být čárka a malé písmeno.
I když si říkám, že to budu brát v klidu, chvílema zuřím. Jak mi může dát kus věty do uvozovek a označit ho kurzívou? Nemůže si udělat citaci ze všeho, co se jí do ní esteticky hodí!
A jindy si říkám: „Vau, toho jsem si vůbec nevšimla. Má pravdu.“
Ach jo, takových češtinářských otázek…
Chvílemi jsem z nich doopravdy rostla. Něco bylo jasné, ta ženská měla evidentně pravdu… pevnou mezeru jsem si za jednoslabičné předložky a spojky asi měla doplnit předem. Jindy je úplně mimo a mě to štve, např.: první odstavec po nadpisu se neodsazuje. Každý vidí, že to není nadpis. Nezná typografii a dělá korektorku a šmatlá do formátování. Takový lidi mám nejradši.
Jsou ale věci, se kterými si nevím rady. Nechci tupě přijmout její korekturu, ale ani nevím, jak a kde zjistit, kdo má pravdu. Třeba takové „např.“. Má za ním být tečka a dvojtečka? Tu dvojtečku bych nedělala, ale nějak se mi to nepodařilo nikde najít. A v pravidlech ji tam asi mají.
A co teprve odrážky – začínají velkým nebo malým písmenem? A mají tečku nebo čárku? Byla jsem přesvědčená, že když jsou to smysluplné věty, začínají velkým písmenem a končí tečkou. Pokud jsou to jen vyjmenované položky, měla by tam být čárka a malé písmeno.
I když si říkám, že to budu brát v klidu, chvílema zuřím. Jak mi může dát kus věty do uvozovek a označit ho kurzívou? Nemůže si udělat citaci ze všeho, co se jí do ní esteticky hodí!
A jindy si říkám: „Vau, toho jsem si vůbec nevšimla. Má pravdu.“
Ach jo, takových češtinářských otázek…
- Kdy nebo když? „O narušení osobní zóny jde tehdy, kdy…“
- Před výčtem v odrážkách může být tečka? Není dvojtečka vhodnější?
- Hned za citací v kurzívě má být zdroj? To nestačí, že ho mám trochu dříve ve stejném odstavci? Hm, tak paní korektorka tvrdí, že to nestačí.
- A takhle bych mohla pokračovat.
Teda, přiznávám, že korekturu bych po sobě dělat nechtěla. Takových chyb. To je strašlivé! Sice je to dané tím, že jsem v podstatě neměla možnost si to po sobě přečíst, ale na tom nezáleží. Hmm, v některých těch stylistických věcech je vážně dobrá. A dneska jsem happy, že už to mám za sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat